31.8.2013 - Vůbec nevím, jak to bude s fotbalem

Vážně zraněný vítkovický záložník Dominik Oleš zahání chmury, přesto smutně říká:

Ostrava – Kdyby vítkovický klub, jehož tým mužů hraje v krajském přeboru dnes na půdě Vendryně, vyhlašoval cenu pro smolaře letošního ročníku, tak už by zřejmě byl znám její vítěz. Záložník Dominik Oleš si v jednom z přípravných duelů v Bolaticích přivodil těžké zranění kotníku, kvůli kterému pro něj fotbalová sezona zřejmě skončila ještě dřív, než vůbec mohla naplno začít.
"Vedli jsme 3:0 a já šel na druhý poločas. Asi po minutě na hřišti jsem vyskočil do hlavičkového souboje, ale nekočíroval jsem dopad. Nedopadl jsem klasicky na chodidlo, ale na kotník. Vytočil se mi úplně do pravého úhlu, mám jej vykloubený a zpřetrhané všechny vazy," popisuje dvacetiletý fotbalista příběh, při kterém běhá mráz po zádech.

- Jak probíhá vaše rekonvalescence po zranění?

Zatím dobře. V noze mám železa, která budu mít asi tři měsíce. Dál ale nevím, co bude. Doktoři říkají, že budu rád, když budu normálně chodit. Vůbec tedy nevím, jak to bude s fotbalem.

- Jste alespoň v kontaktu s týmem?

Na tréninky nechodím, měsíc už marodím a asi ještě rok budu, takže nevím, jak to vypadá v kabině. Příprava ale byla v pohodě, takže jim to tam snad klape.

- Jak trávíte volný čas? Dá se s takovým zraněním vůbec něco smysluplného dělat?

Právě že prakticky nic. Mám polohovat, mít nohu nahoře, takže nemůžu skoro nic dělat. Maximálně si číst, učit se nebo koukat na televizi. Je to těžké.

- Co vlastně říkáte na rozjezd vítkovické sezony?

Dosud je to trochu zklamání, protože jsme si asi všichni mysleli, že s těmi posilami to půjde lépe. Zatím se to moc nevyvíjí, ale věřím, že si kluci sednou, zvyknou si na sebe a pošlape to. První zápas jsem neviděl, byl jsem ještě v nemocnici, ale v Brušperku jsem už byl. Problémem je stejně jako v minulé sezoně proměňování šancí a nevyhýbají se nám ani zbytečné chyby či smůla. Naštěstí jsme teď porazili Bohumín.

- Vy si určitě moc dobře pamatujete bídný začátek loňské sezony, kdy vás promrhaná první třetina soutěže nakonec stála lepší umístění.

Právě že jsem to zažil. Moc dobře si pamatuji, že v prvním zápase s Heřmanicemi se nám zranili oba brankáři. Nedávno jsem mluvil s panem Jakubkem a dělali jsme si z toho trochu srandu, protože říkal, že loni jsme první zápas prohráli, letos máme alespoň bod. (směje se) Věřím ale, že druhým poločasem s Bohumínem se to změní a že kluci na těchhle pětačtyřicet minut navážou pokud možno výhrou ve Vendryni, která by nás pak mohla posunout zase výš. Tým na to máme.