11.9.2013 - Škoda, že můj premiérový gól v Krnově nebyl zároveň vítězný

Heřmanický útočník Jaromír Stromšík se po příchodu z Ludgeřovic už dočkal první branky a říká:

Ostrava – Momentálně pátý tým fotbalového krajského přeboru má od léta zbrusu novou útočnou dvojici. V Heřmanicích, které na podzim v šesti prvních zápasech ještě ani jednou neprohrály a naposledy v sobotu porazily Bohumín 1:0, se kromě ostrostřelce Jana Stanovského vepředu objevuje dvaadvacetiletý hbitý forvard Jaromír Stromšík, jenž v létě přišel do slezských Heřmanic z Ludgeřovic. "Můj fotbalový životopis je docela jednoduchý – třináct let jsem byl v Baníku, pak, po takové prekérní situaci, ke které bych se ale nerad už vracel, jsem odešel do Ludgeřovic, mezitím byla jedna zkouška v Rakousku, a od léta jsem tady v Heřmanicích," říká autor prozatím jedné mistrovské branky v novém dresu, který ale poslední zápas kvůli bolestivému zranění zad nedohrál.

• Co se stalo v té inkriminované chvíli na začátku druhého poločasu, kdy jste se několik minut svíjel v bolestech za brankou Bohumína?

Chtěl jsem odehrát balon centrem do vápna, jenomže to bylo trošku dál a já už to v rychlosti po kopu nevybral a trefil jsem se zády do tyčky zábradlí. Vyrazil jsem si dech a nějaké dvě minuty jsem se pořádně nemohl nadechnout.

• Pak jste se ale postavil a dokonce jste naznačoval, že se vrátíte do hry, ale po nějakých pěti metrech jste se znovu skácel k zemi…

Na chvíli se mi zdálo, že to půjde, jenomže pak jsem ucítil, že se mi záda nenarovnala a znovu jsem nemohl popadnout dech, takže jsem musel vystřídat. Ale snad by to nemělo být nic vážného, i když kluci mě už stačili varovat, že nějakých pět dní to může ještě trvat, než budu úplně fit.

• Dobrá, nechme už stranou vaši srážku se zábradlím. Od léta působíte v Heřmanicích, jak se vám v novém působišti prozatím líbí?

Je to tady fajn, ale to vám asi musí říct každý. Ovšem já sám jsem nešel úplně do neznáma, čtyři pět kluků jsem znal z dřívějška. Kabina mě rychle vzala za svého, je tady i fajn trenér, pan Mlčoch, který mě navíc už nějaký rok a půl chtěl. Navíc jsem si o třídu polepšil, hraju kraj, což je solidní soutěž a jsem rád, že si ji tady můžu zkusit.

• Do zápasů nastupujete s další novou akvizicí loni úspěšného týmu – s o devět let starším a zkušenějším Janem Stanovským…

(skočil do řeči) To je jeden z mála kluků, které jsem před příchodem do Heřmanic neznal. Jen jsem slyšel, že je to pan fotbalista, což už teď z vlastní zkušenosti můžu jen a jen potvrdit. Předtím jsem jen věděl, že působil v Hradci nad Moravicí… No, je i pro mě moc dobře, že přišel do Heřmanic, vedle něho se hraje velmi dobře, protože pokryje a rozdá spoustu balonů, má vynikající hlavičkové souboje, ze kterých bych mohl těžit. I když teď proti Bohumínu to bylo paradoxně naopak, já mu hlavou míč prodloužil do zakončení, a on rozhodl (usmál se).

• Vy sám máte na kontě prozatím jedinou branku, kterou jste dal až ve čtvrtém utkání na půdě Krnova. Nebyl jste už trochu nervózní, že vám to nechce do branky spadnout?

No je pravda, že se mi ulevilo, že mi to v Krnově konečně sedlo, ale že bych se tím nějak moc stresoval, to ne. Navíc se mi už povedlo připravit asi tři góly. Věřím, že se tady ještě rozstřílím, už třeba i proto, že mi trenér věří a dává mi šanci. A ještě k tomu Krnovu, škoda, že tam to nebyl vítězný gól… Dával jsem na 3:2 a my naopak nakonec ještě museli chvíli před koncem zachraňovat remízu.

• Máte za sebou pět startů ve vyšší soutěži, jak na vás prozatím krajský přebor zapůsobil?

Z mého pohledu je to s I. A třídou, kterou jsem hrál v Ludgeřovicích dva a půl roku, celkem srovnatelné. Ale je fakt, že je to v krajském přeboru rychlejší, v osobních soubojích důraznější. A asi největší rozdíl vidím v tom, že po zápase daleko víc cítím únavu, než tomu bylo o jednu soutěž níž.

---

Nejbližší program Stromšíka a Heřmanic

l sobota 14. září doma s Vendryní (16.30)
l sobota 21. září doma s Frýdlantem n. O. (16.00)
l sobota 28. září v Rýmařově (16.00)
l sobota 5. října doma s Vítkovicemi (15.30)