Parní lokomotivy brázdící kraj při historických akcích mají za sebou zajímavou minulost a opravy z rukou železničních nadšenců

Zlínský kraj – Jmenují se Matěj a Kocúr. Jsou to letití pamětníci, kteří kdyby mohli mluvit, leccos zajímavého by se lidé od nich dozvěděli. Vdobě, kdy spatřili světlo světa, o ně nikdo příliš zájmu nejevil. Ale zato v posledních několika letech, kdy jsou z nich vzácní železniční veteráni, mají fanoušků bezpočet. Matěj a Kocúr jsou historické parní lokomotivy a jejich domovem je DKV (depo kolejových vozidel – pozn. red.) Valašské Meziříčí. O jejich provozuschopnost a zevnějšek se stará Valašská společnost historických kolejových vozidel (VSHKV).

Říkají mu Matěj

"Znalce pojmenování parních lokomotiv jistě zaujalo jméno mašiny Matěj. Vysvětlení je jednoduché. Jedním z mnoha lidí, kteří se o její renovaci a znovu zprovoznění zasloužili, byl Josef Matiovský, kterému se neřeklo jinak než Matěj. A tak jednoho dne všichni zainteresovaní zjistili, že mluví­ ­li o Matějovi, mají na mysli parní lokomotivu 433 002," vysvětlují na stránkách VSHKV. Matěj byl vyroben začátkem března 1948 v ČKD Praha s výrobním číslem 2399, na základě objednávky z 31. prosince 1946. Zkušební jízdu lokomotiva vykonala 6. března 1948 z Prahy­ ­Vršovic do Říčan a zpět. Maximální dosažená rychlost byla 75 kilometrů za hodinu. Jejím prvním působištěm bylo lokomotivní depo Košice. Poté změnila několikrát domov: koncem roku 1958 byla převedena do slovenského Plešivce a později do Zvolenu. V Česku působila v Jihlavě a Brně, kde byla roku 1978 převedena do zálohy.

V roce 1982 byla navržena na zrušení a převedena na vytápěcí kotel. Provoz lokomotivy jako vytápěcího kotle byl ukončen o rok později a v říjnu převezli lokomotivu do lokomotivního depa ve Valašském Meziříčí. Po znovu zprovoznění a jiných opravách se lokomotiva poprvé představila veřejnosti 1. května 1986 na výstavě lokomotiv v železniční stanici Valašské Meziříčí u příležitosti oslav 1. máje. První jízda pro veřejnost se konala na trati z Valašského Meziříčí do Rožnova pod Radhoštěm. Od té doby se zúčastnila celé řady historických jízd napříč celým Zlínským krajem. Sympatický Matěj si zahrál dokonce i v různých filmech, například Všichni dobří rodáci či Vlak dětství a naděje. Také lokomotiva 314.303 se zdárně dochovala do dnešní doby a je v majetku Českých drah. "Hodně dlouhou dobu byla použita jako lokomotivní pomník, byla usazena na podstavci vedle staniční budovy ve Valašském Meziříčí. Po sundání ji zprovoznili a nyní nám také jezdí při akcích v kraji," vysvětluje Ludvík Urban, ředitel Krajského centra osobní dopravy Zlín.

Po zprovoznění Matěje se cesta ke zprovoznění lokomotivy 314.303 zdála být snadnější. Lokomotiva byla sejmuta z pomníku a dlouhou dobu pak stála v křoví a kopřivách. Dík nadaci Okřídlené kolo, která projekt zprovoznění lokomotivy zaštítila organizačně, finančně i mediálně, získaly České dráhy další jedinečný klenot – provozní parní lokomotivu z doby rakouskouherské monarchie. "Lokomotivu opravila čtveřice důchodců, kteří byli pracovníky valašskomeziříčského depa a patří mezi znalce problematiky parní trakce," píše se v "rodném listu" dochované lokomotivy Kocúr. Obě dochované lokomotivy České dráhy využívají při různých výročích či kulturních akcích. "V případě, že z technických důvodů nemohou jet nebo jsou už obsazené, snažíme se poohlédnout po jiné v okolních krajích. V Olomouci mají také parní lokomotivy, dále pak v Ostravě či v Brně. V rámci možností si je někdy půjčujeme navzájem. Naše jezdí hlavně po Zlínském kraji, daleko nevyjíždí, ale mohou zajíždět třeba až do Ostravy nebo jiných okolních krajů," vyzdvihuje Urban.

Pro něj osobně je srdeční záležitostí Kocúr. "Je taková stará a malinká. Všeobecně je ale hodně časově náročné se o staré vlaky starat. Každý z party, která se jim ve Valašském Meziříčí věnuje,má samozřejmě své povolání, a vše dělají tudíž po práci. Věnují tomu hodně času na úkor svého osobního volna, za což jim také patří poděkování," poukazuje Urban. Nejvíce náročná po finanční stránce je údržba. Lidé, kteří se při příležitosti historické jízdy lokomotivou svezou či se před ní fotí, ani netuší, na kolik peněz přijdou nejrůznější úpravy. "Údržba? To jsou řádově nejméně desetitisíce korun. Třeba taková výměna či oprava parního kotle přijde na statisíce korun nebo spíš řádově na nějaký milion. U velkých lokomotiv může stát až pět milionů korun. Také samotná parní jízda je drahá. Jenom roztopení kotle stojí deset až dvacet tisíc. I spotřeba uhlí je obrovská. Navíc musí být kvalitní černé. A na sto kilometrů jízdy se také musí počítat se spotřebou 5 až 10 kubíků vody," poukazuje Urban.

Při jízdě je pak personál pokud možno stylově oblečen. "Vlakové čety mají historické kostýmy, historické lepenkové jízdenky už ale ne. Pro jízdy parních vlaků máme vlastní jízdenky, staré lepenkové se ale dají také objednat," vysvětluje Urban. Co se týče financování, mají České dráhy celoroční plán na využívání historických lokomotiv. Jedna akce vychází zhruba na šedesát až sto tisíc korun. "První plán vytvoříme na generálním ředitelství v Praze a následně rok dopředu víme, do čeho půjdeme či nepůjdeme. Dalším zdrojem jsou samozřejmě tržby od cestujících. Tam je důležitým faktorem počasí. Když je krásně, přijde hodně návštěvníků a cestujících. Jestliže ale prší, tak přijdou vesměs jen ti, co je to hodně zajímá a baví. Třetím zdrojem jsou pak ti, co se pohybují kolem vlaků a věnují se jim zadarmo. Nesmím zapomenout na ty, kdo přispějí na opravu, ať už jednotlivci či firmy," říká Urban.

V případě historických lokomotiv musejí občas jejich příznivci či cestující při různých akcích počítat s komplikacemi. Jsou to asi dva roky zpátky, kdy na trase Kroměříž – Zborovice jela parní lokomotiva z Bohumína a v železniční stanici Kroměříž měla technickou poruchu. "Vypadl křižákový klín, takže vlak hned nemohl jet a nabíral zpoždění asi 20 minut. Lidem jsme to vysvětlili, co se stalo a proč a že se to prostě může stát. Nejsou to totiž nejnovější stroje. Nikdo se pak tak moc nezlobil a nenadával. Bylo to ale nepříjemné, protože každý vlak má svůj jízdní řád a ten se má dodržovat," podotýká Urban. Cestu parní lokomotiva nakonec zvládla, pak ale musela do servisu.