14.10.2013 - Lepší je tvrdě hájit své zájmy

S Pavlem Francem o Rekonstrukci státu, blížících se volbách a smělé vizi, jak změnit Česko

Skupina právníků, jíž je členem, už více než patnáct let mění pohled Čechů na občanský aktivismus. Nedělá jim problém nosit obleky, nemají rádi slovo radikálové a jejich metodou je vyjednávání, případně soudní spory. Nyní se nebývale promyšleným způsobem snaží promluvit do výsledku voleb. Tím ale ambice Pavla France zdaleka nekončí.

• Jak se vám líbí předvolební kampaně?

Docela chytře dělá billboardovou kampaň ANO. A mě osobně samozřejmě oslovila témata Strany zelených, byť mám pochybnosti o jejich schopnosti něco prosadit.

• V čem se vám billboardy hnutí ANO líbí?

Nemluvíme teď o mém politickém názoru, ale chytré kampani. Jsou tam osobnosti, které lidé znají, a k tomu umírněná, pozitivně kritická hesla. Říkat, že "nás řídí nemehla", mi připadá nevkusné, jinak ale většina těch billboardů upozorňuje v pozadí na nějaké hodnoty. To však neznamená, že bych věřil, že ty hodnoty tam jsou opravdu přítomny.

• Věříte, že sociální demokraté prosadí fungující stát, jak slibují?

Nevěřím, protože už měli šanci to dokázat a nebyli toho schopni. Myslím si, že nemají dostatek lidí s hlubokou osobní integritou, která by znamenala, že skutečně budou schopni věci reálně zlepšit. Myslím si, že pouze dokážou zmírnit některá necitlivá opatření Nečasovy vlády.

• A co třeba?

Nejsem odborník na sociální služby, ale přehodnocování dávek pro handicapované bylo, myslím, necitlivé a nedůstojné.

• ČSSD přestala vládnout před víc než sedmi lety, což je dlouhá doba. Spousta lidí se u nich obměnila. Ani ti ve vás nevzbuzují naději?

Lidé v předsednictvu sociální demokracie jsou z velké části spojeni s dobou, kdy ČSSD vládla. Nevidím tam progresivní proudy, naopak tam sedí lidé, kteří už byli u moci, včetně pana Sobotky nebo pana Haška, s nímž máme velice špatnou zkušenost z Jihomoravského kraje, kde prosazuje nesmyslné projekty. Například dálnici na Vídeň, která je zbytečným plýtváním veřejnými prostředky, protože vedle už jedna dálnice existuje.

• V rámci předvolební kampaně přesvědčujete politiky, aby se přidali k podpoře vaší iniciativy Rekonstrukce státu, která prosazuje přijetí osmi protikorupčních zákonů. U Bohuslava Sobotky, předsedy ČSSD, jste uspěli. Bylo obtížné ho přesvědčit?

Nebylo to úplně jednoduché. Občansky je mu ten projekt sympatický, na druhou stranu v ČSSD je na něj vyvíjena spousta tlaků. Jako politický lídr dělá kompromisy a lidé z konzervativního křídla strany typu Petra Víchy, předsedy senátorů ČSSD, ho tlačí k tomu, že podporovat podobné projekty není úplně nejlepší nápad. Sociální demokracie jasně podpořila naše zákony teprve v předvolební mele, ta strana ale netáhne za jeden provaz a bývá cynická.

• Zvětšily předčasné volby šanci na přijetí Rekonstrukce státu?

To bude hrozně záviset na výsledku voleb, jaké uskupení z nich vzejde. Proto děláme maximum, co lze v dané chvíli udělat. Snažíme se co nejvíce kandidátů zavázat k podpoře Rekonstrukce státu, aby jakýkoli volební výsledek udržoval pravděpodobnost toho, že se potřebné zákony nakonec přece jen prosadí. Tuhle informaci pak doručíme do téměř čtyř milionů poštovních schránek domácností v České republice. Až na úplné výjimky by se tedy náš leták měl dostat ke každému.

• Která ze stran má nejlepší antikorupční program?

Především ty programy jsou dosti chabé, což souvisí i s tím, že jde o předčasné volby. Všechno je šité horkou jehlou. Spíše bych to tedy hodnotil z hlediska vztahu k Rekonstrukci státu. TOP 09 se relativně snaží, ANO pana Babiše se hodně hlásí k Rekonstrukci státu, stejně jako Změna a zelení. To jsou významné strany, které podporují Rekonstrukci státu poměrně aktivně. ČSSD je jakoby napůl, v podstatě všechny její reakce oficiálně znějí ano, jenže na jednání pak slyšíte "ano, ale". Jejich návrhy změn často vedou ke zmírnění, ba dokonce ke znehybnění funkčnosti zákonných opatření, jež prosazujeme.

• Jak při zkoumání názorů politických stran postupujete?

Máme hodnocení stran a kandidátů. U stran dáváme vždy detailní dotazník, kde jsou různé otázky související s osmi zákony Rekonstrukce státu, za jakých okolností by pro to hlasovali apod. Právě tento výsledek dostane každý občan České republiky do schránky. Dále oslovujeme všechny kandidáty, a to plošně přes sekretariáty stran, kdy je žádáme, aby naše dotazníky rozeslali všem svým kandidátům a ti měli možnost se k tomu vyjádřit. Kromě toho přímo oslovujeme volební lídry. V podstatě jsou to tisíce kandidátů, kteří dostanou dotazník a mohou jej vyplnit. Nikdo tady nic důkladnějšího nedělá.

• Jak na to politici reagují?

Nejvtipnější byl asi pan Komárek, lídr ANO v Libereckém kraji, který odmítl podepsat Rekonstrukci státu s tím, že ANO nabízí lepší řešení. Ve skutečnosti má ale řešení převzatá právě z Rekonstrukce státu a propaguje je v klipu, který od nás přímo okopírovali.

• Co s tím uděláte? Doporučíte lidem, aby ho nevolili?

Ne, to nebudeme říkat. Prostě bude mít v hodnocení napsáno, že pouze tlachá. Nevyplnil dotazník a nepodepsal se, že bude antikorupční zákony podporovat, takže v našem hodnocení mu vyjde, že dělá předvolební "bla, bla, bla...".

• Nejde o příliš příkré hodnocení jen kvůli tomu, že nechtěl něco podepsat?

Myslím si, že nejde. Politici se většinou hlásí ke změnám, jež jsou hrozně obecné. Rekonstrukce státu je naprosto originální v tom, že má zcela jasné, konkrétní a praktické požadavky. A politici se k nim buď přihlásí, nebo jen kecají. Strany totiž těžko můžou mít lepší expertizu, protože my jsme skutečně vzali experty z nejznámějších organizací, které se tématem korupce zabývají. Jde často o stejné organizace, od nichž si nechala při koncipování protikorupčních zákonů radit i vláda. Takže tady, v České republice, žádná ze stran takové odborné zázemí nemá.

• Jak je těžké během kampaně přimět regionální lídry, aby si na vás udělali čas?

Máme v každém kraji, kromě Karlovarského, tým ambasadorů, lidí, kteří politiky oslovují. Jsou to dobrovolníci a hodně záleží na tom, jak intenzivně tito lidé svoji práci dělají. Největším extrémem je pro nás Liberecký kraj, kde máme člověka, jenž byl schopen dohnat a oslovit všechny hlavní lídry svého kraje. Naopak v Karlovarském kraji to stále nemáme dostatečně podchycené. Lidé, kteří jsou tam občansky aktivní, se dali do politického boje a nemají čas řešit Rekonstrukci státu.

• Se kterou ze stran se nejhůře domluvíte?

ODS, Svobodnými, stranou paní Bobošíkové, Zemanovci.

• Proč právě s těmito stranami?

Mentalita těch lidí vychází z devadesátých let, kdy tady byla nulová schopnost komunikovat s občanskou společností a přezíravost vůči ní. ODS v ní nemá kontakty ani vztahy, ani je nechce vytvořit. V případě Svobodných se domnívám, že jsou nadto extrémně ideologičtí. Argumentují, že jejich účinnou metodou je zeštíhlování státu, což je nesmysl, protože v praxi je něco takového strašný problém zrealizovat. Zemanovci říkají, že to vlastně podporují, ale nemají čas Rekonstrukci státu podepsat, což je pouze výmluva.

• Kdo vaši kampaň financuje? Vypadá to jako velká akce...

Ano, je to velká akce. Většinou máme peníze od českých firem, jež se zabývají IT. Hodně nám pomohl například Jan Barta, který vlastní ePojištění.cz a eXtra.cz. Rekonstrukci státu jako takovou podporuje z velké části Fond Otakara Motejla.

Obrovské změny

• Po pádu premiéra Petra Nečase se říkalo, že kvůli korupci paradoxně skončila vláda, která proti korupci bojovala. Je to pravda?

Není. Právě proto Rekonstrukce státu vznikla. Všichni o potřebě nových zákonů hrozně moc mluvili, ale ve skutečnosti je nikdo nechtěl odhlasovat. Nechali Karolínu Peake připravovat spoustu strategií, ale ve výsledku nebyli ochotni se jimi vážně zabývat. Skutečně se změnilo pouze to, že Nečas povolil uzdu státním zástupcům, byť ne na základě systémové práce. Politická kontrola represivního aparátu se snížila a částečné důsledky teď vidíme. Nepřistoupili k tomu ale vůbec systémově.

• Jak jste postupovali vy?

V roce 2012 jsme sestavili dvacet pracovních skupin a vytvářely se různé návrhy. Z nich jsme potom vybírali konečný seznam zákonů, které požadujeme změnit. Domluvili jsme se, že tam musí být normy, jež jsou efektivní, ale také realisticky prosaditelné. Organizace zabývající se transparentností a protikorupčními záležitostmi se naučily spolupracovat. To Češi obecně moc neumějí. Proto je Rekonstrukce státu skvělý projekt.

• Do jaké míry to šlo koordinovat s tehdejší vicepremiérkou pro legislativu Karolínou Peake?

Naše návrhy dostávala tak, aby se to doplňovalo s její prací. Třeba Ekologický právní servis poukazoval na problém s obsazováním dozorčích rad ve státem vlastněných firmách, tepali jsme do ministerstva financí a dodávali jsme materiály Karolíně Peake, aby to řešila. Měla však slabou pozici, vláda nebrala její návrhy dostatečně vážně. Další problém byl, že se nechovala konzistentně. Namísto aby se přidržela nějakých hodnot, snadno přistupovala na pragmatické kupčení.

• Do jaké míry je česká korupce věcí mentality a životních návyků? Jinak řečeno, jak realistické je očekávat, že dojde ke zlepšení, pokud se přijmou lepší zákony?

Kdyby se všechny námi navrhované zákony přijaly, tak by došlo k obrovským změnám. Tvrdím - a odkazuji při tom na známý stanfordský vězeňský experiment -, že korupce závisí na podmínkách, jaké lidem vytvoříte. Pouze minimum lidí má tak silnou osobní integritu, že se chová pořád stejně bez ohledu na podmínky. Nejde tedy pouze o otázku mentality, i když hraje určitou roli. V okamžiku, kdy změníte pravidla hry, mění se také chování lidí. Neocitneme se sice najednou ve Švýcarsku, ale začneme měnit svoji sestupnou trajektorii až do okamžiku, kdy se to zastaví a začne zlepšení. Mohli bychom jít zákon po zákonu: zveřejněním všech smluv na internetu by se všichni mohli podívat, kdo a jak uzavírá s veřejnou správou smlouvy. Utrácení peněz by bylo transparentní. Nebo financování politických stran - kdyby tam existoval sankční mechanismus, který chceme zavést, strany by měly daleko menší možnost, aby jim někdo anonymně zaplatil billboardy a skrytě je podporoval. Kdybychom obsadili místa ve státem vlastněných firmách podle daných kritérií, tak by vlastně kauza kolem Nagyové a poslanců vůbec nevznikla, atd.

• Zelení kdysi po vstupu do vlády dosazování svých politiků na posty v dozorčích radách státních podniků odmítli. Mělo jejich konání nějaký efekt?

Z hlediska politické kultury žádný. Kvitoval jsem to s povděkem, nikdo další je však nenásledoval. Proto říkáme, že musí existovat systémová změna, a tou je obsazování těchto míst pomocí odborných kritérií. Ad hoc opatření nejsou dostatečná.

• Z veřejné diskuse nad vašimi návrhy je patrné, že u některých nich existují rozumně znějící pochybnosti. Například u rozšiřování pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu.

Máte pravděpodobně na mysli diskusi v Senátu. Hlavní argument senátorů byl, že na obce už teď chodí množství kontrol, které nejsou vzájemně provázané. A že by to tudíž byla pro starosty neúnosná byrokracie. Občané tedy mají podle senátorů počkat, až politici zlepší jiné zákony, např. zákon o finanční kontrole. Potom snad umožní nahlédnout do hospodaření obcí i občanům. Otázka je, kdy to bude. Přitom stačilo například posunout účinnost příslušné změny v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu tak, aby měl parlament šanci příslušné zákony novelizovat.

• Který z poslanců minulé sněmovny se vám jevil jako nejzajímavější?

Pro mě to byl určitě Jan Farský. Kromě něj tam byli další lidé, s nimiž jsme spolupracovali. Mohlo to být plus minus padesát poslanců, se kterými nemáte pocit, že jdete za obchodníkem s politickým vlivem, ale za někým, kdo chápe potřeby společnosti. Byli v různých stranách, různě rozptýlení.

Obrovský zážitek

• Před naší schůzkou jste se zmínil, že jdete od soudu. Co to bylo za soud?

Nešlo o žádnou veřejnou kauzu. Pomáhal jsem ve svém volném čase kamarádovi jako právní zástupce.

• Jak často má právník pracující ve veřejném zájmu důvod k radosti?

Řekněme, že stále častěji. Atmosféra ve společnosti se začala měnit a to se začalo odrážet zvláště na soudech. Dřív stály hodně na straně státu. Braly se jako součást státu a ty, kdo jej žalují, považovaly trochu za extremisty. To trvalo někdy do roku 2005.

• Zavinila to nějaká promyšlená politická linie vlád?

Ne. Myslím si, že to bylo založeno na předsudcích, na tom, že loajalita soudce vůči státu byla jaksi automaticky logičtější, protože stát je váženější než občanský aktivista. Takoví lidé jsou z principu podezřelí, protože vybočují z řady. Soudci bývají velice konformní, konzervativní lidé, takže jim potížisté už z principu nevoněli. Ke změně začalo docházet, když vznikl Nejvyšší správní soud, který kvalitu správního soudnictví začal výrazně kultivovat.

• Jakého vítězství u soudu si ceníte?

Je jich více. Šlo třeba o rušení územních plánů Jihomoravského kraje nebo Břeclavska. Z poslední doby si rozhodně cením sporu kolem Šumavy či vítězství u Nejvyššího soudu proti Hyundai. Jinak ročně poskytujeme asi tisíc právních rad. Z nich potom vybíráme případy, které jsou ve veřejném zájmu a jsme schopni ty věci dlouhodobě tlačit. Takovým lidem pomáháme. Příkladem je případ z Plzně, kde jsme loni lidem pomohli, aby mohli uspořádat referendum, protože plzeňští radní nechtěli referendum připustit.

• S firmou Hyundai jste podepsali tzv. Deklaraci porozumění, kde se firma zavázala k plnění slibů na zmírnění dopadů jejich výroby na okolí. Jak se vám deklarace osvědčila?

Představte si, že lidé z Nošovic, kterým jsme pomáhali, pod pohrůžkou smrti prodají svá pole pro Hyundai a prosí vás, ať už nic neděláte, že mají strach o život. Představte si, že vám Hyundai spolu s Moravskoslezksým krajem a zástupci státu nabídnou jednání o zmírnění dopadů investice. Měli jsme možnost odmítnout a být označeni za extremisty, nebo s nimi jednat. Takže jsme uzavřeli dohodu, kterou ale firma z velké části neplní. Proto s ní teď vedeme soudní spory, což je ovšem velmi nákladné a vlastně to celé dotujeme, děláme to zadarmo. Vedle toho jsou tam věci, které se podařily. Například v Moravskoslezském kraji měly být dvě průmyslové zóny v chráněných oblastech Natura 2000. Díky našemu tlaku na Hyundai se jich kraj zřekl a místa byla ochráněna. Obecně řečeno však firmy nejsou důvěryhodným partnerem na uzavírání smluv s občany. Vždycky spoléhají na to, že mají více finančních zdrojů a jsou schopny své zájmy protlačit.

• Jaké poučení tedy plyne z jednání s Hyundai?

Vedli jsme celou sérii mnohahodinových jednání, kdy jsme tam seděli dva proti patnácti lidem. Obyvatelé z vesnic ležících kolem Hyundai ani netuší, jak jsme tlačili na firmu, aby snížila své dopady spojené s nárůstem dopravy. Místo toho jsme si vysloužili nálepku výpalníků, kteří vydírají firmy. Pro občanský sektor mám tedy jedno doporučení: nevyjednávejte, protože veřejnost neuvěří vašemu idealismu a firmy nebudou mít upřímnou snahu dodržet to, k čemu se vám zavázaly. Lepší je tvrdě hájit své zájmy.

• Z vaší nynější činnosti je patrné, že jste se od životního prostředí posunuli mnohem více k transparentnosti, boji proti korupci, za lepší státní správu. Řešíte nakládání s veřejnými penězi, tunelování státních firem, lobbujete ve veřejném zájmu. Z jakého důvodu jste tuto změnu udělali?

Ekologií se nadále zabýváme. V případě ochrany životního prostředí jsme však neustále naráželi na klientelismus a nefunkčnost státních institucí. Úředníci dostávali politické pokyny, které často nebyly v souladu se zákony. Takže jsme byli nuceni se tím začít zabývat. Konkrétně: zabývali jsme se účastí veřejnosti na rozhodování, tím jsme se dostali k otázce, jak je možné, že úředníci vydávají vadná rozhodnutí a není z toho vyvozena jejich odpovědnost. Tak jsme se dostali k zákonu o úřednících. Potom jsme začali zjišťovat, jakým způsobem jsou úředníci a politici zlobbovaní, a začali jsme řešit lobbing. Zjistili jsme také, že ČEZ a další firmy se chovají ekologicky neodpovědně a navíc ekonomicky nerentabilně. Začali jsme tedy řešit, kdo tyto státní firmy řídí. A tak dále.

To Češi moc neumějí

• Několik vašich kolegů od vás odešlo do advokacie nebo k soudu. Vy sám o tom po patnácti letech v nevládní organizaci neuvažujete?

Pořád děláme něco nového, ta práce není rutinní. Začali jsme se rozšiřovat mezinárodně. Dále se snažíme být finančně udržitelní, takže děláme práci v rámci advokacie. Právě teď spouštíme projekt, kde ukážeme, jak spolupracuje naše nezisková a komerční část. Je to určité konsorcium, jež má společné hodnoty a cíle, idealistickou vizi. Používáme neziskové i ziskové nástroje k dosahování společné vize. To je obrovská výzva, protože něco podobného u nás nikdo nedělá. Stále tedy dělám něco nového.

• Nemotivuje vás k odchodu potřeba vydělávat více peněz?

To víte, že bych jako každý měl rád větší příjem, ale vždycky mě nakonec motivují hlavně ideje a zájem být nějak prospěšný, byť to třeba zní trochu komicky. A to je ten hlavní motor, který mám.

• Jaké ideje?

Máme vizi svobodné, odpovědné a trvale udržitelné společnosti, kde má každý mít možnost osobního rozvoje a dosahování osobního štěstí. Teď je pro mě například výzvou docílit, aby firmy skutečně převzaly odpovědnost za to, jak tady fungují.

• Jak toho chcete docílit?

Věnujeme se vytváření legislativního rámce pro firmy tak, aby vymahatelnost práv poškozených lidí byla vyšší, zvlášť u velkých firem. Kromě toho se zabýváme tématem, které je stále více vnímáno ve světových debatách: jestli maximalizace zisku, zvlášť u veřejně obchodovaných společností, je paradigma, jež má zůstat zachované, nebo zda při rozhodování mají firmy zohledňovat i dopady svého počínání na společnost a sledovat také veřejně prospěšné cíle.

• Jak ale hodláte firmy přimět, aby se změnily?

Třeba postupným přesvědčováním, že pokud to dlouhodobě neudělají, tak roli donucovače převezme stát ve stylu "rozděl a panuj". Existuje tu volání po pevné ruce, která znamená pro firmy riziko. Stačí se podívat na Rusko. Ale jistá "krize identity byznysu" je dobře patrná i na globální úrovni. Neodpovědné chování firem vedlo k finanční krizi. Vzpomeňme si na zcela bezcharakterní chování Goldman Sachs. A právě tato příčina nebyla dodnes jasně pojmenována a vyřešena. Historicky dříve tady firmy nebyly k tomu, aby pouze maximalizovaly zisk, ale aby řešily také společenskou potřebu. V září jsme měli setkání akademiků z celé Evropské unie v Bruselu, kteří se bavili o smyslu korporací ve společnosti. V únoru příštího roku máme na půdě Evropského parlamentu velkou konferenci zaštítěnou britským poslancem Richardem Howittem na téma role firem ve společnosti. V České republice oslovujeme firmy, které už se začaly chovat trochu lépe.

• Co jim nabízíte?

Že by se spolu měly začít setkávat. Chceme ty lidi začít dávat dohromady, aby vznikala silná síť občanské společnosti lidí, kteří se navzájem podporují. Tak vznikl projekt Občan 2.0. Je důležité, aby se tito občansky aktivní lidé spojovali, vznikla spolupráce, měli pocit sounáležitosti. To Češi moc neumějí. Historicky tady vždycky bylo pár izolovaných lidí, kteří dělali heroické činy, a potom mlčící většina. Některé slušnější firmy narážejí na to, že jsou v prostředí byznysu, které je tlačí a strhává k tomu, aby dělaly nesprávné věci. Je důležité, aby ty firmy začaly udávat nový tón ve společnosti a říkaly, co je správné. Příkladem pro mě byl Zdeněk Pohlreich se svým pořadem, kde objížděl restaurace a ukazoval základní principy jednoduchého byznysu a říkal, jak se má to řemeslo dělat. Nabádal, že vyhrávat se dá na kvalitě a slušnosti, ne na šizení. To je pro nás Čechy v podstatě nová informace. Myslím, že nikoho nebaví ráno vstát, jít do práce a tam uplácet a mít pocit, že je vše v pořádku. A děje se to právě proto, že společnost má špatně nastavená pravidla. Ta se však dají změnit.

• Jsou firmy ochotny se o tom s vámi bavit?

Teprve s tím začínáme. Nedávno jsme se kvůli tomu přejmenovali z Ekologického právního servisu na Frank Bold. V překladu to znamená "upřímnost, smělost" a má vyjadřovat hodnoty stylu naší práce.

• Proč to není "smělost" česky?

Důvod byl několikerý. Skutečná šíře našich aktivit neodpovídá starému názvu, navíc je vlastně zavádějící. Byť jsme pořád právníci a řešíme věci právní povahy, zdaleka už ale nejde jen o ekologii. Už teď působíme kromě Česka i v Bruselu a v Polsku a chtěli jsme mít sjednocenou značku pro případ, že půjdeme do dalších zemí. Také bychom byli rádi, aby se odstranily předsudky, které byly dány pouze tím názvem, a nikoli obsahem toho, co děláme. Další věc je, že spolupracujeme s advokátní kanceláří Šikola a partneři, jež má stejné etické principy jako naše organizace a hlásí se k vizi, kterou naše organizace podporuje. Proto jsme se dohodli, že vytvoříme konsorcium, jež bude mít stejné hodnoty a bude skrze tyto hodnoty spolupracovat.

• Říkáte, že chcete ovlivnit diskurz. Jaký máte zhruba časový horizont, v němž byste rád viděl výsledky?

Na globální úrovni máme projekt do roku 2020. V České republice přicházíme do prostředí, které není na podobnou organizaci s přísnými etickými principy připravené. Budeme muset všechno vysvětlovat a hledat partnery. Takže tam to ještě není úplně dotažené z hlediska cílů, výsledků a výstupů.

• Celý projekt děláte pouze vy, nebo jde o koalice nevládních organizací z celé Evropy?

Zaprvé na evropské úrovni fungujeme v rámci koalice desítek organizací, která se jmenuje European Coalition for Corporate Justice. Tam řešíme hlavně legislativně-technické záležitosti. Například sedíme v expertním týmu Evropské komise pro přípravu směrnice Non-Financial Reporting, kdy firmy o velikosti nad sto padesát zaměstnanců by měly reportovat nejen o svých finančních ukazatelích, ale i o svých environmentálních a lidskoprávních dopadech. Řešíme s nimi také téma účelu firem a zjistili jsme, že ho řeší i spousta dalších subjektů, aspoň v evropsko-americkém prostoru, kde mají velký zájem spolupracovat. Je tam spousta spojenců, s nimiž komunikujeme a snažíme se to dát dohromady.

• A zmíněný projekt do roku 2020 je váš?

Ano a máme ho jako takovou vlajkovou loď na mezinárodní úrovni.

• Jak velká je vaše bruselská kancelář?

Zatím tam máme jednoho člověka. V polské pobočce v Krakově máme šest lidí. V celé organizaci je kolem padesáti lidí a postupně se zvětšujeme. Q

---

Pavel Franc (35)

Právník, člen Ekologického právního servisu (EPS ). Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Členem EPS je od roku 1998, poslední tři roky je jeho programovým ředitelem. Je také spoluzakladatelem Trastu pro ekonomiku a společnost. Věnoval se řadě významných právních kauz - zastupoval například sedláka Jana Rajtera ve sporu o půdu proti mexické firmě Nemak, obhajoval práva ekozemědělců ve sporu se potravinářským koncernem Danone, jenž na svých jogurtech zneužíval chráněnou značku Bio. Je držitelem Ceny Josefa Vavrouška, kterou zřídila Nadace Charty 77. Snažíme se dávat dohromady firmy, které se chovají lépe.