9.11.2013 - Na moři nemáte moc času jen tak rozjímat

Na mých úspěších má velkou zásluhu manželka, která nesla to břímě chodu rodiny, zatímco já jsem se toulal po světě, říká slavný mořeplavec Richard Konkolski

Moje SRDCE bije pro ... Bohumín

Bohumín – Je legendou československého jachtingu. Jako první obyvatel suchozemského státu obeplul v polovině 70. let minulého století sám zeměkouli na jachtě dlouhé jen sedm a půl metru, navíc postavené vlastníma rukama. Ačkoli už přes 30 let žije v americkém Newportu, na svou vlast nezapomněl a celkem pravidelně se sem po roce 1989 vrací. V zemích, kde je námořní plavba a jachting více rozšířený než v Česku, je jeho jméno opravdovým pojmem. Čerstvý sedmdesátník Richard Konkolski. Když vstoupil po boku své ženy Mirky do zasedací místnosti bohumínské radnice, ozval se potlesk. Byli to jeho příbuzní, včetně maminky, spolužáci i přátelé z dětství, kteří přišli svého slavného kamaráda pozdravit. Díky nim se zhruba hodinové setkání proměnilo ve spontánní vzpomínání na společně prožité chvíle staré i několik desítek let. Někteří neváhali přijet i ze zahraničí. Například Josef Plaček až z Německa, kde žije.

"Právě včera jsem slyšel náhodou v televizi, že budeš v Bohumíně, Richarde, a tak jsem sedl do auta a přes noc jsem přijel," sdělil přede všemi se slzami v očích pětasedmdesátiletý muž. Netekly ale jen slzy štěstí a dojetí, ale při vzpomínkách starých i 50 let zněl často smích. Ke gratulantům se přidali i kamarádi Miroslav Švihálek a Jan Gospoš. Ti Konkolskému a jeho ženě předali moravskou slivovici a novinové články a reportáže o jeho úspěších a kovář Jan Gospoš manželům k 50. výročí jejich svatby ukoval růži, svícen a podkovu pro štěstí. Všechny v sále pobavila příhoda, kterou připomněl jeden z Konkolského dávných kamarádů. "Jako mladíka jsem Richarda potkal, když tlačil po Lidické ulici v Bohumíně "dvoukolák" s kládami dřeva. Na dotaz, co s ním hodlá dělat, už tehdy odpověděl, že bude stavět námořní loď," zněla prý tehdy Konkolského odpověď.

Státní vyznamenání

Letošní rok je pro Richarda Konkolského mimořádný. Nejen proto, že v červenci oslavil sedmdesátiny, zlatou svatbu, ale k tomu posbíral i řadu ocenění. V únoru vstoupil do Síně slávy Moravskoslezského kraje za celoživotní přínos v oblasti sportu. V září získal při příležitosti Dne české státnosti Pamětní stříbrnou medaili Parlamentu České republiky za dosažené úspěchy, celoživotní přínos pro český sport a reprezentaci a propagaci České republiky. Zatím poslední ocenění obdržel Richard Konkolski v pondělí 28. října v Den vzniku samostatného československého státu, kdy mu prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti sportu.

• Napadlo vás někdy, že byste mohl dostat takovéto ocenění?

Určitě ne. Zejména poté, co jsme zůstali v Americe, tak mě něco takového ani napadnout nemohlo. S vlastí jsem se tehdy rozloučil.

• Jaké to je pro člověka, který Česko zná posledních třicet let spíše jen z televize nebo internetu, usednout ve Vladislavském sále Pražského hradu a čekat, až mu prezident České republiky předá státní vyznamenání?

Je to příjemný pocit. Jsem vůbec příjemně překvapený tím, co se kolem mě v posledních měsících děje. Vůbec jsem nečekal, že to bude tak intenzivní. Všeho si moc vážím a děkuji především své ženě Mirce, na kterou spadl nejhorší úděl, a to čekání na každý můj návrat z dlouhých plaveb.

• Prý jste ještě nestihli ani oslavit zlatou svatbu?

Nestihli. Měli jsme moc práce s dokončováním knížek, které jsme chtěli, aby vyšly teď, když jsme v Česku. Po návratu do Ameriky ale všechno napravíme.

• V Česku jste legendou jachtingu, ovšem například v Polsku si vás považují možná ještě více. Dokonce jste získal prestižní mezinárodní cenu Josefa Conrada za rok 2011, jejímiž držiteli jsou například také norský král Harald V. nebo slavný norský mořeplavec a cestovatel Thor Heyerdahl. Proč si vás Poláci tak cení?

Na to se musíte zeptat jich. Každopádně jsem v Polsku vždycky měl a stále mám skvělé zázemí a mám tam spoustu kamarádů a přátel. Dělal jsem tam mj. kapitánské zkoušky a námořní jachting. Poláci mi říkají Statny Richard a drží mi palce. Loni na převzetí ceny Josefa Conrada jsem tam byl poprvé snad po 35 letech.

• Proslul jste v závodech osamělých mořeplavců. Jako první suchozemec jste sám obeplul svět, a to celkem třikrát. O čem přemýšlí jachtař, když je několik měsíců sám na moři?

O čem? (zamyslí se) Vlastně nemá moc času na přemýšlení, protože se musí starat o loď, udržovat správný směr, vaří si, uklízí a tak dál. Na lodi je pořád spousta práce, takže tam se člověk nenudí. Plavba kolem světa trvá s přestávkami deset měsíců.

Bohumínská věž jako maják

Setkání se slavným mořeplavcem bylo prestižní záležitostí také pro členy vedení města. Místostarostové Lumír Macura a Igor Bruzl předali slavnému rodákovi čestnou plaketu Bohumína, pamětní list a přidali i svíci Penzionu ve věži, která má Konkolskému symbolizovat maják rodného města při jeho plavbách světem. Čas vyhrazený pro toto setkání hrozně rychle utekl a Richard Konkolski se s omluvami odebral na besedu do místního kina, kde ho čekal sál zaplněný jeho příznivci, kteří se těšili nejen na jeho povídání a zážitky, ale také na dokumentární filmy, které pouštěl, a také na jeho nové knížky nazvané Karibikem na Pacifik a Obři oceánů – Velryby a velrybáři. Těsně před odchodem se Deníku svěřila také paní Miroslava Konkolská, drobná žena, která svému muži celá ta léta vytvářela zázemí a domov, kam se po dlouhých měsících strávených na moři vracel. Poznali se v Bohumíně, kde se jim ještě před emigrací narodil syn.

• Dlouho jste v Bohumíně nebyla?

Pár let. Než mi zemřela maminka, tak jsem se snažila sem jezdit aspoň jednou ročně. Letos, kdy Richard přebírá samá ocenění, jsem si řekla, že tady nemůžu chybět.

• Dovedete si představit, že byste se po letech strávených v Americe vrátili do Česka?

Mohlo by to být krásné, ale také složité, protože když je člověk třicet let mimo, tak vlastně začíná znovu. Říká se, že není jednoduché se přenést zničehonic někam a tam žít. Kořeny mám sice v Bohumíně, ale nevím, jestli bych k tomu našla odvahu. Mimo jiné proto, že jsem nemocná, ztrácím zrak, a navíc v Newportu ještě pořád pracuju.

---

VIZITKA

Richard Konkolski ( nar. 1943) je mj. čestný člen Č. Y. K., v zahraničí i v Česku obdržel řadu ocenění (například Zasloužilý mistr sportu a Sportovec roku 1978, čtyřikrát také získal titul jachtaře roku ve třech různých zemích). Lodě mu učarovaly velmi brzy. Nejprve stavěl modely, ty mu ale brzy přestaly stačit. S jachtingem začal v 16 letech. Vystudoval stavařinu a kromě projektování silnic, železnic či kotelen začal projektovat a realizovat na bohumínském Kališoku přírodní koupaliště a stavět tu loděnici i vlastní loď. Ve 29 letech proslul svou první plavbou kolem světa. V první polovině 70. let minulého století jako vůbec první obyvatel suchozemského státu obeplul sám zeměkouli, a to na vlastnoručně postavené jachtě Niké, dlouhé jen 7,5 metru. V roce 1982 emigroval do USA, aby mohl slavit úspěchy v závodech osamělých mořeplavců kolem světa. Po své emigraci objel zeměkouli ještě dvakrát. O svých dobrodružstvích napsal řadu knih, natočil také několik filmů a sérii televizních dokumentů. (toj)