9.11.2013 - Pomsta bez úlevy

Nechybělo mnoho a byla z ní absolventka matematicko-fyzikální fakulty. Hana Vagnerová nakonec dala přednost herectví. Nyní natáčí druhou řadu krimiseriálu Expozitura, před pár dny se představila jako Paulina v divadelní premiéře hry Smrt a dívka.

•  Jak vás napadlo nazkoušet hru chilského dramatika Ariela Dorfmana Smrt a dívka?

Inspiroval mě stejnojmenný film, který někdy v devadesátých letech natočil podle divadelní hry Roman Polanski se Sigourney Weaverovou a Benem Kingsleym. Tehdy jsem ale měla pocit, že jsem na takové téma moc mladá – bylo mi něco přes dvacet. Letos zřejmě nazrál čas, a tak jsem zašla za uměleckým šéfem Teatra NoD Adamem Halašem, že bych u něj tuhle hru ráda dělala. NoD má prostor, který se svou syrovostí k atmosféře dramatu dobře hodí. Zlákala jsem kolegu Jirku Ployhara a Jirku Černého a společně jsme si vybrali režiséra Filipa Nuckollse. Dramaturg Vladimír Čepek pak původní text seškrtal na pouhých padesát minut, takže je to koncentrovanější.

• Hrajete mladou ženu, která si v době diktatury prošla ve vězení mučením a po pádu režimu se už jako vdaná setkává s mužem, který ji údajně týral a znásilnil. Co vás na té hře zaujalo nejvíc?

Přijde mi hodně zajímavé, že se tu během jediné noci řeší tak silná otázka viny, neviny a svědomí. Hra je skvěle napsaná, neustále to v ní osciluje mezi možností, že je někdo velmi nespravedlivě obviněný, a možností, že je někdo fatálně nepochopený. Až do konce jste vlastně na pochybách, jestli Paulina ze svého týrání viní muže, který to skutečně udělal.

•  Podle vás je vinen?

Podle mě ano, na konci té hry se doktor Miranda přiznává. Na druhou stranu jestli to lze brát jako fakt, nebo jen jako vynucené přiznání, protože mu Paulina drží u hlavy pistoli, to už je na divákovi.

• A co si myslí Jiří Ployhar, představitel Mirandy?

Musí si myslet, že je nevinný. Filip Nuckolls chtěl, aby to hrál tak, jako že to neudělal. Jeho figura je pak nejednoznačná, což je lepší. Později jsme zjistili, že Roman Polanski tutéž připomínku řekl Benu Kingsleymu.

• Co pro vás bylo na roli Pauliny nejtěžší?

Asi když jsem si měla představit, že mířím na někoho pistolí a chci se pomstít. V takové situaci se neznám. Byla bych hysterická nebo chladná? To hledání bylo těžké. Měla jsem tendence být příliš emotivní, režisér mi říkal: "Uber."

• Je msta v takových případech k něčemu dobrá?

To je taky jedna z otázek, kterou hra řeší. A vychází najevo, že ani kdyby Paulina svou oběť třeba umlátila baseballovou pálkou, neuleví se jí. Systém oko za oko, zub za zub v tomhle případě selhává. Navíc oba manželé díky tomu, co se stalo v minulosti, žijí v jakémsi osobním pekle. On je jí vděčný, že mu za diktatury zachránila život, když ho neudala a raději sama trpěla, ale vděčnost sama o sobě není dobrý důvod, proč zůstávat ve vztahu. Ona ho po návratu z vězení našla s jinou, ale zůstanou spolu, a tak si stále připomínají jeho selhání.

• Jakým způsobem se vy sama vypořádáváte s křivdami?

Myslím, že moji kamarádi se s různými zklamáními nebo rozchody perou nějak lehčeji. Mně to trvá, stále si říkám, proč se to stalo, co jsem třeba mohla udělat jinak. Ale začínám přicházet na to, že nejúčinnější je vyříkat si to sama se sebou.

• Ještě k té scéně s pistolí. Možná se vám při ní hodilo, že jste kvůli natáčení seriálu Expozitura, kde hrajete policistku, kdysi absolvovala kurz střelby, nebo ne?

Paradoxně ani moc ne, protože Paulina drží zbraň poprvé, kdežto v Expozituře jsem se naopak snažila působit, jako že pistole je můj denní chleba. Na první zkoušce v divadle jsem suverénně začala měnit zásobník a režisér mě upozornil, abych na všechno, co se zbraní umím, hodně rychle zapomněla.

• Už natáčíte druhou sérii Expozitury?

Ano, už točíme. Stále hraju kriminalistku Terezu Hodačovou, která už ale ztratila pár iluzí. Je spíš zklamaná, možná lehce rezignovaná, je sama a hodně žije prací. Scénář jednotlivých dílů opět napsali Josef Klíma a Janek Kroupa a inspirovali se přitom skutečnými kauzami nedávných let, například nákupem předražených Pandurů, skandály na plzeňské právnické fakultě, neprůhledným financováním politických stran a tak dále. Pointy případů jsou autorskou licencí obou novinářů, takže mohou ukázat na viníky, i když třeba ta která kauza nebyla ještě uzavřena.

• Ve Smrti a dívce i v Expozituře se jako herečka ocitáte v poměrně agresivních scénách. Nic to s vámi nedělá, když večer přijdete domů?

Já si třeba myslím, že ani ne, ale je pravda, že když jsme intenzivně zkoušeli Smrt a dívku, tak mi můj přítel Martin (kameraman Martin Žiaran – pozn. red.) říkal, že jsem poslední dobou nějaká depresivní. Asi se stále ještě musím učit nenosit si práci domů.

• Ale při nedávném natáčení komedie Zakázané uvolnění s Janem Hřebejkem to už muselo být veselejší.

To bylo. Točili jsme v Bohumíně na Ostravsku, kde mám část rodiny, babičku s dědou z máminy strany, takže jsem vlastně tak trochu přijela domů. Navíc s Janou Strykovou a Zuzkou Stavnou už jsme sehraná trojka, protože hrajeme stejné role ve stejné hře Petra Kolečka i na divadle.

• Je to výhoda?

Je dobré, že se známe, herecky i lidsky, ale nevýhoda je v tom, že pro film jsme musely najít úplně nový výraz. Na divadle jsou naše postavy daleko víc nadsazené. Před kamerou nefunguje to, co na jevišti. V určitých momentech třeba už čekáte na smích diváků – a ono nic. Jinak v tom filmu jde o to, že já jako svědkyně na svatbě unesu svoji kamarádku nevěstu do jednoho baru, ale protože nás ženich nemůže dlouho najít, dojde řeč na věci, o kterých by možná bylo lépe mlčet.

• Vy se k oltáři nechystáte?

Jsem zasnoubená, ale my jsme s Martinem oba poněkud produkčně neschopní. Už jsme si říkali, že asi budeme muset někoho poprosit, aby nám tu svatbu zorganizoval, nebo na ni nedojde. Ještě jsme ani nevyřešili otázku, jestli Praha nebo Bratislava, protože Martin je Slovák. Vždycky když o tom začneme mluvit, skončí to nakonec u toho, že si zajdeme raději někam na skleničku vína.

---

Hra je skvěle napsaná, neustále to v ní osciluje mezi možností, že je někdo velmi nespravedlivě obviněný, a možností, že je někdo fatálně nepochopený. Až do konce jste stále na pochybách.