21.11.2013 - Gábor: Bohumín by si divizi určitě zasloužil

Fotbalista Ondřej Gábor se o víkendu rozloučil s klubem i městem

Bohumín – S posledním podzimním střetnutím krajského přeboru přišel Bohumín až do března o fotbal. Především ale přišel o jednu ze svých osobností. Nejspíše už nikdy příznivci na hřišti "Za parkem" neuvidí v dresu místního klubu hrát Ondřeje Gábora. Věčně usměvavý pětatřicetiletý obránce se totiž rozhodl pro nové životní dobrodružství a spolu se svou rodinou se stěhuje k příbuzným do Anglie. Svou derniéru si odbyl v hektickém utkání s Frýdlantem nad Ostravicí (1:1). V rozhovoru pro Deník přiznal, že se mu z rodného kraje, kde strávil celý život, neodchází lehce. "Právě naopak, hodně těžce. Opouštím místo, které mám hrozně rád. Navíc také kamarády, fotbal a část rodiny," vykládá zkušený obránce. "Začátky tam budou určitě těžké, takže se na to musím připravit. Nadruhoustranuse budu snažit být se všemi v kontaktu alespoň na dálku," slíbil Ondřej "Johnny" Gábor.

• Klub se s vámi ještě před posledním utkáním oficiálně rozloučil, bohumínští příznivci vás pak při střídání vytleskali. Co na to říkáte?

S klukama v kabině to bylo super, protože oni už asi týden něco plánovali, což jsem ani nečekal. Samozřejmě diváci byli také skvělí, a to nejen při mérozlučce. Dlouhodoběnám fandí, jezdí s námi i na venkovní zápasy. Zaslouží si velké poděkování.

• Na hřišti jste proti Frýdlantu nad Ostravicí strávil celkem sedmdesát minut, zřejmě posledních v bohumínském dresu. Můžete zhodnotit nedělní duel?

První poločas byl z naší strany hodně křečovitý. Snaha sice byla, ale nic víc. Vkabině jsme si před druhým poločasem řekli, že to musíme hrát jednodušeji, na jeden dotek, dostat hráče soupeře při rozehrávce pod tlak, aby dělali chyby a to senámpak dařilo. Bohužel jsme naše šance nemohli dlouho proměnit, ale nakonec alespoň srovnání v devadesáté minutě se počítá. Ve výsledku si myslím, že bod je pro obě strany zasloužený.

• I díky této remíze jste nakonec na podzim nasbírali celkem 24 bodů a skončil na pátém místě. Považujete první polovinu sezony Bohumína v krajském přeboru za úspěšnou?

Myslím si, že to je velký úspěch. Každý rokmámepo podzimu tak dvacet bodů, s čímž jsme vždy skončili desátí nebo jedenáctí. Teď jsme mnohemvýš a to je fantazie.

• V Bohumíně hrajete od žáků. Jak se vám hodnotí celá vaše kariéra, kterou jste v klubu strávil?

Ještě před sloučením Rapidu Skřečoň a Faje (TJ Bohumín) bylo vše v pořádku. Jenže poněmbyly začátky nového klubu opravdu velmi špatné. Najednou tu byl jeden tým, ve kterém bylo pětadvacet nebo třicet hráčů, přičemž ti, kteří pravidelně nehráli, tak se uráželi a končili s fotbalem. Az ničeho nic nás bylo třináct, takže jsme to vše asi čtyři sezony táhli takhle, včetně těžkých bojů o záchranu, kterou jsme ale nakonec vždy vybojovali.

• Kdy nastala změna k lepšímu?

Myslím si, že obracet a zvedat se to začalo po příchodu Lukáše Fluxy na post předsedy klubu, Marka Poštulky jako trenéra a dalších. Vytvořila se tady dobrá parta, kluci mají chuť hrát a pracovat na sobě, na trénincích nikdo nic nevynechá. To je určitě zásluha vedení a trenéra.

• Vy ovšem pamatujete daleko více, protože když jste začínal v A­týmu, tak se Bohumín nacházel ve třetí nejvyšší soutěži. Jak na toto období vzpomínáte?

To mi tehdy bylo sedmnáct. Přišel jsem do mančaftu na začátku letní přípravy a musím přiznat, že jsem byl ze všeho vyjukaný, protože v šatně seděl jeden profík vedle druhého. Namátkou řeknu jména jako Vlastimil Kula nebo Kamil Mihola. Všichnimě ale vřele přivítali a já jim můžudnes za to jen poděkovat. Stejně tak tehdejším trenérům, kteří mi věřili a dali šanci, abych se ukázal. Jsem rád, že jsem dostal možnost si vyzkoušet třetí ligu nebo potom divizi.

• Věříte, že se klub může v budoucnu alespoň přiblížit ke slavným devadesátým letům, kdy se zde hrála dokonce druhá liga?

Myslím si, že Bohumínmá v tomto kraji pořád velké jméno, pokud jde o fotbal. Můj názor je ten, že i dnes by se kluci mohli postupně dopracovat k tomu, že za nějakou dobu budou hrát o postup do divize, protože tohle město a tento klub by si ji určitě zasloužil. Rozhodně by divize Bohumínu slušela.

• Vaše mise zde skončila, s rodinou odjíždíte za prací do Anglie. Jak se těšíte na Britské ostrovy a co od toho očekáváte?

Abych se přiznal, tak nevím, jestli se těším či ne. Je to tak padesát na padesát. Může se stát cokoliv a třeba se za půl roku či rok vrátím. Nechávám tady práci, kdy jsem sedmnáct let dělal na slévárně, ale chci si vyzkoušet jiný život na jinémmístě a třeba zabezpečit rodinu. Uvidíme, jak to dopadne.