ROZHOVOR REFLEXU S JEŽÍŠKEM O DEFLACI, GENDEROVÉ ROVNOSTI A DOTAČNÍM ŠÉFOVI SANTA CLAUSOVI

PRACUJE JEDNOU ZA ROK, a přitom má na rozdávání.
Někteří si myslí, že právě kvůli rozdávačnosti ho lze zařadit do levé části politického spektra. On to však odmítá. Do rozhovoru se mu původně moc nechtělo, prý se nerad fotí, pak ale svolil pod podmínkou, že rozhovor uděláme po telefonu.

• Té otázce se nevyhneme, takže ji položím hned na začátku. Obdarovaní si často stěžují, že nedostali, co chtěli. Proč?

Mám k tomu různé důvody. Například často to vůbec není možné.

• Jak to myslíte?

Dám vám příklad. Několik lidí si tady přálo být dnes prezidentem. A já jim to přece nemohl splnit všem. To prostě nejde, ani teoreticky.

• Dobře, ale to nejsou tak úplně typická vánoční přání. Co třeba dětské tužby?

To je zase jiný problém. Tak třeba drtivá většina kluků si v určitém věku přeje stavebnici a drtivá většina holčiček nějakou tu panenku. Ale to taky nejde.

• V čem je problém?

Nedovolí mi to Santa Claus.

• Probůh, proč?

Víte, mezi námi, kteří na Vánoce rozdáváme dárky, nepanuje úplně jednota. Většina vedená Santa Clausem je toho názoru, že stavebnice pro kluky a panenky pro holky je genderově stereotypní distribuce dárků. Takže to musíme dávat i obráceně. Do roku 2020 to musí být padesát na padesát.

• I když si to děti nepřejí?

Ano. Někdy aspoň projde pro kluky růžová stavebnice, pro holky zase panenka v modrém. Musí se na to ale vyjednat výjimka.

• A proč si to neděláte po svém?

Řekněme si to na rovinu. Já jako Ježíšek nejsem geopoliticky zrovna extra významný.

• Cože?

Podívejte, já hraji prim v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Jistě chápete, že to není moc silná pozice.

• Počkejte, ale vy přece úřadujete i v částech německy mluvících zemích. To je určitá síla.

To si pletete. To je můj bratranec Christkind. Jenže on radši mlčí.

• Proč?

Kdysi hodně obdarovával jednoho německého chlapce. Teda … on se vlastně narodil v Rakousku. No a pak se ukázalo, že kvůli tomu nebudeme moct rozdávat dárky několik let. Od té doby se to snaží odčinit, ale furt je to málo. Hlavně Papa Noël z Francie mu to pořád připomíná.

• A co děda Mráz?

Ten dost pije. Prý aby se zahřál. Ale pak vždycky někde usne a do některých rodin už ani nedojde.

• Musím vám položit ještě jednu nepříjemnou otázku. Terčem kritiky se často stáváte taky za to, že nedáváte všem stejně a že je to nespravedlivé.

Já nejsem žádnej socan, abych všem dával stejně. Na to máte jiný loupežníky.

• Podle jakého klíče tedy určujete, kdo co dostane?

Heleďte se, to je složitá problematika. Záleží na tom, jak dobře si děti nebo jejich rodiče sepíší žádost, posuzuje se genderová vyváženost přání, jak jsme o ní už mluvili. Snažím se zohledňovat taky to, kdo jak pracoval, ale to všechno neuhlídám.

• Pane Ježíšku, pracujete vlastně jednou za rok. Čím vy se živíte?

Kaprem a bramborovým salátem.

• Myslel jsem to jinak. Kde na ty dárky berete?

Aha, takhle. Na dárky dostávám dotace.

• Od koho?

Od Unie vánočních nadělovačů.

• Co to je?

No to je ten spolek nás, co rozdáváme na Vánoce dárky. Vede to Santa Claus.

• Jak probíhá rozdělování dotací?

To se určuje na zasedání v Rovaniemi (město ve Finsku, kde údajně sídlí Santa Claus – pozn. red.). Anebo teď taky ve Štrasburku, ono se to střídá, prosadil si to Papa Noël.

• Kde se berou peníze na dotace?

To přesně nevím. Nikdy mi na to nikdo přesně neodpověděl. Část peněz dostáváme od centrálních bank. Prý ty peníze prostě natisknou, abychom je nemuseli nikomu brát. Takže teď bych měl dostat hodně českých korun, protože Česká národní banka uspořádala nějakou akci nebo co. Moc tomu nerozumím, ale tahle banka teď prý doufá, že za ty peníze nakoupím co nejvíc věcí.

• A další zdroje?

Jojo, zdroje tu jsou. Někdo říká, že nám jde podíl z dotování zimních radovánek. Děda Mráz dokonce tvrdil, že jsme shrábli půlku dotací, která šla na stavbu té čtyřicetimetrové sjezdovky na dánském ostrově, kde moc nechumelí. Ale to opravdu nevím.

• A nebylo by tedy lepší, kdybyste se vrátili k původnímu záměru a rozdávali štěstí, zdraví, pokoj svatý?

Takové pokusy byly. Ale nedopadlo to nejlíp.

• Jak to?

Nejdál to dotáhl Vánoční otec na Maltě. Rozdával tam dřív dárky hlavně on, ale pak se rozhodl, že bude rozdávat spokojenost. (Je slyšet povzdech – pozn. red.)

• Co se s ním stalo?

Neustál to. Okamžitě tam naběhl Santa Claus s dotacemi určenými pro rozvoj regionálního obdarovávání. Víte, Malta na tom nebyla nijak dobře. Dneska o Vánocích visí Clausova figurka z každého okna a Malťané ještě říkají, že Santa a Vánoční otec jsou ve skutečnosti jedna a táž osoba. Když si pomyslím, že totéž mi málem udělal děda Mráz tady, běhá mi mráz po zádech. Jenže ten idiot přitáhl jen krabice s vodkou, to mě zachránilo.

• Takže vy tedy dárky nevyrábíte?

Dřív to tak bylo. Ale pak jsme se rozhodli výrobu outsourceovat, hlavně do Indie a Číny. Bylo to levnější.

• Lidem to nevadí?

Naopak, můžou se po tom utlouct. Jen děda Mráz si nechal výrobu vodky.

• A vy?

Já občas smontuju nějaké to autíčko.

• Pane Ježíšku, instituce, jež přerozdělují hodně peněz, jsou obvykle pod velkým tlakem lobbistů. Tlačí také na vás?

To ano, jsem pod palbou lobbistů. Ale je to spíš taková sranda.

• Jak to?

No protože oni nikdy neřeknou, že mám nakupovat u nich, aby víc vydělali. Vždycky si vymýšlejí krkolomné důvody, které se údajně líbí mému tátovi.

• Například?

Třeba že tím nákupem podpořím domácí výrobce. Já jim říkám, že děti si přejí zrovna něco, co se v Česku nevyrábí. A oni na to, že mám raději koupit něco jiného, ale hlavně od českého výrobce. Chápete? Přesvědčují mě, že při Vánocích vlastně nejde o děti, ale hlavně o výrobce. A ještě se tváří, že to dělají pro dobro národa.

• A co vy na to?

Když neustoupím, začnou mi tvrdit, že domácí výrobky jsou záruka kvality. Já jim namítnu, že v Německu týž výrobek dělají kvalitnější. Oni na to, že když budu víc kupovat domácí výrobky, budou taky časem kvalitnější.

• To zní rozumně.

Ne, je to blbost. Když budu kupovat méně kvalitní hračky, tak tím přece říkám, že mi to tak stačí.

• A mají na to nějaký argument?

Heleďte se, letos si vymysleli jeden nový, ten mě dostal do kolen. Prý když nebudu dost nakupovat, tak poklesnou ceny a bude deflace.

• To je dobře, ne?

Řekl jsem jim, že Češi přece na slevy letí. Jenže oni tvrdí, že když budou klesat ceny, tak lidi budou čekat, že klesnou ještě víc, a nebudou nakupovat vůbec nic. Já jim říkám, že je to pitomost, že lidi budou nakupovat vždycky, a jestli budou nakupovat o něco míň, tak je to jenom jejich věc.

• Co z toho plyne?

Prostě na začátku se mi výrobci snaží prodat věc, aby vydělali. A na konci tvrdí, že když zrovna tu jejich věc nekoupím, tak se zhroutí ekonomika a bůh ví co všechno.

• To mi zní povědomě.

Prosím vás. Kdo jim na to může skočit?

• Pane Ježíšku, vzpomenete si na nejvtipnější vánoční přání?

Těch bude asi několik. Tak třeba před dvaceti lety si jedna holčička psala seznam … Domeček pro barbíny, oblečení pro barbíny, auto pro barbíny, pračku pro barbíny, hřeben pro barbíny … pak se zarazila a říká: To je nespravedlivý, všechno jenom pro barbíny a pro mě nic.

• Jak jste s ní naložil?

S ní nijak, ale barbínám jsem samozřejmě všechno donesl.

• Co bude hitem letošních Vánoc?

Letos budu hodně rozdávat tablety. Vykoupím kvůli tomu skoro všechny lékárny. Je to fajn, tablety se hodí pro mladší i pro starší.

JEŽÍŠEK A TI DRUZÍ

V České republice žije celkem 70 mužů s příjmením Ježíšek. Jen čtyři z nich žijí v Čechách, ostatní jsou z Moravy. Nejvíce Ježíšků je na Bohumínsku. Naproti tomu žen s příjmením Ježíšková žije u nás 57 a jen dvě z nich bydlí v Čechách. I žen Ježíšků je nejvíc na Bohumínsku. Nadto jsou ještě v Orlové dva Ježiškové (krátké i) a jedna Ježišková. Ale zpět ke skutečným Ježíškům. Nejstaršímu Ježíškovi bude příští rok už devadesát let, nejmladším dvěma Ježíškům byly letos čtyři roky, jedné Ježíškové teprve dva roky. Věkový průměr Ježíšků je 42 let, ženy jsou v průměru o pět let starší. Nejvíce chlapců Ježíšků se narodilo v roce 1943 (druhá světová válka) a v roce 1969 (rok po okupaci). V obou letech se narodili čtyři. Značí to, že Ježíškové se nejvíc vyskytují v nejobtížnějších letech. Ostatně stejné je to i s regionálním výskytem. Přesně 80 procent Ježíšků bydlí v Moravskoslezském kraji. V Čechách můžete Ježíška potkat jen v kraji Ústeckém. To jsou kraje s nejvyšší nezaměstnaností. Jeden z Ježíšků, Jan z Karvinska, se narodil 24. 12. 1936. Je tedy možné ho pokládat za pravého Ježíška. Příjmení Ježíšek s přehledem poráží Clause. Ti jsou u nás jen tři. Shodou okolností také na Moravě. Klausů je tu ale už 320, to je proti 70 Ježíškům hodně. Ještě horší to má Ježíšek s Mrázem. Mužů Mrázů je u nás 2578. Z nich je 614 starších 60 let, a snesou tedy označení "děda Mráz". Nejstaršímu letos byl 101 rok. Navzdory tomu je to právě Ježíšek, který je u nás o Vánocích nejaktivnější.