14.1.2014 - Ženy a kočky si dělají, co chtějí

Zachránkyně koček a vedoucí bohumínského útulku Miroslava Kocurová říká:

Bohumín – Péči o nechtěné a zatoulané kočky věnuje téměř veškerý volný čas a dokonce se kvůli nim i přestěhovala z původního bytu do prostor, kde má pro svou činnost mnohem lepší podmínky. Miroslava Kocurová stojí již více než pět let v čele bohumínského útulku neboli depozitáře pro kočky, kde se neustále střídají desítky opuštěných, vyhnaných i zraněných zvířat. Vedoucí útulku je ale i tak všechny pozná podle jména. A spolu s dalšími dobrovolníky už stovky z nich zachránila a našla jim domov.

• Kočky mezi některými lidmi stále nemají zrovna nejlepší pověst. Lidé je označují coby falešné, říkají, že se s člověkem nikdy nespřátelí jako pes, a koluje o nich spousta dalších pověr. Vy sama jste dennodenně ve styku s desítkami těchto zvířat. Jak byste tedy popsala kočičí povahu vy sama?

Když už jste vzpomněl i psa, řekla bych, že kočka a pes jsou jako žena a muž. Pes potřebuje nažrat a vyvenčit, a je vděčný. Kdežto kočka potřebuje lásku, ale zároveň i svobodu. Zkrátka, jak se s nadsázkou říká, ženy a kočky si dělají, co chtějí. A muži a psi by si na to měli zvyknout.

• Jak se dnes kočky nejčastěji dostávají do zařízení jako je to vaše? Je to podobné jako u psů, že si například lidé pořídí zvíře, po nějaké době zjistí, že se o ně musí také starat, a vyhodí je, nebo jsou ty příběhy různé?

Já sama jsem například začala tak, že mi umřela sousedka, a když přijela její dcera vyklízet byt, vyhodila ven i kočky, které ta paní měla. Mně to nedalo a koček jsem se ujala. V dnešní době už spolu s naším depozitem fungují i krmiči, kteří se starají o venkovní divoce žijící kočky. Tam je dokrmují a řeší se také věci jako jejich kastrace, případná léčení a podobně. A pak také například volají sami lidé, že našli třeba koťata vyhozená v odpadcích. Nebo se třeba dozvíme, že nějaká firma bude srovnávat se zemí starý objekt, kde žije i skupina koček. Ty pak odchytáváme a snažíme se jim najít nový domov.

• S kočkami v útulku vám chodí pomáhat dobrovolníci, hlavní část ale i tak leží na vás samotné. Jak tedy vypadá váš denní režim?

Ráno vstávám o půl páté. Místo ranního kafíčka musím do pracovních tepláků, uklidit, nakrmit, rozdat léky a podobné věci. Pak se můžu vydat do práce. Když přiběhnu z práce, čeká mě zase letmý úklid, krmení koťat, pak většinou jezdím na veterinu s marody. Poté mám chvíli volna pro sebe a kolem šesté večer to začíná zase. Poklidit, nakrmit, rozdat léky a další potřebné věci. Třikrát týdně pak přijdou dvě dobrovolnice a děláme i takzvaný velký úklid, který je spojený třeba i s dezinfekcí.

• Jaký je pak zájem lidí o kočičí nalezence? Daří se je umísťovat dobře, nebo je s tím spíše problém?

Určitě tady vždy máme více koček, než jaký je zájem případných pěstounů. A máme tady i kočky, které zde žijí dlouhodobě, protože se jim nový domov stále nedaří najít. Naštěstí se ale i díky médiím, jako je internet, facebook a další, daří umísťovat kočky daleko lépe než kdysi.

• Tady je určitě důležité, aby si od vás lidé odnesli zvíře, které k nim a do jejich domácnosti sedne. Některá kočka chce spíše klid, jiná je hravá a vyžaduje pozornost. Jak to řešíte tady u vás?

Určitě je velmi důležité, aby si každý zájemce nechal poradit. Víte, když tady přijde někdo cizí poprvé, jsou naše kočky jako malé děti. Každá se pak ráda předvádí a začne se chovat jinak než v běžném rutinním režimu. A to může zájemce lehce zmást. Lidí se tak především vyptáváme na denní režim jejich domácnosti, jak dlouho jsou v práci, kolik a jak staré mají děti a podobně. Na základě toho jim pak určíme skupinu koček, která by pro ně byla nejvhodnější, a z té by si pokud možno měli vybrat. Pokud si někdo přes to vybere jiné zvířátko, existuje o to větší riziko, že kočka do dané domácnosti nezapadne.

• Co všechno by lidé ještě měli vědět, než si vůbec kočku domů pořídí?

Každopádně i to, že chov žádného zvířete není zadarmo. Není to žádná laciná hračka. Prvotní investice jsou nějaké ty misky, pokud možno kvalitní a dobře omyvatelný záchodek, do něj pak pravidelně budete muset kupovat pokud možno kvalitní stelivo. Když budete kupovat to nejlevnější, musíte se například smířit s tím, že zvíře bude doma cítit. Další investice jsou krmivo, návštěvy veterináře, očkování a každý by měl mít odloženou i nějakou větší částku pro případ, že se zvířátko zraní nebo onemocní, aby měl i na potřebnou veterinární péči.

• Pak je tady každodenní rutinní péče…

Určitě. Když například nebudete pravidelně čistit záchodek, bude vám zvíře doma opět cítit. Samozřejmostí je každodenní krmení, výměna vody, případné česání zvířete a podobně. Každý byl měl také myslet na to, zda je schopen svému zvířeti zajistit potřebnou péči v době, kdy bude chtít odjet na dovolenou.

• Vraťme se v závěru zpět přímo do vašeho útulku. Pokud by se někdo rozhodl, že chce vašemu zařízení jakkoli pomoci, jak to může učinit?

Máme transparentní účet, na který může kdokoli přispět, a jsme vděční opravdu za jakoukoli částku. Pak také uvítáme krmivo, dezinfekce, věci na úklid, hračky, škrabadla, pelíšky, klidně i použité. A kdo chce, může přijít pomoci i fyzicky. Poměrně často potřebujeme malovat, uvítáme pomoc s úklidem, ale lidé mohou přijít třeba i vyčesávat, stříhat drápky, zkrátka cokoli, co je kolem našich zvířátek potřeba.

---

vizitka

Miroslava Kocurová

(*1967) pracuje jako laborantka, na plný úvazek se ale také věnuje svému depozitáři neboli útulku pro kočky v Bohumíně-­Pudlově. Ten funguje od roku 2008 a díky zdejší, po všech stránkách kvalitní péči patří mezi útulky uznávané v celé České republice. Svědčí o tom třeba také zařazení do nedávné celorepublikové akce Strom kočičích přání. Zájemci najdou internetové stránky útulku na webu: kocky­bohumin.9e.cz a také na facebookových stránkách Kočky Bohumín.