3.3.2014 - Stal jsem se architektem duše, říká kněz

Původně chtěl jet Dariusz Sputo na misii do Afriky. Už šestým rokem působí v Ostravě­Kunčičkách. A nelituje, že se rozhodl zůstat "za Olzou" natrvalo

Ostrava – Dariusz Sputo je jedním z šestapadesáti kněží z Polska, kteří v současnosti působí ve farnostech po celé ostravsko­opavské diecézi. Letos mu bude čtyřicet let. Již šestým rokem je duchovním v Ostravě­Kunčičkách. Pochází z malé vesničky asi pětadvacet kilometrů vzdálené od Jablunkova. Z rodiny,kdeje víra každodenní součástí života. A přestože, jak říká, už odmala tu a tam slýchával, že by se měl stát farářem, rozhodnutí padlo až mnohem později.

Vystudoval architekturu

Nejdříve vystudoval architekturu. Když do ročníkového projektu sídliště nakreslil kostel, kolegyně architektka se jej otázala: "Pane Sputo, vy jste jediný, kdo do projektu zakreslil kostel. Nechcete se stát knězem? Vy jste takový architekt duše." A on jí odpověděl: "Budu o tom uvažovat. Když se tak stane, tak vás pozvu na primici (první mše sloužená knězem po vysvěcení – pozn. red.). A skutečně se tak stalo." Teologii začal studovat v semináři v Krakově. "První dva roky se probírá filosofie. Poté jsou studenti oblékáni do kněžského roucha a pokračují ve studiu teologie," vzpomíná na dobu studentských let. Právě v té době se setkal s misionářem z Afriky a spolu s kamarády začal také uvažovat o misijní práci. O rok později pak došlo k osudovému setkání, které jej na misii nasměrovalo – ale do České republiky. "Seznámil jsem se s knězem, který pracuje jako misionář tady u vás. Tehdy byl v Jablunkově, dnes slouží v Bohumíně. Vyprávěl nám o práci tady. Ukázal nám i film. Říkal, že je to úžasná práce. Je to blízko. A nepředstavoval si, že je u vás tak málo kněží a tak málo věřících. To on nám řekl, že na misii nemusíme jezdit až do Afriky, ale můžeme sloužit tady – za Olzou," vypráví. Pak následovalo rozhodnutí a nezbytné vyřizování. Do Česka přijel v roce 1997, zrovna po záplavách. Zdejší biskup Msgre František Lobkowicz jej přijal se slovy: "Ale počítejte, že už tu zůstanete natrvalo." A tak se také stalo. Poslední tři roky teologie dokončil v Olomouci. Zároveň pomáhal ve farnosti v Odrách a také v ústavu pro nevidomé ve Vlaštovičkách. Pod vedením zkušenějšího kolegy – aby nabyl zkušeností a naučil se jazyk. V roce 2003 byl vysvěcen na kněze.

Neutíkej před Bohem

"Jsem rád, že jsem se tak rozhodl," odpovídá na otázku, jestli někdy nezaváhal, zda se rozhodl správně. Připouští však, že zaváhal. V pátém ročníku studia, před vysvěcením na kněze. Tehdy mu pomohl jeho přítel, otec Rafael z Ukrajiny, kterému se se svými pochybnostmi svěřil. "Když už ses rozhodl, neutíkej před Bohem, on tě najde. Nestarej se, řekni ano a uvidíš," řekl mu tehdy. Už jako kněz nejprve nastoupil do Karviné, kde působil dva roky, pak pomáhal v Hrabůvce a nakonec dostal "svou" farnost v Kunčičkách. Přiznává, že první dny se v opuštěné faře v noci trochu bál. Dnes, po šesti letech, se tomu směje. "V Polsku jsou lidé zvyklí chodit na faru, s knězem řešit své problémy, přijít pro pomoc, pro radu. Tady nikdo nechodil," popisuje největší rozdíl mezi polskými a českými věřícími, který zaznamenal. Od té doby se ale hodně změnilo. Z původních pětatřiceti lidí, kteří navštěvovali bohoslužby, je jich dnes více než stovka. Po padesáti letech se v kostele v Kunčičkách znovu koná biřmování. Kázáním ale jeho práce zdaleka nekončí. Kalendář, který kunčičská farnost svatého Antonína z Padovy vydává, je nabitý duchovními, kulturními i společenskými akcemi, které pro farníky organizuje. Scházejí se na nich nejen místní obyvatelé, ale přijíždějí i přátelé z Polska, Slovenska a Ukrajiny. A na místní faru už si také lidé zvykli chodit – pro radu, pro pomoc. Jen oblečení potřebným rozdali v posledních letech dvě tuny.

Největší chlouba

Ovšem největší chloubu si Dariusz Sputo nechává na konec. Provází nás kostelem a zastavuje se před zlacenou schránkou. Ukrývá vzácné ostatky svatého Antonína z Padovy, jediné v republice. Dariusz Sputo je osobně pro kostel získal z kláštera v italské Padově. Nejen on je pevně přesvědčen, že svatý Antonín ochraňuje jeho "ovečky" a koná zázraky. Za vzácnou relikvií přijíždějí věřící z celé republiky a také ze zahraničí.