4.4.2014 - Měl jsem obavy, aby soutěž za něco stála, ale jsem mile překvapen

Záložník Radim Husárik se po návratu do Ostravy stal jednou z posil Vítkovic v cestě za vysněným postupem do divize. V rozhovoru pro Deník fotbalista přiznává:

Ostrava – Když se trenér Jaroslav Netolička ujímal na konci podzimu po Oldřichu Jakubkovi vítkovického týmu, prohlásil, že změny v něm provede minimální. Svůj slib také nakonec splnil. Přivedl pouze bývalého "Vítkovičáka" Michala Kováře, obránce Marka Samka z Třince a také Radima Husárika. Právě posledně jmenovaný sedmadvacetiletý záložník by měl být velkým přínosem pro hru Vítkovic. Fotbalista, který má zkušenosti z Baníku Ostrava, Frýdku­Místku či havířovského MFK a naposledy působil v Českém Brodu, by si nejvíce měl na hřišti rozumět s hráči, jako jsou Lubor Knapp či Tomáš Mikulenka. "V Čechách se objevil problém, díky kterému jsem nemohl fotbal skloubit s prací, takže jsem se musel porozhlédnout jinde. Rozhodl jsem se vrátit, ale z podobného důvodu nešlo jít ani do Havířova, jelikož bych nemohl trénovat, jak by tam bylo potřeba," zdůvodňuje své rozhodnutí stále kmenový hráč MFK Havířov, proč s Indiány nebojuje o postup do MSFL. "Proto jsem byl nakonec rád, když přišla možnost hrát ve Vítkovicích. Je tady krásný stadion, perfektní zázemí a navíc to mám blízko domů, takže jsme se rychle dohodli," vypráví Radim Husárik, jak se ze středu Čech dostal zpátky do Ostravy.

• V Čechách jste strávil dva roky. Jak je hodnotíte, když se za nimi ohlédnete?

Musím přiznat, že mě hodně překvapila úroveň českých divizí. Podle mě jsou asi o třídu kvalitnější než moravské. Zejména proto, že v nich má řada druholigových týmů své B­týmy nebo v těchto soutěžích hrají či trénují bývalí ligoví fotbalisté. Třeba Jiří Němec vede Břežany. Zápasy tam měly náboj, byly zajímavé, napínavé, takže dobře. Jediné, co mi vadilo, bylo dojíždění, jelikož z Prahy jsem to měl do Brodu třicet kilometrů. Kdybych to měl celkově zhodnotit, tak myslím, že to byla dobrá zkušenost.

• Rozhodl jste se tedy vrátit zpět do Ostravy, tentokrát do Vítkovic. Co od tohoto působení očekáváte?

Přišel jsem samozřejmě s vědomím, že kluci jsou po podzimu v čele a sezonu musíme dotáhnout k postupu. Doufám, že se to povede, protože tým jednoznačně na to máme.

• Zapadnout do kabiny asi pro vás žádný problém nebyl.

Určitě ne, zejména proto, že kluky už nějakou dobu znám. Na hřišti už je to ale trochu horší, jelikož hlavně v přípravě byla naše hra taková nemasná neslaná. Jsou tady ale výborní fotbalisté jako Lubor Knapp nebo Tomáš Mikulenka, takže se to každým zápasem zlepšuje a sehráváme se. Uvidíme, kam to nakonec dotáhneme.

• V sobotu proti Vendryni jste však selhali (1:4). Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že první poločas nebyl z naší strany špatný. Drželi jsme míč, měli tlak, ale nevyužili jsme šance. Dvacet minut před koncem jsme ale dostali smolný gól, kdy jsme neuhlídali standardku a navíc jsme si míč srazili do sítě sami. Pak jsme už v přemíře snahy o vyrovnání dostali další branky.

• Velkým problémem je zatím bídná koncovka. Proti Vendryni jste zahodili několik velmi dobrých šancí.

Chceme hrát po zemi, rychlé dávat míč od nohy a rozhýbat obranu soupeře. To byl záměr i v sobotu a myslím, že nám to šlo. Navíc v průběhu druhé půle nastoupil i Roman Bystrý a hned si vytvořil dvě velké šance, které však těsně gólem neskončily. Je to škoda, protože bychom se dostali do vedení, což by nasměrovalo zápas úplně jinam. Když ale nedáváme góly, tak nemůžeme vyhrávat.

• Navíc vám moc nefunguje ani obrana. Už v přípravě jste měli problémy, a i když jste v Bohumíně udrželi nulu, tak se objevily znovu proti Vendryni.

To je možné, ale zároveň je nutné se na to dívat trochu jinak. První dva góly padly po rohových kopech, kdy Vendryně měla výškovou převahu, kterou nás převálcovala. Naopak my se při útočných standardkách těžko k něčemu dostáváme. Musíme být hladovější a více chtít dát gól. Před oběma brankami nám chybí důraz, jakým disponují soupeři, kteří do nás šlapou. Musíme to zlepšit a věřím, že toto zaváhání hned v následujícím utkání napravíme.

• Příležitost k tomu budete mít už v neděli, kdy hrajete na půdě zachraňujícího se Frýdlantu. Víte něco o tomto soupeři?

Právě, že vůbec ne. Nevím, co od toho mám čekat, protože mančafty v této soutěži neznám. Kluci v šatně ale budou vědět, protože s nimi už hráli, a určitě si nechám poradit před zápasem co a jak. Každopádně doufám, že vyhrajeme.

• Ještě na chvíli zpátky k vám. Máte bohaté zkušenosti ze soutěží napříč všemi úrovněmi. Co říkáte po dvou odehraných zápasech na kvalitu místního krajského přeboru?

Musím se přiznat, že před příchodem jsem měl o úroveň soutěže obavy, aby to za něco stálo. V současnosti jsem však velmi mile překvapen. Jsou tady šikovní hráči a myslím si, že se na ty zápasy dá vesměs dívat.

• Letos vám bude osmadvacet let, jste tedy v nejlepších fotbalových letech. Máte ambice to dotáhnout ještě někde výš? Jak vidíte dál se svou kariérou?

Do vyšších soutěží už asi nepůjdu. Přece jen mám špatná kolena, k tomu práci, takže nějaké přehnané ambice nemám. Pochopitelně pokud bych s Vítkovicemi postoupil a byl by o mě dál zájem, tak bych se ničemu nebránil. Nad tím ale teď moc nepřemýšlím. Navíc na Ostravsku něco rozjíždím, takže víc než fotbalový život je pro důležitý ten pracovní.