11.4.2014 - Byla zde super parta i prostředí, nad návratem jsem neváhal

Fotbalový záložník Lukáš Graňák před rokem nešťastně skončil v Bohumíně. Po dvanácti měsících je zpět a říká:

Bohumín – Obrovský šok zažil na začátku jarní části krajského přeboru 2013 záložník Bohumína Lukáš Graňák. S týmem se normálně připravoval na první domácí duel po zimní pauze proti Krnovu, když mu pár minut před úvodním hvizdem bylo oznámeno, že nemůže nastoupit. Důvodem bylo již ukončené hostování z Karviné, platné pouze do konce roku 2012, které mu klub zapomněl prodloužit. "Samozřejmě těžko se mi na něco podobného vzpomíná. Bylo to trochu nešťastné a zároveň kruté," říká dnes s lehkým pousmáním nad dvanáct měsíců starou událostí jedenadvacetiletý záložník, který hned věděl, že si minimálně do konce sezony za Bohumín nekopne.

• Vzal jste zavděk možností hrát v Polsku. Jak se to seběhlo?

Nabídku mi dal tamní ambiciózní klub z česko­polského příhraničí TS Piast Cieszyn, který podobně jako Bohumín hraje pátou nejvyšší soutěž. Byl jsem rád, klub se mi omluvil a já získal další zkušenost, i když po fotbalové stránce to nebylo nic moc. V Polsku je určitě horší soutěž než náš krajský přebor. Navíc Piast měl ambice hrát o postup, koupil mnoho nových hráčů za velké peníze, ale nevyšlo to. Byl jsem rád, že jsem se mohl zase vrátit do Česka.

• Dnes už se na loňskou situaci, která se nestává moc často, díváte trochu s nadhledem, ale tehdy vám asi do smíchu moc nebylo...

To tedy nebylo. Byl to šok. Jak už jsem řekl, trochu nešťastné a zároveň hodně kruté. Před zápasem jsem se rozcvičoval, a když jsme s týmem přišli naposledy před utkáním do kabiny, tak mi bylo řečeno, že nemohu nastoupit, jelikož nemám vyřízené hostování na další období. Nemohl jsem tomu uvěřit.

• Teď jste zpět v Bohumíně. Rozhodoval jste se i nad jinými nabídkami, nebo byl Bohumín jasnou volbou?

Byly i jiné možnosti, kde jsem mohl jít hrát, to ano. Jenže jednoho dne se mi ozval předseda bohumínského klubu Lukáš Fluxa a zeptal se mě, zda se nechci vrátit. Sice konec nebyl zrovna nejlepší, ale jinak jsem v Bohumíně zažil super partu, příjemné prostředí, takže jsem dlouho neváhal a jsem rád, že tady mohu být.

• Poprvé jste za svůj staronový klub nastoupil v neděli, kdy jste porazili Heřmanice 2:0. Musí být příjemné zažít takto vydařenou obnovenou premiéru...

Určitě, ale hlavně si myslím, že je to zasloužené vítězství. Po většinu zápasu jsme měli navrch, zejména na konci první půle jsme do nich bušili, co se dalo, a naopak Heřmanice si toho moc nevypracovaly. Druhý poločas byl z naší strany trochu slabší, ale dařilo se nám soupeře držet na uzdě a nedovolit mu srovnat. Dokonce jsme zvýšili na 2:0, škoda, že nepřišel třeba ještě třetí gól. Potom by to bylo ještě více v klidu.

• Po návratu z Polska jste více než půl roku nehrál soutěžní zápas. Jak se vám tedy hrálo?

Něco jsem odehrál v zimní přípravě. Nejprve proti Karviné, se kterou jsme prohráli 0:1, a sám jsem cítil, že to není dobré. Ve druhém zápase jsme porazili Dolní Lutyni a už to z mé stránky bylo lepší. Od té doby jsem toho ale dost odtrénoval, cítím se dobře, takže doufám, že to půjde dál jako v neděli.

• Pomáhá vám fakt, že spoluhráče z Bohumína znáte, a tudíž víte, jak s nimi spolupracovat?

Přesně tak. Myslím si, že v tom není žádný problém. Je to sice už rok, co jsem tady hrál naposledy, ale trenéři a vesměs i spoluhráči jsou stále stejní. Hra týmu se také nijak zásadně nezměnila, takže nebylo těžké se zapojit. Řekl bych, že si rozumíme.

• V neděli bohumínský tým zakončí sérii zápasů s ostravskými soupeři na půdě Polanky. Tam vás asi nečeká nic jednoduchého, jelikož Ostravané potřebují body k záchraně, je to tak?

Tomu sice věřím, ale my tam rozhodně nepojedeme na výlet. Chceme tři body. Přece jen jsme v části tabulky, kdy stačí jednou dvakrát vyhrát, a najednou se objevíme nahoře, v případě porážek zase dole. Je to hodně nevyzpytatelné, navíc týmy na spodku tabulky vyhrávají, takže bychom se sami neradi dostali do bojů o záchranu.