29.5.2014 - Školáci ze ZŠ 1. máje vyrazili na návštěvu do Polska

Ze školních lavic

Minulý týden se deset dětí vypravilo na výměnný pobyt, který je zaměřen na sportovní vyžití a rozvíjení komunikačních dovedností v anglickém jazyce do partnerského města Konstancin – Jeziorna, malého městečka přímo u Varšavy. Cestování mezinárodním vlakem uběhlo rychle a pohodlně a horké počasí a dobrá předpověď po týdnu plném deště a vichrů nenechalo nikoho na pochybách, že nás čeká krásný a zajímavý týden poznávání místa, zvyků, jazyka i partnerské školy. Děti byly ubytovány v rodinách a se svými polskými kamarády chodily ráno do školy a ti se zase účastnili společného programu. Hned druhý den při prohlídce školy kluky a holky zaujalo především patio, kam mohou všichni chodit o přestávkách, a také učebna výtvarné výchovy, která se podobala uměleckému ateliéru. Tak trochu jsme záviděli, že se nemusí nikdo přezouvat, a velikou tělocvičnu, kterou jsme hned vyzkoušeli při hře zvané korfbal. Měli jsme štěstí, že paní učitelka Číhalová na univerzitě tento sport závodně hrála, a tak našemu týmu dělala skvělého kouče, až jsme nakonec zápas zvládli nerozhodně 1:1, a to přesto, že kluci s děvčaty tento sport hráli poprvé. Pomohly jim jistě zkušenosti z basketu a házené.

A po obědě hurá na výlet na kolech s opékáním klobás v cíli. Nezastavilo nás ani úmorné vedro, bláto, do kterého kola zapadala a které z nás opadávalo ještě kus cesty, komáři ani hustý provoz. Cestou jsme potkali nejvyšší cihlový komín v Evropě, projeli jsme místem zvaným Obory – dříve oblíbeným místem polské aristokracie, a kolem staré papírny, která vyrostla na řece Jeziorce společně se starým mlýnem. Překrásná botanická zahrada plná unikátních stromů, keřů, vzácných rostlin nás okouzlila barevností a vůní právě kvetoucích azalek a rododendronů. Mezi nimi jsme našli i českou vyšlechtěnou odrůdu nazvanou Sázava. Poslední úsek už z dálky voněl ohněm a i my jsme se dočkali opékání. Jestlipak zvládnete říct "nejmaloulinkatější"? Takové jazykolamy se děti učily navzájem ještě i na druhý den cestou do centra Varšavy, až se i cestující v autobuse bavili. Ve Varšavě nás nejvíce zaujala dvě místa. Nejprve výhled ze třicátého patra mrakodrapu a potom centrum nauky Kopernik, kde jsme strávili dvě hodiny zkoumáním lidského těla, psychiky, přírodních a fyzikálních jevů. Na vlastní kůži jsme vyzkoušeli zemětřesení, stav bez tíže i lože plné hřebíků jako fakíři.

A je tu čtvrtek a s ním poslední výlet tentokrát pěšky kolem města Konstancin a návštěva u pana starosty. V horkém dni jsme uvítali zastavení v takzvané Teżni, úžasně osvěžující a relaxační ozdravné místo, kde minerální voda solanka prokapává mezi vrstvami proutí z trnky obecné a vytváří tak jedinečné mikroklima. Příkladem pro naše město by podle názoru dětí bylo hřiště, které nebylo jen pro malé děti, ale nabídlo chytré a bezpečné hry nám všem. Poslední odpoledne děti trávily v rodinách a šly na bazén, na bowling, nakupovat a nebo si hráli všichni venku jen tak před domem na hřišti. A sbalit a domů. Jenže nic není poslední den, jak má být. Nejprve se porouchal autobus, který nás vezl na vlakové nádraží, a my jsme stihli vlak jen tak tak. V Bohumíně nás zas čekalo nepříjemné překvapení v podobě porouchané lokomotivy. S malým zpožděním, ale šťastní a spokojení jsme dorazili domů a vlastně nás mrzelo, že něco hodně podobného báječné dovolené už končí. Děkujeme městu za finanční příspěvek.