31.5.2014 - Fakultní nemocnice zchudly, vydělávají soukromé řetězce

Jedny z nejdůležitějších čísel zdravotnictví se skrývají pod suchým pojmem základní sazby. Přitom ukrývají odpověď, jak se rozděluje 70 miliard korun mezi zdejší nemocnice. I proto je přehled základních sazeb léta držen v tajnosti.

PRAHA - Proč dostanou fakultní nemocnice v Praze, Plzni nebo Hradci Králové za stejného pacienta o třetinu nebo čtvrtinu víc než malé nemocnice v Domažlicích, Městci Králové, Žatci nebo v Litomyšli? Proč jsou soukromé nemocnice v Českém Těšíně, Karviné nebo Tanvaldu pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o čtvrtinu dražší než soukromé ústavy v Roudnici, Brandýse nebo v Říčanech? Proč mají brněnské fakultní nemocnice o desetinu nižší sazbu než pražské univerzitní nemocnice? Proč může krajská nemocnice v Uherském Hradišti účtovat za stejný výkon o pětinu víc než ústavy v nedalekém Vsetíně nebo Kroměříži, přestože majitel (Zlínský kraj) je ve všech případech stejný?

To je jenom část otázek, které otevírá dosud tajený seznam takzvaných základních sazeb, podle kterých VZP loni platila jednotlivým nemocnicím. Základní sazby se určují každý rok nově a loni se pohybovaly od 24 do 37 tisíc. Vypočítává se z nich, kolik kde dostanou za jednotlivé výkony zaplaceno. Základní sazba se násobí indexy pro jednotlivé diagnózy. Jednodušší výkony mají nízké indexy (například pro operaci kýly dosahují hodnoty 0,5), vyšší indexy (například pro transplantaci jater) překračují hodnotu 30.

Projekt ministra Hegera

Přehled základních sazeb za rok 2013 dává také odpověď na některé hlavní otázky zdravotnického systému. Například proč se zvyšují dluhy státních nemocnic. Právě velkým fakultním ústavům se totiž sazby proti roku 2012 významně snížily. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze se třeba musela spokojit se sazbou 32 275. Patří sice mezi pětadvacet ústavů s nejvyššími sazbami, přesto je letos o 17 procent níže než předloni. Zlepšily se naopak příjmy některých venkovských nemocnic. Městská nemocnice v Žatci mohla loni účtovat podle základní sazby 26 942, a ta byla o pětinu vyšší než v roce 2012.

Případy z Prahy a Žatce jsou příkladem trendu, který se snažil prosadit Nečasův ministr zdravotnictví Leoš Heger. Nechal v roce 2010 své experty spočítat základní sazby a zjistil, že léčení ve velkých pražských nemocnicích je až dvakrát dražší než v malých ústavech na venkově. Pak se pokusil prosadit, aby se sazby postupně vyrovnaly. Touto snahou se dá vysvětlit, proč se rozdíl v platbách mezi Žatcem a Všeobecnou nemocnicí v Praze zmenšil víc než o polovinu. Seznam z roku 2013 však ukazuje, že loni se snaha platit nemocnicím stejně za stejnou práci ve většině případů neprosadila.

Desetina soukromníkům

Přehled základních sazeb ukazuje, že velkým fakultním nemocnicím se příjmy za výkon významně snížily, ale celá řada menších a tradičně dobře placených soukromých nemocnic něco takového nepoznala. Sazby se jim snížily jen málo, případně se jim dokonce zvyšovaly. Šestým nejlépe placeným ústavem se stala Česko-německá horská nemocnice ve Vrchlabí, mezi dvacet nejdražších nemocnic se dostaly nemocnice Praha-Malvazinky, Tanvald a Mostiště ze soukromého řetězce Mediterra, ve třicítce jsou také dvě menší plzeňské nemocnice z řetězce Privamed. Celkem osmi nemocnicím se zvýšily základní sazby o hodnotu přes 2 000. Za každý výkon tak dostaly aspoň o desetinu víc než v roce 2012. S výjimkou Žatce šlo vždy o soukromé ústavy.

Odměna za investice

Polepšily si nebo málo ztratily také některé krajské nemocnice, například Děčín, Klatovy, Havířov a Nové Město na Moravě. Kraje zde investovaly do nových zařízení a hejtmani zřejmě domluvili s VZP vyšší sazby, aby měli z čeho platit odpisy. Mohli přitom akceptovat nižší sazby pro ostatní své krajské nemocnice Propad naopak postihl řadu malých nemocnic v krajích. Na nižší sazbu si musely zvyknout například Městec Králové, Brandýs nad Labem nebo Duchcov, jež na rozdíl od ostatních, které si polepšily, nechtěly přistoupit na zrušení akutní péče.

40 miliard bez informací

Toto rozdělování peněz praktikované VZP je přitom průhlednější než způsob, jak rozdělují 40 miliard korun pro nemocnice ostatní zdravotní pojišťovny. Každá z nich platí jinak, přesná data nejsou k dispozici a informace o nich nemá ani prezident Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček. Nevylučuje však, že menší pojišťovny platí nemocnicím méně než VZP. "VZP ustupovala čím dál víc tlaku nemocnic a ceny se neúměrně zvyšovaly. Proto se také zaměstnanecké pojišťovny dostávají pod tlak, aby dorovnávaly nesmyslně vysoké úhrady největší pojišťovny," říká Gajdáček.



FAKTA

Příklad výpočtu ze základní sazby
Otřes mozku:
Nemocnice Milosrdných sester (1. v žebříčku): 37 460 x index 0,2421 = 9 069 (zaokr. na celou částku)
Nemocnice Roudnice n. Labem (poslední v žebříčku): 24 562 x 0,2421 = 5 946

Příklady dalších indexů: zástava srdce 1,4058, slepé střevo 0,8376, kýla-laparoskopie 1,0157