13.6.2014 - Čtyři vítězství po sobě? Asi víme, jak na Dětmarovice zahrát

Gólem Pavla Kukuliače porazil v posledním kole krajského přeboru Bohumín Dětmarovice 1:0. Střelec v rozhovoru pro Deník mluví mimo jiné o bilanci v těchto derby a říká:

Bohumín – Přesně dva roky a dvacet dní trvalo bohumínskému univerzálovi Pavlu Kukuliačovi, než se v dresu svého týmu gólově prosadil. A hned v derby s Dětmarovicemi. Do utkání naskočil jako střídající hráč po hodině hry a o 26 minut později po skvěle zakončeném sólu přes půl hřiště na něj mohli při oslavě gólu naskákat kompletně všichni v té chvíli na hřišti přítomní spoluhráči. "Je to opravdu výborný pocit. Gól jsem dal po opravdu dlouhé době, snad po dvou nebo třech letech, takže je to skvělé," řekl sedmadvacetiletý střelec, který svou poslední trefu v krajském přeboru zaznamenal 19. května 2012 na půdě Jakartovic. I tehdy byla vítězná. "Konečně mě trenéři dali do útoku, za což jsem rád. Akorát mi chybí trochu fyzička, jelikož jsem dva měsíce kvůli zranění nehrál, to bylo vidět na konci duelu. Oto větší ale byla radost," svěřil se Pavel Kukuliač.

• Můžete popsat celou situaci, která vedla až k vašemu gólu?

Jeden ze stoperů nejprve udělal chybu při rozehrávce a přihrál míč mně. Řekl jsem si, že si zkusím dát míč do rychlosti a obhodit druhého stopera,což se povedlo. Kdyžjsemse pak dostal do blízkosti gólmana, tak jsem se rozhodl pro kličku. Ta mi vyšla a já už balon dával do prázdné branky.

• Ve chvíli, kdy jste se dostal až před brankáře, tak publikum vás vyzývalo ke střele. Proč jste se rozhodl ještě jít do kličky?

(směje se) Všichni, co mě znají, tak ví, že zakončuji stylem "co nejvíce to napálit". Tím, jak jsem provedl tenhle nájezd, jsem asi mnoho lidí překvapil, možná i sám sebe, ale vyšlo to.

• Trefil jste se poprvé po více než dvou letech a zrovna v zápase s Dětmarovicemi, ve kterém sice ani jednomu týmu vyloženě o nic nešlo, ale přesto byl vypjatý.

To je pravda. Věřím proto, že mě to povzbudí do dalších zápasů. Myslím si ale, že nám celkově zápas sedl. Kluci hráli velmi dobře, zvlášť v obraně, kde jsme Dětmarovicím nedali moc možností, z čeho by mohly dát gól. To je důležitý fakt.

• Po gólu jste měl ještě další dvě možnosti k útěku na branku soupeře, ty jste už ale nedotáhl…

To je pravda, jak říkám, nejsem na tom ideálně s fyzičkou. Přece jen za poslední rok jsem prodělal asi čtyři zranění. Musel jsem na operaci ramene, zraněné bylo koleno a naposledy i kotník. Vše se nakupilo, ale teď už to vypadá, že by to mohlobýt v pořádku. Jen to nesmím ještě úplně přecenit, protože chvíli potrvá, než se kotník dá dohromady.

• Dětmarovice jste porazili už počtvrté v řadě. Proč myslíte, že se vám s nimi v posledních dvou sezonách tak daří?

Tak to opravdu nevím. Asi víme, jak na ně zahrát (směje se).

• V závěrečných dvou kolech jedete na půdu silné Vendryně a suveréna letošního ročníku krajského přeboru Rýmařova. To jsou zajímaví soupeři, ne?

Určitě jsou zajímaví a pro nás je to výzva. Samozřejmě tam nechceme prohrát, zároveň sitoale budeme chtít i užít. Mohlo by nám vyhovovat, že oba soupeři jsou hodně fotbaloví.

• Budete už ale bez hlavního trenéra. Co říkáte tomu, že na lavičce končí Marek Poštulka?

Je to škoda. Myslím si, že Marek je v Bohumíně oblíbený a uznávaný trenér, který zde měl dobrou pozici. Bohužel je to tak, jak to je. Má povinnosti v práci, které neuhnou, takže to určitě všichni chápou a myslím, že se sluší poděkovat mu za ty dva roky, co tady s námi byl. Sice mnohdy už pomalu neměl s kým hrát, ale udělal zde výbornou práci. V posledních dvou zápasech zkusíme uhrát co nejlepší výsledky a udělat mu na dálku radost.