27.6.2014 - PUPENDO, to byl náš život

Je jedním z našich nejúspěšnějších režisérů. Kromě toho, že nám Jan Hřebejk (48) prozradil, čím se chtěl stát a co právě teď chystá, připojil i jednu skvělou historku, proč se nestal rybářem!

• Do školy jste chodil společně se svým dvorním scenáristou Petrem Jarchovským. Byli jste od první chvíle kamarádi?

Chodili jsme spolu na gympl. K mé partě ale hned nepatřil, Jarchoň, jak se mu říkalo, měl zpočátku jiné zájmy. Dělal vrcholově sport, hrál volejbalovou ligu.

• Co vás nakonec spojilo?

Muzika. Měl totiž desky a nahrávky, které se tu moc nevyskytovaly. Díky staršímu bráchovi a tetě, která měla kamarády na Západě, měl už v té době třeba »Pinkfloydy«. Začali jsme spolu taky trochu hrát a hlavně psát hudební texty, dokonce jsme dali dohromady divadelní hru ve stylu Voskovce a Wericha. Nikdy se nahrála, ale nás to dalo dohromady.

• Jsou některé vaše klukovské příběhy i ve vašich filmech?

Třeba ta linie dospívajících kluků ve filmu Pupendo, to byl prostě náš život.

• To by mě zajímalo!

Některé historky byly moje, jiné Petra, už se mi to těžko odlišuje. Jsou tam různé legrácky, slovní obraty a historky, které jsme zažili nebo slyšeli. Třeba: "Popište mi dámské pohlavní ústrojí." "Já bych vám ho popsal, soudružko učitelko, ale nemám křídu."

• Co říkali vaši rodiče na to, že chcete studovat film?

Petr s tím měl trochu problém, po gymplu začal studovat peďák, pak ale přestoupil na FAMU.
A to se jeho rodičům nejdřív moc nelíbilo, viděli v tom nejistou budoucnost. Jinak nás naši podporovali. Já jsem se chtěl původně věnovat něčemu ještě nepraktičtějšímu, a sice ice malování. Ale když jsem se přihlásil na kurz figurální malby, zjistil jsem, že v tom nejsem dost dobrý. To jen na gymplu jsem byl jednooký král mezi slepými.

• Nechtěli vaši, abyste dělal něco užitečnějšího?

Vlastně ne. Navíc jsem se relativně špatně učil. Když mě ale nadchnul film a já začal běhat po kinech, výrazně jsem se zlepšil. Takže rodiče to považovali za vhodnou zábavu. A pak i zaměstnání.

• Čím se živil tatínek?

Pracoval v Mototechně na reklamacích.

• To bylo za socialismu docela dobré místo. Ale s uměním to tedy nemělo nic společného.

V mládí hrával amatérsky divadlo. Pak přišla padesátá léta, tátu vyhodili z průmyslovky a načas i zavřeli. Na ty reklamace se dostal po roce 1968, kdy ho rehabilitovali. A moje máma byla účetní a taky nadšená filmová divačka, podobně jako paní Jarchovská.

• Chodily vám maminky nadšeně i na premiéry?

Jasně. Moje maminka na ně chodila ráda, jen jí v poslední době už moc neslouží nohy, musí používat chodítko. Poslední premiéru jsme měli v Lucerně, tam to není bezbariérové, tak zůstala doma.

• Říkal jste, že jste s Petrem Jarchovským sice kamarádi, ale máte každý jiný životní rytmus. Co tím myslíte?

To je dané tím, že on si už v jedenadvaceti našel bezvadnou holku. Mimochodem, jeho Lenka dodnes vypadá o patnáct let mladší, přestože je starší než Petr. On se tedy brzy oženil, měl děti, zatímco já byl dlouho singl. No a teď to máme zase opačně: zatímco on má už dospělé dcery a relativní svobodu, já mám děti malé a musím se jim přizpůsobovat.

• Natočil jste teď dva filmy o svatbě - Líbánky a Zakázané uvolnění. Chcete tím něco naznačit?

Ne, jedna svatba nám se ženou úplně stačila.

• Jistě, zatímco při zmínce o svatbě ženské z vzdychnou, chlapi ji zpravidla odzívnou…

Ale ne. To, že svatby hrály důležitou A roli hned ve dvou mých l filmech, to je náhoda. Ale je fakt, že svatby jsou pro film vděčné, ž můžete v nich rozehrát komedii m i tragédii.

• Na posledním filmu jste se svým kamarádem Petrem Jarchovským nespolupracoval. st Znamená to váš rozchod?

K tomu, že jsem natočil Zakázané uvolnění, přispěla manželka, které se líbila divadelní hra Petra Kolečka. A mě napadlo, že by z ní mohl být dobrý film. Žádný konec s Petrem to neznamená, oba jsme v minulosti spolupracovali i s jinými. On třeba s režisérem Ondřejem Trojanem, já s Michalem Vieweghem.

• Co tedy chystáte?

S Petrem je to obvykle běh na delší trať, ale už jsme v přípravách. Film by se měl jmenovat Učitelka a zase to bude retro.

• A také se proslýchá, že dokončujete televizní seriál, který jste natáčel v Praze kolem Vltavy - tak jako filmy U mě dobrý nebo Pupendo. Že vy se tam cítíte dobře?

To je pravda. Asi to vzniklo T už v dětství, kdy jsem jezdil na pionýrské tábory na Slapy. Miloval jsem tu atmosféru, m kdy po ránu stoupala p od řeky mlha a v ní se postupně objevovaly obrysy h hausbótů a rybářů na lodičkách. d A taky jsem rád c chodil s tátou na ryby. Ten říční klid, tu pohodu stále vy vyhledávám, i když už dávno na ryby nechodím. n

• Proč ne?

K tomu mám rodinnou historku. V sedmé třídě na kladce jsem od táty dostal k Vánocům parádní prut. Ale tátovi, který měl sám mnohem horší vybavení, se to potom rozleželo, vlastně mi ho záviděl, a tak mi ho pod záminkou špatného vysvědčení brzy zabavil. To se mě tak dotklo, že jsem na rybaření zanevřel. Ve skutečnosti jsem toho ale nechal proto, že jsem se štítil ryby zabíjet. Ale to všechno okolo, to mám rád dodnes.

• Kdekoliv jsem vás v poslední době viděl, měl jste na sobě pruhované tričko. Nechtěl jste náhodou být námořníkem?

Ta trička mi nakoupili při účinkování v reklamě. Do té doby jsem měl dvě, pak jich bylo najednou dvacet. Ale už mi skoro žádné nezbylo. Moje maminka je zpracovala na panenky, které šije pro Fond ohrožených dětí. Takže trička si zas kupuju po jednom, zatímco moje osmdesátiletá máma vyrobila pro UNICEF nejvíc panenek v republice. Je dokonce v Guinnessově knize rekordů!

Řádilo se na Lapačce Zakázané uvolnění se odehrává v hospodě během hokejového zápasu mezi českou a slovenskou reprezentací, kam je ze svatby unesena nevěsta. V hlavních rolích filmu uvidíte Hanu Vagnerovou, Janu Strykovou, Zuzanu Stavnou a Ondřeje Sokola. Natáčelo se v Bohumíně, na zámku v Šilheřovicích a v Ostravě, hospodou byla bohumínská Lapačka.