2.8.2014 - Strojvůdce musí znát trať nazpaměť

Pětadvacetiletá Helena Záleská je první žena v kabině černých vlaků Leo Expressu

... vlaky

Ostrava – Své pětadvacáté narozeniny oslavila Helena Záleská z Havířova netradičně. Zrovna v ten den měla totiž svou první "ostrou" jízdu v kabině vlaku. Absolventka Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava je totiž čerstvou, a zároveň první ženskou strojvůdkyní, která jezdí pro soukromého dopravce Leo Express na trase Bohumín – Praha.

• Nebývá zvykem, že by se zrovna něžné pohlaví zajímalo o řízení a fungování vlaků…

Mě vlakové soupravy fascinovaly už od malička. Přestože jsem studovala ekonomiku na střední i vysoké škole, nastoupila jsem před čtyřmi lety jako stevardka do žlutých vlaků RegioJetu. Teprve tam jsem se o vlaky už začala zajímat "vážně", a proto jsem se rozhodla vyškolit na strojvedoucí.

• Když jste byla malá, měla jste model dráhy a elektronické vláčky?

To ne, rodiče mi spíše kupovali panenky, ale stejně jsem si většinu dětství hrála raději s klukama. To ale nic nemění na tom, že pokaždé, když jsem u někoho vláčky viděla, tak jsem u nich byla schopná strávit třeba i půl dne.

• K vaší nové profesi – co práce strojvedoucího vlastně obnáší?

Z mého pohledu jsou nejpodstatnější dvě věci – znát dobře dopravu a takzvaný předpis D1 o návěstidlech, návěstích a dopravních pravidlech. Samozřejmě že je nutné dokonale znát techniku vlakové jednotky a umět ji řídit. Musím také znát trasu úplně nazpaměť, do detailu, a být ji schopná projet téměř naslepo.

• Co je vlastně nejtěžší na tom, naučit se řídit téměř dvousettunový vlak?

Samotné řízení je relativně snadné, a může se to naučit každý, kdo má nějaké základní technické myšlení. Nejtěžší je pochopit celkovou dopravu na dráze. To je něco, co se nedá ovládnout za dva roky, ale trvá to třeba deset patnáct let. Chápání a myšlení o dráze je velmi důležité. Musíte vědět, co se děje před vámi, za vámi, kudy a jak pojedete, kde a jak dlouho budete čekat a podobně.

• Máte za sebou první jízdu naostro bez instruktora, který by vám kryl záda. Jak proběhla?

Ze začátku byly z Prahy až do Kolína silné mlhy, což bylo nepříjemné. Pak jsem ještě měla ve vlaku cvičný požární poplach, se kterým jsem se taky musela poprat, a nakonec mě v Ústí nad Orlicí trochu zpomalily výluky na trati. Jinak to ale vše bylo bez problémů.

• Během čtyř let, co jste se na strojvedoucí cvičila, setkala jste se s nějakou krizovou situací?

Nejhorší asi bylo, když jsme jednou přejeli člověka. To jsem ale ještě pracovala jako stevardka. V zácviku jsem se spíše setkávala s normálními dopravními věcmi jako špatné nebo neplatné návěstí a podobně. Nepříznivé počasí také hraje obrovskou roli.

• Je to podobné jako u auta? Prodlužuje se brzdná dráha, všechno klouže, člověk nic nevidí…

Můžete dokonce i vykolejit nebo může dojít k takzvanému obutí kol, které nastane, když se zkřiví styk kola s kolejnicí. V ten moment už vlaková jednotka nemůže dál jet, protože by poškodila koleje. Navíc když jsou koleje mokré, tak vlak má mnohem delší brzdnou dráhu. Za normálního počasí ve stošedesátikilometrové rychlosti stačí začít brzdit zhruba kilometr před stanicí. Když jsou bouřky nebo mlha, tak už klidně i dva tři kilometry předtím.

• Když jste byla v zácviku, jezdila jste stejným vlakem jako teď? Máte zkušenosti i s jinými mašinami?

Zkoušky na strojvedoucího spočívají v tom, že si nejprve uděláte všeobecnou licenci, která je pro všechny strojvedoucí a na všechny vlakové soupravy. Jakmile máte licenci, tak se domluvíte s dopravcem, u kterého budete pracovat, a u něj pak děláte osvědčení, které spočívá právě v poznání konkrétní vlakové jednotky, její technice a dopravě. Kromě vlaků Leo Expressumámale i zkušenosti s jinými mašinami. Občas mi někde někdo na chvilku půjčil lokomotivu (smích). Ale černé vlaky se mi zatím řídí nejlépe.

• Dokážete si představit, že tu práci budete dělat třeba dalších deset patnáct let? Neomrzí se vám ta jedna trasa za chvíli?

Plánujeme, že budeme jezdit na Slovensko, což pro mě bude příjemná změna, na kterou se těším. Jako strojvedoucí bych určitě chtěla třeba těch deset let jezdit, ale teď bych u této jednotky a na této trase chtěla zůstat ještě co nejdéle.

• Stýkáte se s cestujícímí? Jak reagují na to, že v kabině sedí mladá blondýnka?

Cestující moc často nevídám. Jen třeba pak až dorazím do cílové stanice a projdu si vlak. Jinak ale lidé vidí z nástupiště do kabiny a cestující mají kontakt se stevardy a mohou je požádat o prohlédnutí kabiny, pokud to dovolím. Lidé pak reagují většinou dvojím způsobem – někteří říkají, že by holce v životě klíče od kabiny nepůjčili, a jiní zase tvrdí, že je to fajn a že to tady mělo přijít dříve a že mi strašně drží palce (smích).

---

Vizitka

• Narodila se 29. července 1989 v Havířově
• Vystudovala Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava
• Už osm let se věnuje ochotnickému divadlu v Havířově
• Závodně dělala atletiku, konkrétně běh na 400 metrů přes překážky. Ve volném čase ráda chodí po horách, jezdí na in­line bruslích nebo na kole.