29.9.2014 - Mladinká motorkářka jela sama až k čínské hranici

Příběh

13 092. Přesně tolik kilometrů ujela dvaadvacetiletá Dominika Gawliczková z Havířova, když sesedla na benzince kousek za polskou hranicí ze svého motocyklu Yamaha Tricker, na kterém přesně šedesát dní projížděla sama trasou vedoucí přes Polsko, Pobaltí, Rusko a Kazachstán až do kyrgyzských hor a zpět. Odvážnou motorkářku v sobotu odpoledne vítal u benzinové pumpy mezi Bohumínem a Ostravou nejen její otec, ale také spousta motorkářů a dalších fanoušků, kteří po celou dobu Dominičiny cesty sledovali i její facebook Dominika na cestě. Setkání na benzince tak mělo nejen příjemnou atmosféru a bylo i malou oslavou činu odvážného děvčete z Havířova. Nechyběly ani mnohé historky z cesty. "Jela bych klidně zase někam jinam. Láka mě Austrálie nebo Jižní Amerika. To jsou zatím ale jen představy. Už zítra mě čeká cesta do Brna, protože se musím vrátit zpět do školy," řekla mimo jiné sympatická studentka Vysokého učení technického v Brně. Její cesta přitom měla se školou i mnoho společného – expediční úprava nádrže Dominičina motocyklu byla totiž zároveň její bakalářskou prací. Po cestě toho zažila opravdu spoustu a přišly i krizové chvilky, kdy kvůli lehčím zdravotním potížím či vyčerpání musela zůstat celý den na místě. To pak doháněla dny další. Česká motorkářka jela trasou, kde na benzinkách nebyla ani tekoucí voda, v Rusku zase musela při zpáteční cestě už tak trochu spěchat a v teplotách jen pět stupňů Celsia ujížděla i čtyři sta kilometrů za den. "To jsem se doslova lepila na motorku, abych se alespoň trochu ohřála od motoru," smála se Dominika Gawliczková v cíli své cesty. Své si také užila například s policisty v Kazachstánu. Jedni ji například nechtěli pustit dál až do doby, kdy jim slíbila, že se jim večer téhož dne ozve a půjdou spolu na večeři. Z večeře ale samozřejmě nic nebylo, protože jezdkyně pokračovala v trase zvesela dál. "A naštěstí jsem se tímtéž místem nemusela vracet," okomentovala to Dominika.

Pokračování strana 10
Po cestě spala ve stanu, využívala ale i místní ubytovací zařízení. "V Kazachstánu jsou kolem cest širé pláně, a když si tam postavíte stan, odevšad na vás každý vidí už z dálky. To jsem se alespoň snažila být částečně schovaná za stanem, aby z kolemjedoucích aut nebylo vidět, že jsem tam sama holka," prozradila také havířovská motorkářka. Její otec už s ní a jejími cestami zažil mnohé. Byl to ovšem on, kdo dnes mladou slečnu ještě jako dítě přivedl k lásce k motorkám. "Bylo jí asi jedenáct, když jsem jí koupil první malou krosovou motorku, se kterou mi pak zryla celou zahradu," smál se Pavel Gawliczek, pro kterého je jízda na motorkách rovněž oblíbený koníček. S dcerou tak absolvoval i cesty do Alp či po Rumunsku. Do Španělska už ale jela Dominika sama. A když oznámila tak odvážný plán, jaký představovala zatím poslední trasa? "Řekl jsem jí, jestli se nezbláznila, a pak mi bylo jasné, že zas budu týdny ve stresu. Díky současné technice jsme ale byli v každodenním kontaktu, a měl jsem tak přehled, kde dcera zrovna je a jak se jí daří. Jakýkoli jiný doprovod přímo po cestě totiž kategoricky odmítla," řekl pak mimojiné Pavel Gawliczek. Inu, dcera opravdu nejraději jezdí sama. To koneckonců odpověděla i jednomu z motorkářů, když ke konci setkání nabídl společnou jízdu do domovského Havířova. "Jsem samotářka," usmála se příjemně a sympaticky působící dobrodružka na dvou kolech, kterou pak čekal rodinný oběd a vzápětí zase balení na další cestu. Za vzděláním do Brna.

Foto: DOMINIKA GAWLICZKOVÁ.
Foto: Deník/Richard Kutěj

Foto: DVAADVACETILETÁ DOMINIKA ujela na své yamaze více než třináct tisíc kilometrů.
Foto: Deník/Richard Kutěj