30.9.2014 - Museli jsme diváky hledat na ulici

Vedoucí, režisérka a herečka karvinského divadelního souboru K. V. A. S. Lucie Ráczová říká:

Karviná – Když se řekne divadlo a Karviná, vybaví se spoustě lidí zkratka K. V. A. S. Ta znamená Kulturní vibrace a stresy, což je název úspěšného ochotnického souboru, který ve městě funguje již 15 let a jeho hlavním poznávacím znamením je kromě znamenitých her také to, že všechna vystoupení bývají dlouho dopředu vyprodaná, a je tak opravdu kumšt sehnat na ně lístek. Mezi další poznávací znamení souboru patří i obrovský binec, který po něm na pódiu po každém představení zůstává. V čele tohoto živelného seskupení stojí dlouhá léta jedna z jeho spoluzakladatelek, herečka, režisérka a vedoucí K. V. A. S. Lucie Ráczová.

• Čím si dnes vysvětlujete ten velký úspěch K. V. A. S. a doslova hlad po vašich vystoupeních, obzvláště v době, kdy se kultuře obecně zas až tolik nedaří?

Tuto otázku si klademe již několik let po každém vyprodaném představení :) Je to zvláštní. Když jsme začínali, tak jsme museli diváky doslova hledat na ulici, anebo jsme přemlouvali naše známé, ať se na nás přijdou podívat. Dnes v hledišti vidíme samé nám neznámé tváře, stálým fanouškům se musíme omlouvat, proč je opět vyprodáno, a paradoxní je, že ani my sami často neseženeme vstupenku na vlastní představení...

• A co všechno tedy podle vás za dnešní popularitou K. V. A. S. stojí?

Popravdě řečeno, nevím, ale možná je to částečně dáno výběrem repertoáru. Preferujeme totiž hlavně komedie, při kterých se diváci i my pobavíme, a je pochopitelné, že lidé se v dnešní době chtějí přijít do divadla odreagovat a přijít na jiné myšlenky.

• A jak vás vůbec před těmi lety napadlo dát v Karviné dohromady aktivní divadelní ansámbl – a měla jste už tehdy ambice vytvořit stálé divadlo, které vydrží fungovat tolik sezon?

Mou lásku k literatuře a k divadlu formovala už odmalička moje teta z Prahy, která je zapálená ochotnice a sama je dodnes aktivní členkou Divadélka Verva Praha, které sdružuje tělesně a zrakově postižené. Na základní škole jsem se pak potkala s panem učitelem Jiřím Raicem, který mě naučil milovat poezii, zúčastňovala jsem se úspěšně různých recitačních soutěží a právě on mi vnukl nápad, že bych měla zkusit herectví. Na konzervatoř jsem se neodvážila, ale na střední škole jsme v maturitním ročníku nacvičili na můj popud jako rozlučkové představení veršovanou divadelní hru Černý den na Tolštejně, která měla tehnkrát obrovský úspěch. Tehdy jsem se rozhodla, že divadlo musím zkusit stůj co stůj.

• Takže pak vznikl K. V. A. S.?

To ještě ne. Nejprve jsem se přihlásila do souboru Harlekýn, který hrál představení pro děti, a kde jsem potkala plno stejně smýšlejících lidí. S těmi jsme pak chtěli zkusit hrát i představení pro dospělé, ale setkali jsme se s nesouhlasem vedoucí souboru, takže nám nezbylo než se trhnout a založit vlastní soubor. Naše první představení bylo Pásmo Monologů, odehrálo se 4. července 1999 v Čajovně na náměstí v Karviné­Fryštátě a setkalo se s příznivým ohlasem. Po tomto uměleckém úspěchu nás kvůli pracovním povinnostem opustil vedoucí a zakladatel souboru Tomáš Lukasik a my jsme se ocitli bez vedení a bez režiséra. Povzbuzení úspěchem prvního představení jsme to nechtěli vzdát, a tak jsem se uvolila, že to tedy zkusím, a stala jsem se oficiální vedoucí a režisérkou souboru. Naše první "celovečerní" hra se pak jmenovala Černý den na Tolštejně aneb Veselé krveprolití tamtéž. Při této hře jsme se jaksepatří vydováděli a zahájili jsme trend, že na konci každé naší hry zůstává na jevišti neskutečný binec.

• Jak dlouho vám dnes trvá nacvičování každé hry, než jsou všichni spokojeni a cítíte, že už můžete pozvat i diváky? A co je na celé této práci vůbec nejtěžší?

To bych asi neměla prozrazovat, ale nás vyburcuje k opravdové aktivitě až okamžik, kdy pozveme diváky :) Novou hru zkoušíme tak tři čtvrtě roku. Zpočátku hodně dlouho nikdo neumí texty, docházka bývá bídná, a když už to po půl roce vypadá na opravdovou anarchii, tak se naštvu, nahlásím datum premiéry a pak to teprve začne v divadle kvasit a zavládne pracovní atmosféra :)

• Nová divadelní sezona začala právě před několika týdny. Co všechno nového v ní tedy čeká samotný K. V. A. S. a jeho diváky?

Začátek divadelní sezony bude ve znamení starších her. V říjnu a v prosinci chceme v Karviné reprízovat Divadelní komedii, v lednu ji pak zahrajeme v kulturním středisku K3 v Bohumíně, kde nás zařadili do předplatného této sezony, což nás nesmírně těší. Kromě toho se chystáme i na některé divadelní přehlídky a festivaly. Termíny všech dosud domluvených představení najdou čtenáři na našich webovkách www.divadlokvas. cz.

• Vím, že jeden z hlavních problémů je celé ty roky udržovat herecký ansámbl a podle potřeby ho doplňovat i novými tvářemi. Jak se toto K. V. A. S. daří, a co by měl splňovat člověk, který by s vámi chtěl také hrát divadlo?

Přibíráme členy ve věku od dvaceti do devadesáti let a preferujeme mužské odvážlivce. O mně se v souboru s nadsázkou říká, že "udělám herce z každého". V překladu to znamená, že i když přijde naprosto nezkušený a divadlem dosud nepolíbený zájemce, vždycky pro něj najdu nějaké místečko v nové hře a snažím se ho vést tak, aby měl ze svého výkonu na jevišti dobrý pocit.

Vizitka

Lucie Ráczová

Narodila se v roce 1976, je vdaná a má tři děti. Jako jedna z hereček stála u zrodu karvinského divadelního souboru K. V. A. S., kde se krátce po jeho založení stala zároveň i vedoucí a režisérkou. Své vzdělání si pak doplnila i tříletým studiem oboru amatérská divadelní režie na Lidové konzervatoři v Ostravě. Jejím nejoblíbenějším profesionálním divadlem je v současné době Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. Civilním povoláním je vyšší soudní úřednice a její srdce bije hlavně pro rodinu, takže jí kromě divadla už nezbývá čas na žádné další koníčky. Soubor K. V. A. S. vznikl v roce 1999 a dosud nastudoval mimo jiné devět celovečerních her.

Foto: VEDOUCÍ, režisérka a herečka souboru K. V. A. S. Lucie Ráczová. S.
Foto: archiv souboru K. V. A.