9.10.2014 - Úsměv hráček a jejich výkonnostní růst je největší odměna

Zakladatel a trenér bohumínského házenkářského klubu Jaroslav Kalous v rozhovoru pro Deník říká:

Bohumín – Česká házenkářská mapa je od letošního léta zase o jeden klub bohatší. Před pár týdny totiž začal svou historii psát 1. SC Bohumín 98, který by se postupem času měl stát jedním z tradičních celků na poli dívčí – a později i ženské – házené. Velkou a hlavní zásluhu na tom, že klub vznikl, má Jaroslav Kalous. Sám bývalý dlouholetý házenkář, který vede sportovní kroužky v bohumínském domě dětí a mládeže (DDM), dal dívkám novou možnost, jak ve více než dvacetitisícovém městě provozovat populární kolektivní sport. "Házenou jsem hrával přes dvacet let a tento sport mě baví dodnes. Proto jsem si řekl,že to s holkama zkusíme. Zároveň musím podotknout, že ony to nehrají pro góly, vítězství a výsledky, ale pro radost. To je velmi důležité a pro nás směrodatné," uvádí v rozhovoru pro Deník Jaroslav Kalous.

• Jak vás napadlo rozjet v Bohumíně ženskou házenou?

Dosud jediným týmovým sportem v Bohumíně pro holky byl volejbal. Jelikož jsem v DDM vedoucím sportu,mám pod sebou všechny kroužky, a tak jsem se rozhodl, že zkusím založit i klub házené, kterou jsem hrál. Myslím si, že právě házená je ideálním sportem pro ty, kdo mají ve škole rádi třeba vybíjenou. Proto jsme oslovili veřejnost prostřednictvím náboru a přišlo nám hned třicet dívek. Tím jsme nadšení, zvlášť když vidíme, že to holky opravdu baví.

• Je složité podobnou věc zrealizovat?

My to máme trochu jednodušší, protože máme velkou podporu ze strany města. Radnice je tomuto sportu opravdu nakloněna, tudíž jsme v začátcích měli všude dveře otevřené. Díky tomu jsem kolem sebe udělal tým trenérů a funkcionářů, kteří mi pomáhají. Nebylo to příliš složité.

• Ještě před pár měsíci jste trénoval dorostence FK Bohumín, které jste dovedl k postupu do krajské soutěže. Jaký je rozdíl trénovat fotbalisty a házenkářky?

Tak v první řadě se fotbal hraje nohama, kdežto házená rukama (směje se). Je pravda, že jsem trénoval dorostence, což už jsou vyzrálejší kluci, kteří jsou prakticky hotoví. Naproti tomu tady s holkama teprve začínáme. Jsou zde dívky od první až po sedmou třídu, takže práce je daleko těžší. Nadruhé straně vás ale více těší, když během tréninku vidíte výkonnostní postup hráček. Navíc když vidíte jejich úsměv, tak to je ta největší odměna.

• Říkáte, že na nábor přišlo třicet dívek. Jak hodnotíte práci s nimi po takřka dvou měsících? Baví je to?

Holky to baví strašně moc. Důkazem toho je, že na každém tréninku jsou skoro v plném počtu. Moc mě těší jak podpora rodičů, tak také fandů házené. Vždyť na náš první zápas v nové hale přišlo okolo sta lidí. To bylo hezké sledovat.

• Takže přístup mladých házenkářek je příkladný.

Přístup holek je fantastický. Snaží se, trénují, baví je to, navíc máme výborný kolektiv. Měli jsme i soustředění, kde nebylo dívky, která by se stranila.

• Jaké máte očekávání od nové sezony, která nedávno začala? Ve výsledcích asi nebudou.

Máte pravdu, výsledky to nebudou. Je to o úsměvu dětí na jejich tvářích. Už na začátku bylo rodičům řečeno, ať chodí a uvidí, jak se holky budou zápas od zápasu zlepšovat. Schválně jsme si natočili první utkání a po roce si jej natočíme znova a uvidíme, jak se hráčky postupně zlepšily.

• Máte za cíl časem rozběhnout v klubu i dospělý tým?

Ano, přesně to je naším dlouholetým cílem. Vtéto chvíli ale začínáme a jsme na úplném prahu nejen sezony, ale existence klubu. Vždyť trénujeme teprve měsíc a půl.

• Jaké jsou tedy plány?

Nyní máme minižačky, mladší a starší žačky. Ozvalo se nám ale už třináct dívek v kategorii dorostenek, takže od října to zkusíme i s nimi. Když uvidíme, že zájem je nadále trvající, tak bychom pokračovali do ženské kategorie.

• Je velkou pomocí nově otevřená hala v Bohumíně?

To bez debat, jinak bychom doma hrát nemohli. Navíc se hala všem líbí, včetně soupeřů. Dokonce někteří by rádi dojížděli na své domácí zápasy právě k nám do Bohumína. Hala je úžasná, a je tak vidět, že sport v Bohumíně podporujeme se vším všudy.

• Na startu sezony zde odehrály dva domácí zápasy také házenkářky interligové Poruby. Jaký jste měl na to ohlas od svých svěřenkyň?

Ohlas byl fantastický, protože děvčata zápasy sledovala. Viděla kvalitní házenou, ale také to, jak je to tvrdý sport. Není to sport baletek, ani nesmíte zavřít oči a čekat, co přijde. Házená tady jde do velkého povědomí lidí, za což jsme rádi.