13.10.2014 - Podivné vyhlášky. Škrtnou je volby?

Obecní volby rozmetaly nejedno zastupitelstvo a nové tváře v komunálu teď stojí také před úkolem, co s některými obecními vyhláškami. Budou dále trvat na noční prohibici, vymítání heren, sběren, uživatelů sekaček či na zákazu posedávání nebo zvonění zvonů?

Zapovídá se, nedovoluje se, zakazuje se! Navzdory i natruc platným zákonům touží stále více měst a obcí po vlastních vyhláškách. Ve jménu klidu, pořádku a veřejného blaha. Svoboda je až na druhém místě.

Prohibice pod Pradědem

Devětatřicetiletý řidič autobusu Jaromír Dedek z Bruntálu skončil poslední jízdu dvacet minut po půlnoci. Brázdil úzkými serpentýnami úbočí Jeseníků, teď si chce odpočinout u piva. Je pondělí, v úterý má volno, rád by si vypil dva tři čepované kousky. "Mám smůlu, zase stihnu sotva jedno. Víc mi jich páni radní nedovolí vypít," posteskne si Dedek ve tři čtvrtě na jednu v bruntálské sídlištní hospodě a herně Tipgames v Nádražní ulici. Číšnice Nikola Sanopulosová totiž právě odpojila pípu od bečky, v jednu hodinu už nesmí být v hospodě ani noha, ve městě platí přísná noční prohibice.

Bruntálská městská vyhláška omezuje provozní dobu hospod pod pokutou až 200 tisíc korun. Nařizuje, že ve všední dny musí všechny podniky zavřít nejpozději v jednu, o víkendu ve tři v noci. "Žádné výhrady ze strany hospodských ani veřejnosti nemáme," tvrdí mluvčí bruntálské radnice Jiří Ondrášek. "Mně osobně to nařízení dost vadí," oponuje řidič Dedek. "Je to diskriminace občanů," přitvrdí. Kdyby si chtěl dát druhé od čepu, musel by teď zavolat taxi a vyrazit do pětadvacet kilometrů vzdáleného Krnova. Současná bruntálská koalice, jež řídí město, se proto ve volbách řidičova hlasu nedočkala.

Starosta: Hajdy domů!

Nejde jen o diskriminaci bruntálských občanů. "Je to i omezování svobodného podnikání, tedy demokracie jako takové," říká Martin, muž sedící u baru se šoférem. Shodou okolností zkušený hospodský, s matkou v Bruntále provozuje pivnici U Čagana. "Ve všední den nás sice vyhláška tolik neomezuje, když ale uděláme o víkendu diskotéku, hostům se ve tři ráno rozhodně nechce jít domů." Jenže musí. Jako všechny obdobné předpisy byl i ten bruntálský přijat zastupiteli takzvaně v zájmu občanů. "Vyhláška se osvědčila. Městská policie řeší méně vyvrácených značek či vysypaných popelnic," říká za radnici mluvčí Ondrášek a pro jistotu jde rovnou do protiútoku. "Řešíme méně těch věcí, kterých jste byl v mládí také svědkem, ne-li účastníkem." (Autor tohoto textu, ač rozhodně není abstinent, však nikdy žádnou značku nevyvrátil a popelnice také nevysypává).

Hospodský Martin s Ondráškem rovněž nesouhlasí. Když je podroušená parta v jednu nebo ve tři v noci vykázána z restaurace, skončí stejně s lahvemi někde na lavičkách. "Vyhláška tak nic neřeší," myslí si. Ve výčepu v Nádražní ulici má ale nařízení i zastánce. "V osmnácti by mi to vadilo, teď spíše vyhovuje. V jednu mě pan starosta pošle spát, a to je dobře. Ráno jdu přece do práce," směje se sedmatřicetiletý Tomáš. Za komunistů přitom v Bruntále většina hospod zavírala už v deset večer, jen v jediném hotelovém baru se prý nalévalo do jedné v noci. Pak přišla sametová revoluce a dvacet let se v hospodách slavila svoboda, jenže obce opět začaly obnovovat bolševické restrikce. První se o to v roce 2011 pokusila Břeclav, Ústavní soud ale tamní prohibici nakonec zakázal. Nočním ptákům začali stříhat křídla třeba v Klatovech, Boskovicích, Kyjově a nejnověji ve Frenštátě pod Radhoštěm. O omezení otvíracích hodin restaurací a barů v centru Prahy se snaží radní Prahy 1 Ivan Solil (ČSSD), na Starém Městě by rád zavíral výčepy stejně jako za totality, už ve 22 hodin.

Ale nejen socialismus, omezit restauratéry se snažila už první republika. "Mladí lidé chlastají, opravdu klesají vlivem alkoholu mravně, duševně a tělesně. Mladá děvčata potácejí se po ulicích opilá kořalkou," kázal v roce 1922 v československém parlamentu poslanec Arnold Holitscher a žádal celoplošný zákaz prodeje alkoholu v hostincích. Hra na Chammurapiho, starobabylonského krále, jenž v roce 1686 před naším letopočtem vydal vůbec první zákoník, se starostům zalíbila už záhy po revoluci. Zpočátku ale obce vydávaly spíše neškodná ustanovení o pořádku na hřbitově či zákazy pálení trávy a listí. Posléze přišly s podivuhodnějšími vyhláškami, těmi se proslavila třeba hornická Karviná, která zakázala plivání na chodník nebo pokutovala majitele zaplevelených zahrad, neboť město zapadané uhelným prachem přece musí chránit občany před pylovým nebezpečím.

Když pak ministerstvo vnitra všechny karvinské výnosy zrušilo, zastupitelé si v roce 2009 alespoň odhlasovali protihlukovou vyhlášku. "Je to nezákonné a cílené omezování skupiny obyvatel, jinak řečeno kravina a blbost," marně tehdy proti víkendovému zákazu používání sekaček protestoval šéf místních zahrádkářů Radim Slabý. Jenže v komunálních volbách v roce 2010 se naštvaným zahrádkářům primátora Tomáše Hanzela svrhnout nepodařilo. Předpis platí podnes a mluvčí radnice Šárka Swiderová si ho pochvaluje: "Město vyhlášku vydalo na četná přání a na základě stížností lidí, kteří chtěli mít o víkendu klid. Funguje dobře."

Kocourkovští v akci

Radnicím se politika tvrdého obecního zákonodárství líbí stále více, liberálním občanům vůbec ne, občas proto o některém výnosu musí rozhodovat Ústavní soud. Obecně platí, že vyhláška nesmí rušit platné zákony či s nimi být v rozporu. Například už zmiňované předpisy o pálení listí musely obce zrušit v roce 2012 po schválení celostátního zákona o ochraně ovzduší. Nový zákon totiž pálit dovoluje, respektive "suchý rostlinný materiál neznečištěný chemickými látkami".

Boj o vyhlášky často připomíná nejlepší místa ze slavné Kroniky města Kocourkova. V mnoha městech třeba zakázali pouliční prostituci (Ústí nad Labem, Chomutov aj.), což bylo možné, neboť všechny návrhy zákonů o prostituci vláda či parlament zatím smetly ze stolu. Letos na konci června se ale ve sněmovně projednával další návrh zákona o regulaci prostituce a poprvé se stalo, že prvním čtením prošel návrh legalizace dobrovolného poskytování sexuálních služeb za úplatu. Prostitutky se tedy do Ústí či do Chomutova možná ještě vrátí.

I na radnicích se ale najdou radikální odpůrci nesmyslných nařízení, jejich symbolickým mluvčím je primátor Teplic Jaroslav Kubera. Ten po nástupu do funkce zrušil třeba vyhlášky o odklízení sněhu, tržní řád, zákaz střílení petardami či zamezil dalším návrhům zastupitelů, například zákazu házení mincí do místních kašen a fontán. Kubera tvrdí, že čím méně vyhlášek, tím méně komisí a výborů, které přestupky řeší. Trápí ho, že slovo "zakazuje se" se stává v samosprávách jedním z nejpoužívanějších.

Válka proti lavičkám

V Litvínově se pro soubor zákazů a nařízení vžil termín "nulová tolerance". Ze sídliště Janov, kam se v posledních letech stěhují Romové z širokého okolí, měly vyhlášky vymýtit pouliční kriminalitu, drogy a hazard. Povedlo se to jen naoko. Chodníky jsou upravené, ulice čisté, nikde se nepoflakují bandy živlů. Kriminalita se ale z ulic přesunula do vybydlených a vyklizených sídlištních bloků. Z nulové tolerance zbyl svérázný severočeský džihád vyhlášený životu ve veřejném prostoru. Pod jeho praporem radnice zakázala lidem z Janova například vysedávat na schodech, obrubnících a zídkách. Mohou spočinout pouze na lavičkách. Krátce po zavedení vyhlášky ale ze sídliště s desítkami vchodů všechny lavičky zmizely. Prý zůstaly pouhé dvě, reportérům TÝDNE se ale nepodařilo je vypátrat.

Na schodech u janovského konzumu se tři mladíci opírají o zábradlí. "Představte si, že nás strážníci občas chtějí pokutovat i za toto," tvrdí osmnáctiletý hoch, který se představil jako Lukáš Tokár. Je nezaměstnaný stejně jako jeho dva kamarádi a velká část lidí ze sídliště. Venku tráví většinu dne, když to počasí umožní. Dodržovat předpisy je pro něho skoro nemožné. Už nasbíral několik pokut, které zásadně neplatí. "Je to šikana. Ani nemusím nikde vysedávat, a strážníci po mně chtějí doklady tak desetkrát za den. Už mě musí znát jako své boty, ale občanku chtějí pokaždé," vypráví Lukáš. V Janově žije Lukáš odmalička, jeho rodina se sem nastěhovala před 47 lety. Nepatří tedy k novým romským přistěhovalcům, kvůli nimž Litvínov přijal vyhlášky. Mladík už je z nových pravidel trochu zpitomělý. V létě chtěl na betonovém plácku za domem s kamarády grilovat. Volal hasičům, jestli je to možné. Neměli nic proti. Za chvilku ale byla na místě hlídka městské policie, Lukáše a jeho hosty opět pokutovala. Mladík nechce chodit do hospody, a tak jediným místem, kde se může beztrestně potkávat s kamarády, zůstalo komunitní centrum litvínovské Charity, kde je pravidelným návštěvníkem.

Polední požár

"Nulovou toleranci musel vymyslet nějaký dilino," užívá pracovník komunitního centra Jan Horvát romský výraz pro blbce. "Romové ale přežili Hitlera a Husáka, přežijí i nulovou toleranci," tvrdí Horvát. Popisuje, jak z ulic Janova mizejí prolézačky a cokoli, co by lidi mohlo lákat ven. "Vedení města by bylo spokojené, kdyby lidé nevycházeli z bytů, a vypadá to, že ani po volbách nebude lépe. Lidi na to slyší, když jim politici slibují, jak budou postupovat proti cikánům," říká Horvát. Situaci popisuje přesně. "Bílí" obyvatelé sídliště si evidentně přejí, aby "džihád" ještě zesílil. "Strážníci si spíše všímají nás než Romů. Musí se to změnit," žádá tvrdší postup například sedmdesátiletá Jaroslava G. Mladíci stojící opodál jí přizvukují. Tato pestrá společnost se sešla před jedním z vyklizených bloků. Z jeho třetího patra vyšlehly kolem čtvrtečního poledne několikametrové plameny.

"Zapálili to feťáci," žaluje zhruba třicetiletý Rom. Ze stavu jeho oděvu je patrné, že před chvilkou utekl z místa požáru. Tak to chodí v Janově. Kriminálníci se pod tlakem vyhlášek přesunuli z ulic do vyklizených budov. Jinak vše běží postaru. Před volbami část politiků poukazovala na to, že vyhlášky v podání litvínovské radnice nejsou efektivní. Většina stran a hnutí ale žádala ještě tvrdší postup. "Domnívám se, že nulová tolerance přinesla výsledky, byť jde o problém, který se určitě nevyřeší ani za rok, ani za jedno volební období. To je prostě běh na dlouhou trať," řekl starosta Litvínova a bývalý poslanec Milan Šťovíček (dříve Věci veřejné, dnes Starostové a nezávislí).

Zakažme jim podnikat

Svoboda je klenot, který ne každý umí ocenit. A s pomocí zákazů se starostům kupodivu sbírají voličské hlasy lépe, než kdyby mávali Listinou základní práv a svobod. Třeba na Karvinsku, což je okres s jednou z největších kriminalit v zemi, už letos v několika městech schválili zákaz výkupu železa ve sběrnách druhotných surovin. Vyhláška má od 1. ledna 2015 platit v Havířově, Bohumíně, Orlové i Karviné. "Co není přivařeno autogenem, to zmizí," říkají místní. "Stav je neúnosný. Krádeže kanálových poklopů na silnicích, okapů, rozebírání starých staveb, vnikání na cizí pozemky kvůli sběru kovů. To vše může nová vyhláška omezit," věří havířovský primátor Zdeněk Osmanczyk. Prý jde správným směrem, vše pro bezpečnost a pořádek!

Ve skutečnosti starostové na Karvinsku zakazují celý podnikatelský obor, většinu sběren přitom vlastní malé rodinné firmy. Ty se chtějí soudit, spor určitě dojde až na stůl ústavních soudců, s čímž města už předem počítají. "Vyhláška je pro nás likvidační, zaměstnávám většinu rodiny, takže po Novém roce zůstaneme bez prostředků," rozlítil nový předpis třeba Janu Mikovou, která si v Orlové založila sběrnu již v roce 1994. Se sběrači šrotu, kteří prý tvoří jen malé procento zákazníků, by nejraději vůbec neobchodovala, jsou však prý nesmírně agresivní. "Nejsou to ale žádní chudáci. Mají auta, takže když to tady zavřu, prodají železo třeba v Ostravě, kde vyhláška neplatí."

Sběrnu v Bohumíně-Vrbici vlastní Zdeněk Měch. "Příště naši zastupitelé zakážou starožitnictví, pak třeba autobazary," rozčiluje se živnostník. Diskutujeme zhruba půl hodiny, sběr mezitím přivezou jen lidé z okolí. Stará kamna a drátěnou postel. "Kanály a vše, co má podezřelý původ, nevykupujeme. Sběrači tvoří jen asi deset procent zákazníků," dušuje se Měch. Vyhlášku vidí nejen jako omezování svobodného podnikání, ale i jako časovanou sociální bombu. "Chodí sem lidé, kteří nutně potřebují dva litry vína denně. Železo vždycky někde najdou, ale až to zavřeme, začnou třeba přepadat lidi," odhaduje majitel sběrny. Později potkáváme s vozíkem osmadvacetiletého Mirka, na kterého už jednou při "dobývání" železa spadl kus domu určeného k demolici. Dva litry vína koupí v supermarketu i za 40 korun, to je při dnešních cenách železa jen asi osm kilogramů šrotu. "To dám, není problém. Ale až sběrny zavřou…," nedořekne Mirek. Města dokážou z dobrých úmyslů, které vedou do pekel, vydláždit celé pěší zóny. Jeden z muslimských předáků v Česku současný trend v komunální politice nazval dobrovolnou islamizací. Jak je patrné z předvolebních plakátů, po uplynulém víkendu osekávání svobod ještě zesílí.

Foto: KRIMINALITU PRYČ Z ULIC. Litvínovská radnice zakázala obyvatelům sídliště Janov vysedávat venku a strážníci kontrolují pomalu každého janovského chodce. Zločin tím ale nevymýtili. Přesunul se do vyklizených sídlištních bloků. Jeden z nich vzplál minulý čtvrtek kolem poledne.

Foto: KLID A POŘÁDEK. Noční Bruntál, město bez opilců, ovšem také místo s potlačenou svobodou podnikání i lidských práv.
Foto: 1 Robert Sedmík, 2, 3 Milan Terkelt