Zpravodajství
4.11.2014 - Jak vznikala heřmanická halda
Zdroj: Moravskoslezský deník
Ročník a číslo: 258
Strana: 21
Autor: lap
Produkce a následné ukládání hornin, jež doprovázejí uhelné sloje, je průvodním jevem při dobývání uhlí v ostravskokarvinském regionu. Takzvaná hlušina, která se od počátku průzkumných, přípravných a dobývacích prací ukládala v blízkosti černouhelných dolů, vytvářela krajinné novotvary – odvaly (haldy). Samotná existence uložených hornin způsobuje řadu negativních dopadů na okolní krajinu. Nejnebezpečnějším faktorem je riziko hoření zbytků uhelné substance, která je obsažena v každém odvalu.
"Množství uhlí, které se spolu s průvodními horninami ukládalo na haldu, záviselo na technologii třídění a úpravy produktů důlního podniku. V dávnější minulosti se upravovalo těžené uhlí velmi nedokonale a poměrně velké množství uhelné substance bylo ukládáno spolu s průvodními horninami na haldy," uvádí se ve zprávě ministerstva průmyslu a obchodu. Diamo, respektive jeho odštěpný závod Odra, má v současné době k řešení tři haldy s termickou aktivitou – Heřmanice, Hedvika a Ema.
Halda Heřmanice
Jedná se o nejrozsáhlejší komplex odvalů v celém ostravskokarvinském revíru. Tvoří ho hlušiny a odpady z dnes už uzavřeného důlního podniku Heřmanice (předchozí názvy Rudý říjen, Stalin) a z koksoven Vítězný únor a Karolina. Součástí tohoto odvalu jsou rovněž rozsáhlé odkalovací nádrže. Nachází se mezi místní částí Ostravy Heřmanice a obcí Nový Bohumín.
Základní charakteristika haldy
Objem odvalu (celkový komplex): zhruba 18 milionů metrů krychlových Rozloha: 103 hektarů Doba provozu: 1942 až 1990 Tvar haldy: kuželovitý, protáhlý (původně dvě kuželovité haldy), součástí komplexu je tabulová plocha s bývalými sedimentačními nádržemi Menší projevy termické aktivity zde byly pozorovány již v padesátých letech minulého století. Výraznější rozšíření termického procesu se projevilo v roce 1968. Bylo nutné přistoupit k sanaci, která spočívala ve vytváření překryvu jílovitou hlínou o síle až dva metry. V polovině devadesátých let se termická aktivita projevila na tabulové plošině v jižní části úpatí odvalu. V roce 1998 zde byl zjištěn rozsáhlý zápar, který postupně přerostl v otevřený povrchový oheň. V současnosti existuje jasná koncepce pro sanaci termicky aktivního odvalu Heřmanice. Tato koncepce spočívá ve vymístění podstatné části materiálu uloženého ve východní a střední části odvalu. Tím by měla být zcela odstraněna stávající termická aktivita. Jedná se o velmi efektivní, i když poněkud zdlouhavý proces.