15.11.2014 - Byla to šance, vzpomíná muž z revoluční fotky

Olomoučan Martin Fafejta zareagoval na výzvu Olomouckého deníku a našel se na snímku z období sametové revoluce. Jak na ni vzpomíná?

Olomouc – Jedním z těch, kdo se poznali na fotografiích z listopadu 1989 zveřejněných na webu Olomouckého deníku, je i Martin Fafejta. Dnes sociolog na Univerzitě Palackého v Olomouci řadí tehdejší události mezi největší životní zážitky. A ačkoli má k současné politice výhrady, což ho ostatně vedlo i k prezidentské kandidatuře, žádnou hořkost necítí. "Před pětadvaceti lety to bylo něco výjimečného. Nicméně doufám, že dnešní generace nic takového nezažije," přeje si šestačtyřicetiletý učitel.

Na snímku je v pozadí patrná zeď, kterou demonstranti postavili z papírových krabic kolem sídla KSČ na třídě 17. listopadu v Olomouci. Podrobnosti k happeningu si ale tehdejší účastník nevybavuje. "Všechno bylo strašně hektické. Ale fotka rozhodně není ze začátku stávky. To už bylo v momentě, kdy jsme věděli, že jsme vyhráli. Takže jsme krabicemi obestavěli KSČ, což bychom v prvním týdnu, kdy věci nebyly vůbec jasné, určitě neudělali. Muselo už být po generální stávce," odhaduje Martin Fafejta. Sám sebe zpětně identifikoval hlavně díky čepici, kterou si tehdy přivezl z NDR a která fungovala jako poznávací znamení.

Do Olomouce se dostal v roce 1987, kdy začal studovat na přírodovědecké fakultě. Víc ho táhly humanitní obory, ale ty "za komunistů" studovat nechtěl. Schválně se tedy zapsal na matematiku a výpočetní techniku. Po sametové revoluci přibral sociologii na filozofické fakultě, kterou nakonec, na rozdíl od druhé školy, dokončil.

Ve stávkové době roku 1989 se účastnil i výjezdů, aby šířil informace. "Pamatuji, jak jsme byli v Bohumíně, kde hrozilo, že nám někdo namlátí, nebo jak jsme jezdili po vesnicích, kde se s námi zase nikdo nebavil," popisuje a dodává, že Olomouc patřila s Prahou a Brnem mezi první zapojená univerzitní města.

Že se událostí následujících po pražské páteční demonstraci 17. listopadu zúčastní, se Martin Fafejta odhodlal hned. Do Prahy na velkou páteční demonstraci se dostat nemohl kvůli povinné vojenské katedře, na kterou docházeli vysokoškoláci, aby mohli mít kratší základní vojenskou službu. Z Pardubic, kde tehdy bydlel, jel v neděli na Moravu rozhodnutý. "Nebylo o čem diskutovat. Byla to šance konečně změnit tu šílenou situaci, ze které jsem míval i deprese," připomíná dobu, kdy "se nic nedělo, nikdo po nikom nic nechtěl", a pořád se sedělo v hospodě.

Pokračování na straně 3
Více na stranách 2, 11 a 12
Dokončení ze strany 1

Jak se tedy na vývoj české společnosti dívá v roce 2014?
"Rozhodně nejsem ten, kdo by říkal, že ideály listopadu ‘89 byly zrazeny. Šlo nám o to porazit komunisty, abychom byli svobodní, mohli cestovat. To všechno máme. Že systém momentálně nefunguje, jak bych chtěl, je věc druhá," poznamenává, že politici jsou ovšem demokraticky voleni a úzkost z toho nemá. Jeho angažmá v přímé volbě prezidenta bylo míněno hlavně jako snaha dostat do popředí otázky, které kandidátům nikdo nekladl.

Ve druhé polovině 80. let k jeho nejčastějším nočním snům patřilo, že jede na Západ. Chtěl vidět svět, zjistit, jak se žije jinde. Povedlo se. Minulý režim nicméně ve společnosti budí určitou nostalgii. Podle Martina Fafejty máme prostě krátkou paměť. "Viděl jsem teď článek, že když si vezmeme průměrný plat tehdy a dnes, kilo banánů by vycházelo na 120 korun. Lidé si ale pamatují, že mléko stálo tři koruny." I proto má smysl o období před pádem komunistického režimu mluvit. Možná nejvíc kvůli těm, kteří ho nezažili, jako jsou studenti, které Martin Fafejta učí. "Už tehdy jsem věděl, že Listopad bude jeden z největších životních zážitků. Když to vezmu zpětně, tak hned po narození mých dvou dětí. Vzpomínám na to strašně rád, byly to úžasné týdny," ohlédl se sociolog.