3.12.2014 - Příběhy kalamitní noci aneb jak jsme (ne)jeli

Pondělní večer měl povětšinou dvě jistoty. Buď jste zůstali bez vlaku na nádraží, anebo váš vlak přijel, jenže nedojel, kam měl.

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
Večer měla být v Ostravě. Místo toho strávila noc před Hulínem. U Tlumačova, ve vesnici, do níž asi nikdy jen tak nepojede, zůstala dobrých dvanáct hodin. Rychlík na Bohumín, kterým Vendula Kratochvílová cestovala ze Starého Města, zastavila námraza na trolejích. "Vyjeli jsme ještě jakžtakž normálně na čas. Když jsme zůstali stát, tak tomu ani nikdo nevěnoval velkou pozornost, pak ale za námi začal chodit průvodčí. Nejdříve říkal, že se asi chvíli zdržíme, potom, že to je na delší dobu, že zamrzly troleje, dost se nám i věnoval, ale víc už toho ani on sám moc nevěděl," popsala Kratochvílová, která studuje na Ostravské univerzitě. "V průběhu noci pak průvodčí přišel s tím, že pro nás přijede náhradní dieselová mašina, která nás odtáhne, jenomže k tomu jen tak nedošlo. Před námi totiž stály ještě další vlaky, takže jsme museli čekat. Lokomotiva k nám přijela až ráno."

Co se děje, zjišťovali cestující, jak se dalo. "Problém byl, že v tom místě jsme měli slabé připojení k internetu. Lidé se tak dozvídali o situaci spíše telefonováním a esemeskami. Mobily tam svítily vlastně pořád, informace jsme si předávali vzájemně. Tak jsme například zjistili i to, že autobusy pro nás nepřijedou, že žádné ani nejsou," přiznala Kratochvílová. Na rozdíl od jiných spojů měli lidé štěstí, že ve vlaku nemrzli. "Vagony byly dokonce spíše přetopené, také elektřina šla, takže jsme i svítili," řekla Kratochvílová. "S jídlem jsme byli odkázáni každý na své zásoby, ale vlakem také procházela obsluha s vozíčkem a nějaké drobnosti nabízela. Vodu nám pak každému dali zdarma." Kdo chtěl, mohl se dostat i na tlumačovské nádraží, které dráhy otevřely, většina lidí ale zůstávala ve vlaku. Nálada v něm byla spíše veselá.
Pokračování na str. B3

Tři příběhy kalamitní noci

B1 dokončení

"Průvodčí se bál, aby se neobjevili nějací agresivní cestující, kteří by tam mohli něco vyvolat, ale nic takového se nestalo. Lidé brali situaci s humorem, moc nenadávali a dělali si spíše legraci," dodala Kratochvílová. Před šestou ráno průvodčí řekl, že záchranná lokomotiva přijede do hodiny: "Dovezla nás do Přerova, tam jsem měla naštěstí brzy přípoj do Ostravy." Vlak zastavil. A on začal fotit... Fotoreportér a televizní komentátor automobilových závodů Martin Straka měl být podle původního plánu v pondělí večer v Ostravě. Z pražského hlavního nádraží vyjel v 15.44 vlakem společnosti RegioJet.

"Všechno bylo v pohodě – a v České Třebové to začalo. Zastavili jsme a zůstali jsme na místě asi šest nebo sedm hodin," líčil včera po poledni. V Praze den předtím v televizi komentoval mistrovství světa sportovních vozů ze Sao Paula, a tak nebyl příliš připravený na focení. Měl s sebou jen fotoaparát s jedním širokoúhlým objektivem. V Třebové vystoupil na peron s tím, že udělá nějaké obrázky. A tehdy mu začalo docházet, že se něco děje, že zpoždění nebude jen patnáct nebo dvacet minut. "Došlo mi, že to bude příběh. Pak mě to chytlo – jako vždy – a začal jsem fotit," vyprávěl.

Z České Třebové cestující z RegioJetu převezla souprava Českých drah do Zábřehu na Moravě. Dorazili tam kolem půlnoci a zůstali až do rána. "Někdy kolem osmi ráno jsme jiným vlakem Českých drah popojeli do Olomouce, odkud cestující mohli pokračovat autobusem Student Agency," líčil Martin Straka, který dal přednost možnosti zůstat ještě v Olomouci a zpracovat fotky, jež pořídil během noci. Na jedné je například v okně vagonu vidět maminka, která drží v náručí dítě, na jiné jsou cestující bavící se u baru v restauračním voze.

Atmosféra ve vlaku byla podle fotografa výborná. "Lidi i obsluha jak v RegioJetu, tak ve vlacích Českých drah, byli v pohodě. Těm, co se začali tvářit, jako že je problém, jsem říkal – co blbnete? Máme tady teplo, máme tady pivo, kávu, jídlo, víno." Včera ráno Straku napadlo, že jeho cesta z Prahy do Ostravy trvala déle než ta, která ho čeká na konci prosince. Chystá se na Rallye Dakar. A zatímco mezi dvěma tuzemskými městy teď cestoval více než dvacet hodin, z Amsterodamu do Buenos Aires potrvá let "jen" osmnáct hodin.

Noc na nádraží Na ostravském hlavním nádraží nocovaly desítky lidí. Martin Rus z Brna se chtěl domů vrátit rychlíkem odjíždějícím v 16.39. Jenže na tabuli svítilo čtyřicetiminutové zpoždění, už když přišel na nádraží, a postupně se zvyšovalo. Hodina, hodina a půl...Nakonec byl spoj definitivně zrušen. Rus o hotelu neuvažoval, doufal totiž, že vlak do Brna přeci jen vyjede. A pak už to bylo jedno.

"Než bychom něco hledali, tak jsme zůstali v čekárně," přikyvuje. Podobně postižených byly desítky. "Všem jsme nabízeli občerstvení, čaj, měli k dispozici noviny, dnešní noc byla hodně náročná," popisovala pracovnice Českých drah. Co v noci na nádraží dělat? "Povídal jsem si s lidmi a většinou podřimoval. O spánku se moc mluvit nedá. Byla to asi nejdelší noc v životě. Doma o mých trablech věděli, takže byli v klidu," konstatoval Rus. "Lidem, kteří chytili první vlak na Prahu, jsme přáli, ať neskončí někde v poli..."