13.1.2015 - Poezií dávám všanc samu sebe!

Básnířka, která píše s láskou o lásce, Dagmar Čížová, říká:

Bohumín – Až v padesáti pěti v sobě pracovnice bohumínských železáren probudila básnický talent a dnes má Dagmar Čížová na svém kontě osm básnických sbírek. Inspirací je jí příroda a každodenní události. Co by ještě chtěla, je ilustrovat si své knížky.

• Jak se vlastně zrodila touha psát básně? Máte třeba v rodině nějakého poetu?

Od roku 2002 jsem se začala zajímat o východní filozofii, čínskou medicínu, absolvovala jsem různá školení a školu s alternativním zaměřením. A také jsem začala psát. Nejdříve spíše formou esejí, později básní. Část z nich je uvedena v sedmi sbírkách, které jsem si sama tiskla a v Ostravě je pak kompletovali. V rodině nikdo básně nepsal, ale můj dědeček je lidový hudební skladatel Antonín Štefaník, ten si psal někdy též texty. Jinak má dcera Dagmar, která navrhla obálku poslední knihy a dodala fotky, začíná psát.

• Která díla už tedy máte "na kontě" vy?

V petřvaldském nakladatelství Alisa mi vyšly první tři knihy, Minitao, kterou jsem vydala pod pseudonymem Vivian Stockton v roce 2006. A ve stejném roce vyšly i Duhové etudy a o rok později Kapky rosy. V roce 2008 šla do tisku sbírka Motýlí křídla, ve Vanesta reklama. Další čtyři knihy vyšly v nakladatelství Balt­East v Praze – Z deníku ženy (2011), Podej mi svou dlaň (2012), Vyznání (2013) a nyní sbírka Od lásky k Lásce. A vlastně ještě nesmím zapomenout zmínit básně v almanaších nakladatelství Alisa, včetně ocenění, a což je pro mě dost podstatné, že mi přijalo nakladatelství Krigl Praha báseň do almanachu Stavitelé chrámu poezie v roce 2010. Úvodní slovo napsali Jan Cimický, Ivo Šmoldas a Zora Jandová, která almanach také ilustrovala. Křest proběhl v Památníku národního písemnictví v Praze za účasti převážné většiny autorů. A to byl pro mě opravdu zážitek.

• Věnujete se v současnosti i jiným literárním formám?

Kromě poezie mám napsáno též spoustu povídek, ale stále se nemůžu odhodlat k jejich vydání, protože poezie, to je má srdeční záležitost. Popsáno mám asi jedenáct tisíc stránek v blocích, v současné době 53. deník, počítám to od konce roku 2002.

• Jaká jsou vaše nejoblíbenější témata? Co vás inspiruje?

Témata jsou různá, co život přinese v ten který den. Ale moc ráda opěvuji přírodu, lásku, děti, zvířata...

• Ovlivnil Bohumín nějak vaši tvorbu?

Město jako takové ne, ale jeho příroda a okolí určitě.

• Máte oblíbeného autora nebo někoho, kdo vás přímo ovlivnil?

V podstatě nemám žádné privilegované, snažím si vybírat intuitivně, čtu hodně. Každý přinese něco nového a kousek sebe a to je pro mě důležité. Ale některé nečtu vůbec a neuznávám novodobý trend – vulgaritu v poezii, je to prý ale v současnosti "in"! Ovlivnili mě určitě spoluautoři v nakladatelství Alisa, zejména autoři milostné poezie, protože jsem byla úplný začátečník a rozkoukávala jsem se, ale nikdy jsem nikoho nekopírovala. Ani se nechtěla komukoliv vyrovnat.

• Myslíte si, že je rozdíl mezi díly tvořenými mužem a ženou?

Rozdíly jsou, protože každý má jiné poslání v životě a z toho plynoucí pohledy. Ale jsou básníci­muži, kteří píší jako ženy, zejména milostnou poezii, ale někdy bohužel jsou to takové zženštilé typy, pokud přijde na lámání chleba. Takové jsou mé zkušenosti.

• Vzpomínáte na svou prvotinu? O čem byla?

První báseň byla, jak jinak než o lásce. Napsala jsem ji někdy v roce 2003.

• Nakolik může někdo, kdo si přečte vaše knížky, říct, že vás zná?

Mé sbírky jsou v podstatě mé deníky, uvádím čas, den, rok vzniku. Ne vždy se to týká mě, ale třeba někoho, kdo mě inspiruje svým chováním a podobně. Takže se vlastně dávám všanc všem.

• Máte nějaký nesplněný tvůrčí sen?

Už delší dobu si přeji, abych to, co napíšu, ještě dokázala ilustrovat. Tak nevím, ale určitě začnu fotit konkrétní inspirace, zejména v přírodě. Vlastně jsem si vzpomněla, že první můj počin byla malá knížečka s fotkami – mými, doprovázenými verši. Tu mám někde založenou.

• A nějaký osobní sen?

Sen přímo ne, ale budu ráda, když bude sloužit zdraví, abych se mohla radovat z denních prožitků se všemi, kteří mě obklopují. Není to klišé. Abych si mohla opět zajet k moři načerpat energii, letos se mi to po pěti letech podařilo, abych byla spokojená, prostě abych zase žila svým životem. Ale již nic neočekávám, protože očekávání je původcem zklamání. Snažím se využít to, co ke mně přijde.


Štěstí se rodí ze smrti touhy. Zjevuje se, když je již nikdo nečeká. Často nepřipraveného člověka proto poleká.

Láska je jako květina Láska je jako květina. A člověk často s plevelem též lásce hlavu utíná.

vizitka
Dagmar Čížová Narodila se v Petřvaldu u Karviné a ve svých 20 letech se přestěhovala do Bohumína, kde pracovala jako technička v technické kontrole v bývalých ŽDB. Má dvě dcery, dvě vnučky a na svém kontě již osm básnických sbírek. Tu poslední nazvanou Od lásky k Lásce autorka představila nedávno, v předvánočním čase, také v bohumínské Maryšce.

Foto: