28.1.2015 - Pád rublu přežijeme

Vladimir Jakunin prezident Ruských železnic

SLABÝ RUBL PODLAMUJE POZICI ČESKÝCH PODNIKŮ V RUSKU. I KVŮLI SANKCÍM JE MŮŽE NAHRADIT ČÍNA, TVRDÍ ŠÉF RUSKÝCH ŽELEZNIC VLADIMIR JAKUNIN. DODÁVÁ, ŽE ČESKÉ VLÁDY VŽDY USILOVALY O DOBRÉ OBCHODNÍ VZTAHY S RUSKEM, I KDYŽ SE TO NAVENEK NEZDÁLO.

Deset let působí v čele strategicky významné společnosti, která spojuje Evropu s Asií a má přes milion zaměstnanců, třikrát víc než obávaný Gazprom. Vladimir Jakunin patří k nejzkušenějším a nejobratnějším manažerům, kteří se dostali dopředu s nástupem Vladimira Putina do prezidentského úřadu. Právě blízkost k ruskému prezidentovi z něj udělala terč sankcí, které v reakci na loňský ruský zábor Krymu uvalily na řadu ruských představitelů Spojené státy. O překvapení se postaral, když do České republiky dorazil na konferenci, která se konala u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi.

• HN: Proč jste přijel do Prahy na konferenci o antisemitismu?

Naše fórum Dialog civilizací, kterému předsedám, se snaží více než 13 let vést dialog mezi civilizacemi, a to navzdory předpovědím některých vědců a praktickým činům mnohých politiků, kteří naopak usilují o konflikty mezi nimi. Jakékoli projevy nenávisti, xenofobie či nacionalismu jsou pro nás zcela nepřijatelné, ať už se jich dopouští kdokoli, jakákoli organizace. Během druhé světové války v Rusku zahynulo více než 27 milionů lidí, většinou civilistů, více než dva miliony z nich tvořili Židé. Proto je to pro nás také důležité. Přijel jsem rovněž proto, že si nesmírně vážím Vjačeslava Kantora, kterému teď říkají Moše Kantor (prezident Evropského židovského kongresu – pozn. redakce) a kterého znám přes 15 let.

• HN: Nesouhlasíte s teorií profesora Huntingtona, podle níž se v novodobých konfliktech budou především střetávat civilizace?

Jeho proroctví zní hrozivě. Když dnes někteří politici poukazují na teroristické činy coby důkaz o civilizačním konfliktu, tak je to nesprávné. To je politický, nikoli civilizační konflikt. Všichni islámští náboženští vůdci útoky v Paříži odsoudili. Ale někomu se líbí je halit do religiózního kabátku. Naším cílem ve fóru Dialog civilizací je protest proti rozdmýchávání takovýchto konfliktů.

• HN: Jak byste charakterizoval situaci na Blízkém východě?

Ze syrských povstalců, které podporoval Západ, podporovaly je Spojené státy, se najednou stali teroristé. Ale vždyť o tom ruské vedení mluvilo od počátku toho konfliktu. Nikdo to nechtěl vidět a výsledkem je, že nyní celý svět bojuje s teroristickou armádou, která neuznává válečné zákony a odřezává hlavy zajatcům. Odpovědnost za to nesou i ti, kteří se skepticky dívali na možnost takového vývoje. Totéž se týkalo předtím al-Káidy.

• HN: Když už jsme u kontaktů mezi civilizacemi. V posledních letech se hodně mluví o vytvoření pozemní dopravní magistrály mezi Asií a Evropou. Jakou roli v tom může hrát Rusko?

Země, která leží jak v Asii, tak v Evropě, na tom má přirozený zájem. Proto prezident a vláda tak často hovoří o potřebě rozvoje dopravy. Rusko se v roce 2006 po 57 letech opět stalo plnoprávným členem Mezinárodní železniční unie. A tou dobou se zrovna v Evropě rýsovala mapa transkontinentálních železničních koridorů. Bylo přirozené, že jsme navrhli, abychom se bavili nejen o uzavřeném systému evropských železnic, ale spíše o platformě, na které se budou stavět širší propojení.

• HN: Jsou už vidět výsledky?

Samozřejmě. Od roku 2012 například funguje železniční spojení mezi německým Duisburgem a čínským Čchung-čchingem. Náklad laptopů či plochých obrazovek urazí 11 tisíc kilometrů za pouhých 14 dní. Cesta po moři přitom trvá víc než dvakrát déle. Od loňska vyjíždějí tři vlaky týdně.

• HN: Které další země z toho mohou těžit?

Přirozenou výhodu samozřejmě nehodláme ztrácet, ale šanci má i Jižní Korea, Polsko, Slovensko nebo Česko. Jednáme s francouzskou SNCF (místní národní dopravce – pozn. redakce), Italové mají velký zájem, Španělé zahájili konzultace. Železničáři mají vůbec smysl pro korporátní cítění. Protože máme stejný úkol: včas a bezpečně přepravit cestující a náklady a vydělat na tom.

• HN: Vypadá to, že se vrací éra hedvábné stezky. Co tomu napomáhá?

Předtím nebyla dostatečně rozvinutá dopravní infrastruktura a neexistovala ani kontejnerová přeprava. Dnes je v tomto ohledu železnice konkurenceschopná. Co se týče sypkých nákladů, jediným soupeřem je hlubokovodní lodní doprava. Současně se Evropa snaží odbourat hranice mezi železničními sítěmi v jednotlivých zemích. V Mezinárodní železniční unii je v současnosti 191 členů z celého světa, což také svědčí o rostoucí ochotě spolupracovat.

• HN: Před několika měsíci byl ohlášen bombastický projekt rychlodráhy mezi Pekingem a Moskvou, která zkrátí cestu na méně než dva dny. Je to realistická úvaha?

Myslím, že je to naprosto realistické. Uvědomte si, že Čína investuje obrovské peníze do budování infrastruktury, jen loni to bylo více než 100 miliard dolarů. Má obrovské území, takže dopravní tepny potřebuje. Totéž se týká i Ruska. Samozřejmě, v podmínkách slabého hospodářského růstu v Evropě, což se týká také Ruska, jsou finanční možnosti omezenější. Ze strategického hlediska je to však nejen možné, ale dokonce nezbytné. Technologie se pořád rozvíjí. Nyní se pracuje na magnetické levitaci, kdy se vlak vznáší nad povrchem dráhy a pohybuje se rychlostí letadla. Kapsle ve vakuových trubicích by mohly cestovat několikanásobně rychleji.

• HN: Kdy tedy lze čekat výjezd prvního rychlovlaku po trase Moskva–Peking?

Mladí lidé, kterým je o dost méně let než mně, se určitě těmito vlaky svezou.

• HN: I Ruské železnice plánují rozsáhlé investice do modernizace tratí. Ty si vyžádají značné finance. Které projekty pro vás budou prioritou?

Priority schválil prezident i vláda. Je to modernizace infrastruktury bajkalsko-amurské a transsibiřské magistrály, aby zvládaly nárůst objemů zboží a surovin dopravovaných do dálněvýchodních přístavů. Další prioritou je rychlostní trasa mezi Moskvou a Kazaní. Budeme rozvíjet tratě k přístavům. Vezměte si třeba Usť-Lugu. Dřív nikdo nevěřil, že ten přístav vůbec vznikne. Dnes je jedním z největších v Evropě. Další prioritou je rozvoj kavkazského regionu. Musíme také stavět dráhu k trajektům na Krym. Nezapomeňme na výstavbu koridoru širokorozchodné železnice přes Ukrajinu, Slovensko až do Vídně. Je tam plánována i odbočka přes Česko. Projekt se úspěšně vyvíjí, zatím skončily organizační práce, vznikl podnikatelský plán. Jen se trochu uklidní politické turbulence a jsem si jist, že bude dotažen do zdárného konce.

• HN: O tomhle projektu se hovoří už skoro dvacet let, jedna z variant počítala s ukončením v Bohumíně.

Dnes je hlavní variantou Slovensko. Když se bavíme o dopravním koridoru, nemluvíme o pruhu země širokém kilometr. To je integrovaná infrastruktura, která může být široká klidně sto kilometrů, včetně části českého území, podle toho, jak do ní ten či onen stát investuje.

• HN: Všechny tyto projekty si žádají financování ze státního rozpočtu nebo z ropných fondů. Bylo už rozhodnuto o přídělu peněz navzdory poklesu příjmů z ropy?

Všechno, co jsem zmínil, bylo schváleno vládou navzdory složité finanční situaci. Nechci se pouštět do politiky, ale i v dobách nejhlubších krizí studené války mezi USA a Sovětským svazem fungovaly dva komunikační kanály: mezi vědci a mezi byznysmeny. Politici se nepotkávali, ale tito lidé ano.

• HN: České firmy získaly od Ruských železnic řadu zajímavých zakázek. Nakolik lze očekávat takové příležitosti i do budoucna?

My se spolupráci nebráníme, ale bohužel kvůli devalvaci rublu nejsou západní společnosti, včetně těch českých, cenově konkurenceschopné. Koruna i euro šly prudce nahoru, a tím pádem podražily i vaše výrobky oproti těm, které kupujeme za rubly. Ale myslím, že je to dočasná záležitost, kterou prostě musíme přečkat.

• HN: Prezident Miloš Zeman nedávno na návštěvě v Pardubickém kraji vypravoval, jak získal práci pro místní podnik CZ LOKO. Zvedl prý telefon, zavolal "svému příteli Vladimiru Jakuninovi" a zakázka byla na světě. Jak to vlastně bylo?

Má právo to tak říkat. Možná při setkání s dělníky trochu zjednodušoval, ale v zásadě to tak bylo. Já si nesmírně vážím toho, že mne označil za svého přítele. Přece jen je to prezident státu, zatímco já jsem ředitel jedné společnosti. Osobní vztahy a neúnavná snaha českého prezidenta o znovuobnovení vzájemně výhodných hospodářských vztahů s Ruskem zde hrají velkou roli. Musím říci, že i dříve, za předchozí vlády a prezidenta, ať už byla rétorika jakákoli, zájem na rozvoji obchodních vztahů s Ruskem byl. V tomto případě prezident Zeman opravdu považoval za vhodné podpořit konkrétní závod a vyjádřit své mínění ohledně všech výhod jeho nabídky, abychom si toho povšimli a rozvíjeli spolupráci. Kvůli pádu rublu je teď situace složitější, ale to přečkáme. Přežijeme to.

• HN: Podepisuje se zhoršené ekonomické klima na počtu cestujících?

Ano, dopad na osobní dopravu je citelný. Letos nebude situace o nic lepší, jelikož naše výsledky významně postihne 60procentní úbytek cestujících na Ukrajinu.

• HN: V souvislosti s protiruskými sankcemi se často spekuluje o tom, jestli Čína může nahradit Evropu a stát se hlavním obchodním, investičním i technologickým partnerem Ruska.

Ano, může. Otázkou ale je, jestli má Evropa zapotřebí ubírat se tímto směrem. Sankce mají nejtvrdší dopad na evropskou ekonomiku. Američané takové oběti nepřinášejí. Hlavní břemeno nesou Evropané, třeba zemědělci. Ptejte se, komu současný stav vyhovuje. Jsou to hlavně geopolitické cíle, které sleduje administrativa Spojených států. Američané si dobře hlídají zájmy svého byznysu. Evropané, stejně jako jejich lídři, by se měli ptát: Pro koho vlastně pracujeme?

• HN: Na sankčním seznamu jste se od loňska ocitl také.

Sankce na mě uvalily Spojené státy a bůhvíproč i Austrálie. Co se na mně Australanům nelíbí, netuším. Američané mi vytýkají, že se přátelím s prezidentem Putinem. Zaprvé, své přátele si prezident vybírá sám. Zadruhé, ať už se přátelím, nebo ne, věcný argument to není. Bude v tom tedy něco jiného, co jim vadí a čeho se bojí. Pramení to podle mě z toho, že jsem vždy konzistentně podporoval euroasijskou integraci a v ekonomické sféře se o ni zasazoval nejen slovem, ale i činem. Asi jim není po chuti, že se s vámi přátelíme.

• HN: Nejde ale jen o ekonomické vazby. Založil jste například rhodské fórum, účastníte se i dalších konferencí a událostí.

Víte, dostalo se mi dobré výchovy s pevnými základy a i díky životní zkušenosti můžu prohlásit, že služba vlasti či společenská odpovědnost pro mě nejsou abstraktní fráze. To jsem se naučil od rodičů, ve škole, na univerzitě, potom i v práci. To je součást mého světonázoru, citlivě vnímám jakoukoli nespravedlnost. Proto jsem byl jedním z té malé skupiny, tehdy jsme byli jen státní úředníci, která přišla k závěru, že je potřeba se angažovat.

---

Vladimir Ivanovič Jakunin (66) Po dokončení Leningradského institutu mechaniky projektoval balistické rakety. Tři roky sloužil v armádě. Poté pracoval v zahraničním obchodě. Mezi lety 1985 a 1991 působil při diplomatické misi u OSN. Po celou dobu také spolupracoval s vnější rozvědkou. V 90. letech seděl v představenstvu banky Rossija, na niž loni USA uvalily sankce. V roce 1996 spolu s Vladimirem Putinem a dalšími založil chatové družstvo Ozero, do něhož všichni sousedé vložili pozemky v osadě Solovjovka u Petrohradu. Od roku 1997 pracuje opět ve státní správě. V roce 2005 se stal prezidentem státní společnosti Ruské železnice. Je ženatý, má dva syny.

Železničář se zálibou v geopolitice

Rozhovor s Vladimirem Jakuninem probíhá v rušném foyer hotelu Four Seasons. Šéf Ruských železnic se přesto nenechá rozptýlit a soustředěně odpovídá. Je vidět, že spíše než statistiky o rozpočtu, délce tratí či počtu cestujících ho baví konverzace o celospolečenských tématech globálního dosahu. Této nátuře odpovídá i jeho členství v nepřeberném množství spolků – religiózních, dobročinných, vzdělávacích. Zálibu v geopolitických teoriích pracujících s geografií, vzdálenostmi a vlivem přírodních podmínek na osudy států a národů potvrdil v disertační práci o "geostrategii moderního ruského státu na příkladu železniční dopravy". I když původně nechtěl mluvit o zahraniční politice, protože "není ministr zahraničí", tématům, jako jsou protiruské sankce či rozpad Iráku, se nevyhnul. Doma, kde čelí silnému tlaku na zveřejnění svých příjmů a majetkových poměrů, mu americké sankce reputačně spíše pomohly. A očividně ho nepoškodily ani na mezinárodním poli. V prosinci byl znovu zvolen předsedou Mezinárodní železniční unie, která sdružuje většinu států Evropy a Asie.