2.2.2015 - Petr Koukal balí teplé ponožky a vyráží fandit

Už osminásobný mistr republiky nebude chybět v Novém Městě, kde bude o medaile bojovat jeho přítelkyně – biatlonistka Gabriela Soukalová

Karviná – Utřel si pot z čela, potřásl si rukou s protivníkem a šel se vyfotit s malými karvinskými fanoušky, kteří na něj chtěli mít památku. Nejvýraznější osobnost očekávaný vítěz domácího šampionátu v badmintonu, olympionik Petr Koukal, v rozhovoru pro Deník pohovořil o současném stavu českého badmintonu, jeho rezervách, ale také o vztahu přítelkyní Gabrielou Soukalovou a tématu, kterému se hodně věnuje – prevenci rakoviny varlete.

• Jaký dojem na vás udělal domácí šampionát v Karviné?

Výborný. Myslím, že vůbec poprvé se koná ve východním cípu republiky, ale třeba já mám na Ostravsku spoustu dobrých známých, takže se mi tu hraje dobře.

• Jak to?

Především z různých exhibičních zápasů či otevírání sportovních center. Byl jsem nedávno třeba v nádherném ostravské, centru SC Fajne. Před několika lety jsem také dělal exhibici v Bohumíně, kde mám taky dobré přátele. Těší mě, že mě do Karviné přijela podpořit spousta kamarádů a fanoušků z těchto měst. Místní publikum mám opravdu rád, je vidět, jak si badminton užívají a mají ho rádi. I organizace turnaje samotná byla naprosto na jedničku. Organizátoři a celý tým KaBal si zaslouží obrovskou pochvalu za všechno. Celkově si myslím, že je dobře, že se šampionáty stěhují i do menších měst.

• Český svaz badmintonu se zřejmě vydal v otázce propagace správnou cestou...

Je to rozhodně způsob, jak oslovit další případné badmintonové zájemce. V zahraničí je obvyklé, že se šampionát na tři až čtyři roky přestěhuje do menšího města, nějakého střediska regionu například, kde se pak lépe podchytí mládež. A během těch tří let se turnaj stále zlepšuje až k dokonalosti. Pak se zase přesune jinam a tak dál. Ale můžu upřímně říct, že místní návštěvou jsem opravdu mile zaskočen. Tolik lidí, kolik přišlo na naše zápasy v Karviné, by v Praze určitě nepřišlo. Fanoušci jsou tady navíc velmi vášniví. Prostě super!

• A co konkurence? Máte pocit, že ta domácí je každým rokem kvalitnější? Že vás už chce sesadit z trůnu?

Tak třeba Honzovi Fröhlichovi se to před třemi lety už povedlo (úsměv), teď bohužel vypadl v semifinále, takže jsme si to nemohli rozdat v boji o zlato. Nejsem si ale jistý, jestli se konkurence zvyšuje.

• Čím to podle vás je?

Já to poznám hlavně v momentě, kdy vyjedu ven. Osobně si myslím, že v tomto směru by nejvíc práce měli udělat trenéři. Jenže někteří, a je jich bohužel většina, mají prostě svou hlavu, svá ega a věří, že svého svěřence umí připravit nejlépe na světě. Jenže mladí hráči nemůžou přece v momentě, kdy jsou v klubu nebo v dané oblasti nejlepší, stagnovat a zůstávat dál v regionu. Tak se zkrátka nikdy dále nezlepší. Musí jít dál, za lepšími tréninkovými podmínkami, měřit se se silnějšími hráči. Bohužel se právě tohle u nás neděje, a co je nejhorší, dělají to takto už i další generace trenérů, kteří pak v tomto stylu učí nové děti.

• A to je kámen úrazu českého badmintonu?

No, podle mě je to prostě špatně. Nehledě na to, že právě vinou (ne)domluvy mezi trenéry a jejich svěřenci nám zoufale chybí badmintonové republikové centrum, kde by se ti nejlepší společně připravovali. V zahraničí je absence podobného centra nemyslitelná a proto nám všichni v Evropě tak utíkají...

• Vy jste podobný problém se stagnací neměl?

Já mohu v tomto směru jen blahořečit tátovi (současný trenér – pozn. aut.), který mi v sedmnácti letech řekl: Hele, já už tě dál trénovat nemůžu, protože nemám prakticky nic, co bych ti ještě dal. Ten ale právě to svoje ego překousl a uznal, že musím dál a že mi jiní odborníci dají trenérsky víc. Oni na to ti naši hráči z daných oddílů také přijdou, třeba v jedenadvaceti, jenže to už je pozdě. Co do sebe nevstřebáte jako teenager, to už pak nedoženete. Pokud se tedy bavíme minimálně o evropské konkurenci.

• Co myslíte, že českým hráčům v porovnání s evropskou špičkou schází?

To vám řeknu přesně: vůle pracovat a obětovat badmintonu všechno. Vím, že mě za ta otevřená slova právě trenéři nebo někteří hráči nemají moc rádi, ale něco jsem už projezdil, takže snad můžu říct, jak to vidím. U nás získá třeba medaili z mistrovství republiky někdo, kdo chodí trénovat dvakrát nebo třikrát týdně, třeba i při zaměstnání. Už to něco o stavu českého badmintonu vypovídá. Mladí se potom často spokojí s tím, že vozí medaile z celostátních turnajů a přestanou se dívat dopředu na mezinárodní úroveň. Nebo se dívají, ale trenéři jim doslova brání, protože je nepustí dál a postupně jim jejich slibně nastartovanou kariéru zničí. Pro úspěch a pro to, dotáhnout se mezi nejlepší v Evropě, je ale potřeba udělat víc, mnohem víc. Maximum, obětovat tomu úplně všechno, dělat to srdcem a se vším všudy. Což v tuto chvíli v první řadě znamená neustále hledat lepší tréninkové podmínky a sparring.

• Mají tedy vůbec Češi na to, aby se trvale prosadili do evropské špičky?

Pokud se nezmění věci, o kterých jsem už mluvil, tak to s námi půjde dál z kopce. I když si stále spousta lidí myslí, že situace není tak alarmující, tak mi věřte, že opravdu je.

• Zdá se, že třeba Dánům nebo Angličanům něco takového nechybí...

Nechybí. Pak je to ale taky vidět na výsledcích. Když vyjedu na zahraniční turnaj, tak tam skončí na třetím místě borec, který badmintonu dává úplně všechno a zcela se mu oddá, splyne s ním. No a ti dva nad ním jsou ještě lepší.

• A to nemluvíme o Asijcích, kteří mají badminton v krvi...

Když jsem jako mladý přivykal evropskému badmintonu, připadal jsem si jako v rychlíku. Doma jsem všechno vyhrával a najednou jsem viděl, kde oproti evropské špičce stojím. A Asijci? No, řeknu to asi takhle: my pak z toho rychlíku jen sledujeme, jak Asijci jedou v šinkansenu. Nutno ale dodat, že nejlepší Evropané se už s nimi dokážou měřit a vyhrávat.

• Takže abychom se obloukem vrátili k domácímu mistrovství, není pro vás těžké obhajovat tituly?

Obhajovat tituly určitě těžké je, ale pro mě spíše psychicky. Je sice pravda, že domácí šampionáty absolvuji z plného tréninku, ale i to už dostávám pod kontrolu. Jsem sice unavený, ale překousnout se to dá. Horší je to s psychikou, protože je jasné, že se na vás chce každý vytáhnout. Nemá co ztratit, hraje uvolněně, padají mu tam míčky, které by snad normálně ani netrefoval. Ne, není lehké získávat další a další tituly.

• Ale daří se ...

Musím to zaklepat, zatím ano. Dříve jsem na tom byl fyzicky lépe. Nemyslete si, že ty zápasy skoro ve třiceti letech necítím. Přece jen mladý člověk regeneruje rychleji, ale zase jsem nebyl tak vyzrálý po psychické stránce. Říkal jsem si, že jako domácí hráč jedna musím přece na kurtu dominovat a vyhrát 21:5, 21:6. V konečném důsledku je ale jedno, jestli vyhrajete hladce, nebo po bitvě. Tohle přijde taky s věkem a zkušenostmi.

• Jak jste se vlastně dostal k badmintonu?

Já to měl dané odmalička, protože táta badminton hrával a pak i trénoval. Ale dělal jsem i jiné sporty – tenis, plavání, atletiku. Někdy ve čtrnácti jsem se ale rozhodl pro badminton.

• Kdo rovněž sportuje, je vaše přítelkyně, biatlonistka Gabriela Soukalová. Podporujete se během sportovních akcí? A jak je to časově dostupné? Třeba dneska tady s vámi není.

Není, Gabka se připravuje v Jablonci na příští týden, kdy je na programu svěťák v Novém Městě na Moravě. Oni biatlonisté jsou na tohle dost hákliví, nemůžou si během sezony třeba jen tak někam vyrazit. Nejčastěji kvůli strachu z nemocí, na to si dávají opravdu pozor, a když nemusí, tak zbytečně nechodí mezi lidi.

• V Novém Městě ale asi chybět nebudete. Máte už sbalené teplé ponožky?

Jistě – a nejen ponožky. I to chce trénink. Už jsem si během zimy totiž navykl na Gabčin denní režim, takže vím, co si vzít, abych nezmrznul (úsměv). My haloví sportovci jsme v tomto asi trochu rozmazlení, v halách je teplíčko, odnikud na vás nefouká, kdežto biatlonisté běhají v mrazu nebo v chumelenici. Ale k tomu dotazu – právě kvůli časovému zaneprázdnění se bohužel podporujeme během závodů takhle na dálku. Já mám svoje akce většinou úplně někde jinde než Gabča.

• Co jste od ní dostal k narozeninám, které jste měl minulý měsíc?

Běžkařskou soupravu.

• Aha, takže jste si během svátků volna moc neužil...

To tipujete správně. Když jsem viděl, jak Gabka venku dře na běžkách, tak mi to nedalo a přidal jsem se k ní.

• A prohnala vás?

Aby ne, já se tam plahočil za ní a snažil se, aby mi moc neujížděla. Bylo z toho nakonec bezvadné kondiční soustředění (úsměv).

• Tak to otočme. Co Gabriela Soukalová a badminton? Jdete si spolu někdy zahrát?

Ale jo, už jsme byli. Tady mám asi navrch. Naštěstí. Oni tihle individuální sportovci to mají zase jinak postavené než ti, co provozují míčové sporty. Musím ale objektivně uznat, že své technické nedostatky nahrazuje Gabka nesmírnou bojovností a zarputilostí. Ona je takový dříč a vlastně i to ji v biatlonu dostalo tam, kde je.

• V listopadu jste nafotili odvážné fotky v rámci programu boje proti rakovině. Jaká to pro vás byla zkušenost? A kdo koho vlastně více přemlouval k tomu, abyste do toho šli?

No, vzhledem k mé zkušenosti s rakovinou jsem, co se týká stydlivosti, asi trochu dál, takže větší problém měla Gabka. Ale jsem strašně rád za to, že do toho se mnou šla. Zrovna včera mi přišel email, počkejte, ukážu vám ho (ukazuje na mobilu). Ten pán píše, že díky této kampani si zašel sám na vyšetření, byla mu také diagnostikována rakovina, ale díky včasnému vyšetření prodělal jen jeden cyklus chemoterapie a dostal se z toho. Takových zpráv už se ke mně dostalo od té listopadové akce několik. A za ty čtyři roky, kdy o svém onemocnění otevřeně mluvím, jich jsou desítky. A to víme jen o těch, kdo nám napsali. Věřím, že zachráněných životů je možná už třeba sto. Každý podobný případ mě hrozně zahřeje u srdce. To je přesně ten výsledek, o který jsme všichni usilovali. Když to má dopad tam, kde je to potřeba. Jde vidět, že naše práce nebyla a není zbytečná.

• Vy máte přímo Nadační fond k tomuto tématu, je to tak?

Ano, založil jsem Nadační fond Petra Koukala. Především se ale snažíme propagovat náš projekt STK pro chlapy. Nazval jsem to tak, protože s námi je to jako s autem. Taky s ním jdeme do servisu, když na něm zjistíme nějakou poruchu. A nejen to! Jezdíme s ním na pravidelné STK kontroly, i když s vozem nic není – čistě jen preventivně nechat si ho zkontrolovat. A já bych do chlapů rád dostal to, aby tak přistupovali i ke svému tělu a zdraví. Víte, já se do té problematiky vrhnul nejen kvůli osobní zkušenosti s rakovinou varlete, ale také proto, že třeba osvěta ohledně prevence rakoviny prsu nebo děložního čípku u žen poměrně funguje a každý ji musel vnímat. Upozorňovalo to běžného člověka snad ze všech stran. A podobné programy s prevencí jsou vidět i u dětí, u seniorů.

• A u mužů to nebylo...

Chlapi by se neměli stydět o tom mezi sebou mluvit třeba v hospodě, zajít si na vyšetření. Buď zjistí, že jsou v pořádku, anebo se nemoc zavčas podchytí. Ono to není nic, o čem by se mluvit nemělo, nebo za co by se měl muž stydět. V konečném důsledku je doktor vlastně taky takový automechanik a je mu de facto jedno, jestli vám vyšetřuje varlata, nebo ruku. Každý, kdo má zájem, ať se mrkne na webové stránky www.stkprochlapy.cz.

• Na závěr zpět ke sportu. Blíží se olympiáda v Riu. Jak se připravujete?

Příprava na Rio mi v zásadě už začala. Do startu olympiády ještě sice chybí rok a půl, ale pro sportovce to uteče jako voda. V květnu už zase startuji sérii kvalifikačních turnajů. Věřím, že na nich posbírám dostatek bodů a dostanu se na své již třetí olympijské hry. Byl by to pro mě obrovský úspěch!


PROFIL
PETR KOUKAL
Narozen: 14. prosince 1985 Povolání: badmintonista, dlouhodobě nejlepší český hráč Největší úspěchy: 8x mistr Česka, titul z extraligy družstev, vítěz evropského juniorského circuitu (2003), účast na OH v Pekingu (2008, 2012), 1. a 2. místo z MMČR (2009, 2011), 2. místo z US Open Grand Prix (2014), 3. místo z German Open Grand Prix Gold (2010), 9. místo ze Super Series Singapore Open a China Open (oba 2008).
Osminásobný mistr republiky. Pouze v roce 2012 na mistrovství České republiky prohrál s Janem Fröhlichem ve třetím setu.
V roce 2010 se léčil ze závažného onemocnění rakoviny varlat.
Při zahajovacím ceremoniálu LOH 2012 v Londýně byl vlajkonošem české výpravy.
Jeho přítelkyní je biatlonistka Gabriela Soukalová.