3.2.2015 - Bohumínští umělci jsou patrioti

BOHUMÍN – Někomu se to město vzhledem nemusí líbit. Přesto se ale najdou tací, pro které je právě toto město inspirací v jejich tvorbě a na Bohumín a zejména jeho snahy v oblasti kultury a umění, nedají dopustit. "Musím říct, že současný Bohumín mě neustále příjemně překvapuje. Svým vnějším vzhledem a také tím, co všechno dokážou uskutečnit jeho obyvatelé, na všech frontách a z mého pohledu především v oblasti kultury," potvrzuje bohumínská spisovatelka Alena Mrázová.

Spisovatelka Vlasta Šimková říká: Momentálně dopisuji patrně svou poslední knihu

Vlasta Šimková je bohumínská spisovatelka, která má na svém kontě již šest knih. "Momentálně se snažím dopsat svou patrně poslední knihu, završení své životní trilogie s názvem Poutnice životem aneb Jednou jsi nahoře a jednou dole. Je to v pořadí má sedmá kniha, vydaných jich bylo pět, jednu nevydanou jsem věnovala příteli, jmenovala se Kvete láska v každém věku?" vypráví spisovatelka.

K psaní se dostala již ve svých 10 letech, kdy našla tátův vojenský památníček. "Moje maminka mu tam nakreslila holčičku, která měla na ruce sluníčko sedmitečné a pod ním byla rýmovačka Nikdo neví, co je láska, dokud máma nenapráská," vzpomíná Šimková na moment, který v ní zanechal hlubokou stopu. "Vzala jsem papír a tužku a okamžitě jsem složila svou první báseň, která byla o mamince," dodává. Život Vlasty Šimkové a ani její psaní se neobešly bez těžkých zkoušek. "Před pěti lety jsem oslepla na jedno oko a druhé mám od dětství s vadou, nemohu již normálně psát. Používám silnou černou fixu a píši velkými tiskacími písmeny," popisuje Šimková zdolávání nesnází, které jí život přichystal.

Vlasta Šimková Bohumín poznala v 70. letech, kdy jí připadal jako ošklivé a špinavé město. "Říkala jsem si, že v takovém městě bych nechtěla žít. A ejhle, po letech jsem se dostala do přilehlé obce Záblatí, kde jsme koupili polorozpadlý dům, bylo tam hezky," vzpomíná spisovatelka na místo, které bylo 26 let jejím domovem. "Po revoluci se začal Bohumín víc rozvíjet, špína a šeď pomalu ustupovaly a z ošklivého města se vyloupl Bohumín, ve kterém stojí za to žít," pochvaluje si Šimková. Její nejoblíbenější místo je u řeky Odry, a jak sama říká, pomalu se z ní stává bohumínský patriot.

Malíř a básník Jiří Greger říká: Od dětství maluji a píšu

Jiří Greger pracuje v Domově pro mentálně postižené a svou uměleckou duši konejší tím, že maluje a píše básně. "Dělám především olejomalbu a kresbu uhlem a tuší. Z témat především akty a portréty," doplňuje Greger s tím, že jeho největší inspirací jsou ženy a lidské tváře. "Maluji už od dětství, ve 40 letech jsem se přihlásil na konzervatoř, později jsem se ještě dál vzdělával v malbě u různých umělců," prozrazuje Greger.

Na svém kontě má také řadu obrazů, které můžeme najít na různých místech v Bohumíně. "Maloval jsem například dva obrazy do Skřečoňského kostela, jednalo se o křížovou cestu, doplnil jsem obrazy, které byly ukradeny, ale udělal jsem to po svém," vypráví malíř, jehož nejoblíbenějším místem v Bohumíně je okolí řeky.

Fotograf Ladislav Pekárek říká: To pěkné se vždy najde

Krásu Bohumína už mnoho let na svých fotografiích zachycuje fotograf Ladislav Pekárek. "Romantik, který miluje vše krásné, svou ženu, hudbu, umění, přírodu a lidi se spřízněnou duší," představuje se stavební dělník, který své první setkání se světem fotografie zažil v práci, když v roce 1981 dostal knihu Nová škola fotografie. "Do té doby jsem nevěděl o fotografii vůbec nic. Začetl jsem se a za rok jsem měl svou první Praktiku a za další rok plně vybavenou barevnou laboratoř," popisuje Pekárek.

Po nějakém čase měl i svou první výstavu a od focení koncertů se pomalu přesunul k městu a krajině bez lidí. "Tak jako ve všem i ve fotografii člověk dospěje. Byť jsem člověk společenský, mám rád samotu, lidi na mých fotografiích najdete jen zřídka," líčí Pekárek s tím, že takové vylidněné nádraží má své kouzlo a tajemno. "V krajině vyhledávám motivy s tvarovou jednoduchostí, čistotou obrazu a náladou umocněnou počasím a podvečerní či ranní dobou," dodává fotograf, který ale na přání svých přátel vytáhne fotoaparát i na řadě kulturních a společenských akcí. Fotografovým nejoblíbenějším místem v Bohumíně je park Petra Bezruče. "Na podzim. Mlhavá rána protínaná aprsky a šelest barevného listí," doplňuje Pekárek, jenž sám sebe považuje za patriota, který své město bere s jeho klady i zápory. "Jako všude je zde někde dobře, někde jde z toho i strach. A když člověk chce, tak si to pěkné vždy najde. Třeba jen procházkou večerním zasněženým parkem osvětleným lampami," říká fotograf s tím, že by si neuměl ani představit, že by se měl třeba několikrát za život stěhovat.

Foto: LITERÁRNÍ VEČER Vlasty Šimkové v Maryšce .
Foto: Lukáš Kania

Foto: JIŘÍ GREGER se kromě malby věnuje také poezii.
Foto: archiv Jiřího Gregra