Třineckým železárnám, největšímu českému producentu oceli, se daří jít proti evropskému trendu. Třetina výrobních kapacit v hutnictví je po krizi mimo provoz, klesla poptávka. V Třinci jsou ale výrobou kolem 2,5 milionu tun ročně na předkrizové úrovni, dlouhodobě se drží v zisku a tržby měli loni rekordní – přesáhly 37 miliard. "Krize nás poučila, že důležité je zbavit se levné oceli," říká v rozhovoru pro HN generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek. "Levná ocel byla dojná kráva, která se najednou přestala vyplácet a musela na porážku," dodává.

Na rozdíl od Evropy totiž roste v Číně a v Indii jak poptávka, tak výroba. Čína loni vyrobila 850 milionů tun oceli, Evropa 170 milionů. "Když se Čína rozhodne exportovat jen deset procent vlastní oceli, je to polovina evropské produkce," vysvětluje šéf Třineckých železáren, který je zároveň i prezidentem českého Svazu hutnictví železa. "Za aktuálních cen nemůžeme jít do souboje s levnější konkurencí z Číny nebo z Ruska, to bychom neuspěli," říká Czudek. "Naše cesta je vyrábět špičkovou ocel s nejlepším servisem, za kterou si můžeme říct vyšší cenu. Vyrobit odběratelům na míru sto tun oceli měsíčně není pro Čínu zajímavé, význam pro ně mají zakázky v desítkách tisíc tun. My naopak se zákazníky spolupracujeme i na vývoji, abychom splnili jejich požadavky," popisuje.

Podle výsledků se tato strategie společnosti vyplácí. I přesto Czudek říká, že oceláři z česko-polsko-slovenského trojmezí nesmí polevit: "Trh s ocelí je pod enormním tlakem, kde každý čeká na zaváhání toho druhého." Velké investice se vyplácejí Třinecké železárny zároveň rozšiřují výrobu ocelářského high-tech. "Speciální drát a zušlechtěná tyčová ocel ve špičkové kvalitě. Tam je aktuálně nejvyšší přidaná hodnota a tam investujeme," říká Czudek. Do modernizace kontidrátové tratě vložily loni Třinecké železárny 800 milionů korun, do nové haly na loupané tyče 700 milionů.

Ve výši investic byl uplynulý rok rekordní, celkem železárny utratily téměř čtyři miliardy korun. Zkrátka se ale nebudou držet ani letos. "Jen do ekologie tento rok vložíme 1,2 miliardy korun," říká Czudek. "Loni byly náklady ještě vyšší, ale díky nim poklesnou emise prašnosti o třetinu. A výsledek je vidět, protože tak bílý sníh v Třinci ještě nepamatuji," říká Czudek. Na hospodaření firmy se ale víc projeví investice do výroby a technologií – ty letos Třinec chystá do speciálních žíhacích pecí na drát a na tyče, na konci roku pak železárny zahájí velkou investici do přestavby koksárenské baterie.

"Celkem vyjde na 1,2 miliardy, z toho letos proinvestujeme asi čtvrtinu," říká Czudek. Modernizace koksovny, která umožní provoz využívat dalších dvacet let, bude probíhat nepřetržitě. "Prostoje si nemůžeme dovolit. Proto kolem rozebrané baterie postavíme hangár a vyzdívat se bude i v zimě," popisuje Czudek. Přitom zdůrazňuje, že tyto velké investice do technologií se Třineckým železárnám vyplácejí. Například předloni v Třinci zaplatili 700 milionů korun za foukání prachového uhlí do vysokých pecí, což železárnám ušetřilo část nákladů za koks. Byla to největší investice roku 2013 a podle Czudka se zaplatí už letos: "Roční úspora je 350 milionů korun. To dalece předčilo naše očekávání, počítali jsme s pětiletou návratností a stáhneme ji na dva roky." Pomohla i slabší koruna.

Téměř dvě třetiny produkce Třineckých železáren mají odbyt v zahraničí, hlavně v Německu, Polsku a v Itálii, ale podnik prodává i do USA, Ázerbájdžánu nebo na Blízký východ. V loňském hospodaření se tak příznivě promítlo i oslabení koruny. "Díky tomu jsme mírně navýšili tržby oproti roku 2013. Ale i většinu vstupů máme v eurech a dolarech, které se tím prodražily," dodává Czudek. A říká, že kurz koruny, stejně jako třeba poplatky za obnovitelné zdroje jsou proměnné, se kterými nezbývá než kalkulovat, když už nejdou ovlivnit. "Na poplatky za obnovitelné zdroje dáme ročně stamiliony, platíme nejvíc v Evropě," připomíná Czudek, že zatímco v Česku platí velké podniky 495 korun za megawatthodinu, v Německu je to v jednotkách eur.

Chuť k akvizicím Třinecké železárny jsou zdaleka největším podnikem ve skupině Moravia Steel, kde se starají o nadpoloviční většinu tržeb, samy navíc mají několik dceřiných společností. "Loni se výrazně rozjela fúzovaná společnost Strojírny a stavby Třinec, ve skupině se teď daří i Šroubárně Kyjov nebo drátovně Bohumín, tam chystáme další investice," říká Czudek. Drátovna ŽDB Bohumín, koupená před dvěma lety, je zatím poslední akvizicí, ale možná ne na dlouho.

"Nezastírám, že Třinecké železárny mají výrazný akviziční apetit," říká Czudek s úsměvem a dodává, že je otázka, do jaké míry se ten apetit potkává s tím, co je zrovna na trhu k dispozici. Prozrazuje, že nějaké kandidáty na koupi mají už v hledáčku, ale definitivní rozhodnutí zatím nepadlo. "Jde o podniky, které by nám umožnily zvýšit přidanou hodnotu našich výrobků, které by prodloužily náš výrobní řetězec," říká. Firma se podle něj dívá na společnosti v Česku i v Evropě. "Naposledy jsme posuzovali podniky v Itálii a v Německu." Konkrétnější ale být nechce. Slovinské ocelárny Štore, o kterých se v lednu spekulovalo jako o možné další akvizici, podle Czudka ale skupině po chuti nejsou.

---

37 mld. Kč přesáhly loňské tržby Třineckých železáren. V roce 2013 (poslední auditovaný) činily 36,7 miliardy a zisk byl téměř 1,1 miliardy. Jediným akcionářem Třineckých železáren je společnost Moravia Steel, kterou spoluvlastní magnát Tomáš Chrenek.

6970 lidí pracuje v provozech železáren. V centru Třince mají na starosti celý výrobní proces – od zpracování rudy a výroby koksu přes konvertorové ocelárny až po finální výrobky (válcovaný drát, tvarová ocel, speciální tyče, kolejnice, bezešvé trubky a polotovary).

Nemůžeme jít do souboje s levnější konkurencí z Číny nebo z Ruska. Naše cesta je vyrábět špičkovou ocel s nejlepším servisem, za kterou si můžeme říct vyšší cenu.