9.3.2015 - Past na chudinu aneb Ze sběračů lupiči

Boj proti zlodějům kovů má trhliny. Čerstvý zákaz prodeje šrotu za hotové od soukromých osob do sběren surovin je možné obejít. A to hned několika způsoby.

Ve dvoře sběrny v Bohumíně-Vrbici se kupí kovový šrot všeho druhu: nerez, litina, vlnitý plech, špony a dráty, kusy plotu i části karoserií. "Včil mam jen kilo nerezu, zbytek je šrot, take žďorby ze škarpy," vypráví v ostravském dialektu třiapadesátiletý částečný invalidní důchodce Lubomír Parva. Za zničené zdraví ve Vítkovických železárnách dostává penzi šest tisíc korun, z níž prý nelze vyžít. Zhruba stovku denně si proto přivydělá sběrem šrotu, tedy celá stokoruna to bývala jen do prvního března. "Luboši, zase ti musím odečíst za poštovné," oznamuje zákazníkovi spolumajitel sběrny Zdeněk Měch.

"To je v dupě," láteří sběrač šrotu. Dnes vydělal 114 korun, ovšem sběrna mu podle nové vyhlášky ministerstva životního prostředí nemůže částku předat v hotovosti, pouze převést na účet nebo poslat poukázkou. Parva účet nemá, domov zatím naštěstí ano, takže je vyplacen složenkou, z níž si 35 korun uzme Česká pošta a výdělek se ztenčí na 79 korun.

"Tohle je zákon namířený proti nejchudším z nejchudších, které odírá státní pošta," rozčiluje se spolumajitel sběrny Zdeněk Měch. Důchodce Parva mezitím vypočítává, co za "ukradenou" částku mohl mít: "Super konzervu, dva malé bochníky chleba nebo šišku měkkého salámu ze supermarketu."


Šance pro překupníky

Změna pravidel při výkupu sběrných surovin rozčiluje sběrače i majitele sběren. Už pár dní po zavedení novinky se navíc ukazuje, jak je možné zákaz obcházet. Jednou z možností jsou překupníci.

Sběrna v Bohumíně-Vrbici nejspíše nebude výjimkou. Přes její dvůr právě projde muž se psem, také pravidelný zákazník, jenže dnes netáhne vozík. "Ten je bez účtu i bez domova. Říkal, že celá parta sběr schraňuje na nějakém tajném místě, a pak to sem zřejmě někdo přiveze. Jenže za pořádný podíl," předpokládá spolumajitel sběrny Zdeněk Měch.

Vyšší sorta mezi sběrači má k dispozici i nákladní auta. Místo čtyř až pěti korun za kilo železa teď lidé bez účtu a domova dostanou od překupníků třeba jen tři nebo dvě koruny. "Co můžou jiného dělat? Přece neumřou hlady," dodává Měch. Překupnické mafi e tohoto typu se nyní podle majitelů sběren formují po celé republice a zákazníky oslovují v okolí výkupen.

Pás republiky při hranici s Polskem má ale ještě závažnější problém. Do obcí a měst v příhraničí hromadně vyrážejí polští kšeftaři a skupují šrot od tuzemských sběračů. Polská dvojice s pick-upem zrovna zastavila i u bohumínské sběrny. "Nemáte něco na prodej? Máme dobré ceny," oslovují zákazníky. Příště Polákům údajně zkusí nabídnout železo i Lubomíra Parva a bude mít zaručenu hotovost na ruku.

"V Polsku za chvíli skončí všechen kovový šrot a nezbude nic pro hutě. Do dvou měsíců to pocítí průmysl," prorokuje Jaromír Pobořil z Kovošrotu, firmy vykupující kovový odpad od menších sběren. Podnikatelé s druhotnými surovinami Měch i Pobořil považují současnou restrikci za absurdní divadlo. "Pokud to takto půjde dál, brzy skončím na pracáku i já. Gratuluji vládě," ironicky vzkazuje do Prahy spolumajitel bohumínské sběrny Měch.


Kšefty pro bazary

Další možností, jak obejít zákaz prodeje za hotové, je nabídnout kovy nikoli sběrnám surovin, ale bazarům či zastavárnám. Jeden čerstvý případ je z Prahy. Strážníci v metropoli náhodou před jednou ze zastaváren dopadli dvojici mužů, kteří se právě chystali prodat více než kilometr elektroinstalačního kabelu. Ukradli ho na jedné stavbě v Praze 4.

Majitelé některých sběren navíc i přes zákaz dále vyplácejí peníze za kovy na ruku. Vzhledem k tomu, že kontrola výkupen zatím není zatím dostatečná, je pravděpodobné, že jim na to úřady nepřijdou. "Postupně ale sběrny kontrolovat budeme," slibuje mluvčí České inspekce životního prostředí Radka Burketová.

Možnosti, jak zákaz prodeje za hotové obejít, zná i výkonný ředitel Svazu průmyslu druhotných surovin Petr Šulc. Ale odmítá o nich mluvit. "Nebudeme dávat žádné návody," říká. "Ale ministerstvu životního prostředí jsme tyto způsoby sdělili." Podle Šulce ministerstvo spustilo zákaz prodeje za hotové příliš rychle, aniž se dokončil celý systém kontroly – například povinné kamery ve sběrnách.


150 tisíc za sběr

Ministr Richard Brabec (ANO) uznává, že zákaz prodeje kovů za hotové, který má ztížit život zlodějům okapů, kanálových mřížek či železničních kabelů, není samospasitelný. A ví, že je možné ho obejít.

"V českých podmínkách je všechno specifi čtější, protože jsme nesmírně vynalézaví," říká Brabec, podle něhož se chystají další kroky (viz Povinné kamery i odebrané licence). Policie každý rok řeší asi jedenáct tisíc případů krádeží kovů, které v mnohých případech ohrožují i bezpečnost silniční a železniční dopravy. "Rozsah krádeží kovů u nás nemá v Evropě obdoby. Je to neakceptovatelné," míní Brabec.

Zkušenosti s tím mají i na Ostravsku. "Máme občana, který je závislý na dávkách, ale byl schopen za dva měsíce do jediné sběrny odvézt železo za téměř 150 tisíc korun," říká náměstek karvinského primátora Lukáš Raszyk. V průměru je na jednoho obyvatele Karviné odevzdáno ročně asi 120 kilo šrotu. "To bychom byli všichni úderníci," konstatuje.

Alarmující stav se proto města Karviná, Orlová, Havířov a Bohumín rozhodla řešit dříve než stát a od ledna zavedla obecní vyhlášky, které fyzickým osobám úplně zakazují prodej jakéhokoli odpadu do sběren surovin. Kovy a dokonce i papír musí ukládat výhradně do obecního sběrného dvoru. A zdarma.

"Vyhláška chudáky bezdomovce na pár dnů vylekala, naštěstí jsme jim vysvětlili, že je protizákonná," vypráví Jana Miková, majitelka sběrny v Orlové. Ministerstvo vnitra tuhle formu vyhlášky skutečně odmítlo, protože nadřazený zákon uvádí, že je na rozhodnutí občana, zda svůj majetek – kovy, plasty, papír a podobně – odevzdá dobrovolně do sběrného dvora, nebo ho zpeněží u společnosti, která s odpady může nakládat.

Sběrny v Orlové, Karviné či Bohumíně proto navzdory vyhláškám i v lednu a únoru vyplácely fyzické osoby, ačkoli městští strážníci u bran sběren vyhrožovali sběračům pokutou až 30 tisíc korun. "Teror proti slabým, co k tomu říct. Na bohumínskou radnici se už chystá trestní oznámení," tvrdí provozovatel bohumínské sběrny Zdeněk Měch. Jenže s příchodem prvního března přišla další rána, již popisovaný zákaz hotovostních plateb zákazníkům.


Mezi zločince?

"Všechny ty chudáky znám osobně, s mnohými jsem chodila do školy. Účty si nejsou schopni zařídit, trvalý pobyt mají na radnici a teď jsou vydáni napospas překupníkům, kteří z nich sedřou kůži," myslí si Jana Miková z orlovské sběrny. Obchod se železem je sice tvrdý byznys, "šroťáci" mezi sebou vedou spory všeho druhu, Miková ale tuhle sociální skupinu upřímně lituje. Až tolik, že se jí do očí hrnou slzy.

Podle majitelů sběren se tak klidně může stát, že sociální spodina rozšíří řady zločinců – když si nebude moct vydělávat prodejem kovů, který vyhrabávají v kontejnerech nebo na černých skládkách.

---

Povinné kamery i odebrané licence

V Česku jsou odhadem až čtyři tisíce sběren surovin a výkupen, některé dokonce pojízdné. Úřady nemají dostatek lidí, aby je všechny kontrolovaly. Už nyní ale mají kraje větší kompetence odebírat majitelům licence, pokud zjistí porušení předpisů. Ministerstvo životního prostředí chce licenční podmínky zároveň zpřísnit, sběrny by napříště mohly mít kamerový systém, aby bylo možné zkontrolovat, jestli i přes zákaz nevykupují šrot od soukromých osob za hotové. Nově by také měly mít možnost kontroly všechny obce, a nikoli jen ty s rozšířenou působností.