11.3.2015 - Nechci dopadnout jako Jan Fischer

Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Škromachem, místopředsedou Senátu (ČSSD)

• Od roku 1996 jste působil ve sněmovně, byl jste ministrem, po letech jste se přesunul do Senátu. Nestýská se vám po větším šrumci?

Je dobré, když člověk pozná vše, pokud jde o parlament. Zkušenost ze sněmovny je pro výkon funkce senátora důležitá, člověk může porovnávat. Faktem je, že sněmovna je válčiště. Představuje vedení občanské války mírovými prostředky. Zase je to živější. Když vzpomínám, jak šel od roku 1996 čas, mám pocit, že dřív byl boj korektnější. Dnes už je to hodně podpásové, až bych řekl špionážní. Některé prvky tam vnesli Bártovi lidé. A ta velká obměna poslanců je spíš negativní než pozitivní, přicházejí lidé s naivní představou, co vše dokážou hodně rychle změnit. Brzy zjistí, že to nejde, a začnou problémy, viz dnes situace v Úsvitu, kdy strana s devíti členy se dohaduje, zda pět na čtyři nebo čtyři na pět je většina či menšina. Velkým problémem ČR, ale asi i většiny tzv. postkomunistických zemí, je problém určité nedůvěry lidí k politickým stranám. Společnosti by prospělo, kdyby lidé víc chodili k volbám a také vstupovali do stran, které volí. Jinak by asi vypadaly ČSSD a ODS, ale také KSČM nebo KDUČSL, pokud by v nich byl desetinásobek členů.

• Co je třeba pro to udělat? Lidé tápou a nejednou naletí módním výstřelkům, slibujícím hory doly, stranám na jedno použití, novým hnutím.

To je problém mediálního prostředí, které vytváří mínění veřejnosti. A je tu dlouhodobě vytvářena atmosféra, že politické strany jsou něčím špatným, každý politik je špatný, a je tu stále očekávání něčeho jiného. Mám obavu, že by mohlo dojít až k nástupu nějakého führera. Když se podíváme třeba na Francii, kde se dnes stává nejsilnější Národní fronta Marine Le Penové, extremistická až fašisticky nacionálně laděná strana, a když srovnáme vývoj ve světě a v Evropě před druhou světovou válkou, který vedl k nástupu Hitlera, Mussoliniho a dalších, doba se bohužel příliš neliší. Svět je v ekonomických problémech, což se projevuje i v politice. Chybí tu obecné povědomí o tom, že občan svým aktivním přístupem, aktivním občanstvím může něco změnit. To je škoda.

• Myslíte, že proto se lidé nechtějí angažovat v politických stranách?

Slyší denně i ve veřejnoprávní ČT, jak je to skoro zbytečné, protože rozhoduje někdo jiný a jeden hlas nemá žádný význam. Prezentují se různé občanské aktivity, ale to jsou minoritní záležitosti. Většina občanů se však vyjadřuje jen ve volbách, a to ještě ne vždycky. V listopadu 1989 jsme volali po svobodných volbách, a když je máme, chodí k nim horko těžko polovina voličů. To je špatně. Mohu stokrát nadávat v hospodě u piva, pokud se nevyjádřím, nemá to význam. Začíná to už v obci, lidé by tu měli daleko víc kontrolovat své zastupitele. Kolik lidí chodí na zasedání zastupitelstva? Většinou kverulanti… Když mám nějaký názor, proč nejdu do voleb? Začnu na komunálu a můžu pokračovat. To nejednou nefunguje a lidé přicházejí do vrcholové politiky nepřipraveni, bez zkušeností.

• Ale je přece pohodlné přijít rovnou až do sněmovny...

To ano, ale aspoň by si měli prohlídnout, jak to tam běží, aby věděli, do čeho jdou. Sněmovna se po každých volbách z většiny obmění. Je to vidět. Když ti noví nechápou základní mechanismy, je to problém. Ve většině stabilních fungujících demokracií dochází k obměnám, ale prolíná se tam zkušenost s mladistvým nastupujícím elánem, což je v pořádku. U nás po každých volbách téměř jakoby přišla revoluce. Vlády pak přinášejí smršť zákonů, což je škodlivé, měla by být určitá kontinuita. Po zkušenosti ve sněmovně, ve vládě i v Senátu si myslím, že čím méně změn, tím je to pro občana lepší. A změny by měly být k lepšímu, ne za každou cenu.

• Přes rok máme novou vládu. Do Senátu dostáváte návrhy zákonů, pocházející od Sobotkovy koaliční vlády. Jak je hodnotíte? Podle mě tyto většinou středové návrhy nenaplňují program ČSSD. Je to tak?

V každé koalici - a v poměrném volebním systému to ani nijak nejde, je to vždy otázka možného, otázka kompromisu. Podle mě se ČSSD, a její ministři, snaží prosadit, co se dá. Velkou chybou bylo, že ČSSD umožnila, aby se do vlády dostal Andrej Babiš. Škoda, že se nevyužilo období po volbách, kdy se i prezident vyjadřoval, že Babiše do vlády jmenovat nebude. Nakonec vývoj vedl jinam, ale situace by vypadala jinak, kdyby Babiš byl předsedou sněmovny, nikoli ministrem financí.

• Neumím si představit, jak by sněmovna za jeho vedení fungovala. Vy ano?

Určitě by fungovala. Pamatujete, když ji vedl Václav Klaus? Brzy ho to přestalo bavit a zjistil, že jsou i jiné radosti. Tak jsem to myslel.
Současný souboj je složitý, ČSSD by podle mě měla více deklarovat své pozice. Třeba pokud jde o minimální mzdu, důchody, nemocenskou atd. Neměla by tak jednoznačně prezentovat jen koaliční dohody. Jestliže vychází, že důchody by se měly už letos zvýšit asi o 450 Kč, aby se vyrovnal ten kalouskodrábkovský propad, ČSSD by měla jít do souboje s Babišem. A říci: Chceme 450 Kč pro důchodce, a vy se s tím nějak vyrovnejte! Pokud by bylo kompromisem 250 Kč, je to Babišův přínos. My zbytečně prezentujeme dohody s Babišem nebo s lidovci a jsme v roli těch slabších, kteří se snaží udržet v koalici smír. To je celkem pochopitelné, na druhé straně je však třeba jít i do soubojů, např. pokud jde o minimální mzdu. Nic by se nestalo, kdyby MPSV každý půlrok zvýšilo minimální mzdu o 500 Kč nebo to alespoň navrhlo. Jestli to vládou projde, je už jiná věc.

• Odbory by takovou vládu chválily, ale zaměstnavatelé by ji umlátili, ne?

Pokud zaměstnavatel není schopen vyplatit zaměstnancům tak mizernou mzdu, je to zlé. Žijeme v jednom ekonomickém prostoru v Evropě. Proč jsou takové rozdíly v porovnání s Rakouskem, Německem? Připomenu spor o to, že by naši »tiráci« měli dostávat při průjezdu Německem mzdu jako němečtí řidiči. Proč proti tomu bojujeme? Jestli někdo pracuje na území Německa, ať je placen podle německých předpisů. Proč nepřát našim řidičům, aby dostávali stejnou mzdu jako ti němečtí. Dělají stejnou práci.

• Bohuslav Sobotka hovoří o ČSSD jako o středové straně, ale řada voličů ji bere jako stranu od středu doleva, pokud ne levicovou. Tak se chovala i před volbami 2013. Nedochází nyní k podvodu na voličích?

Kdyby byla koalice s levicovějším subjektem, než je ANO nebo konzervativní lidovci, kteří jako koaliční partner byli vždy velmi nevyzpytatelní a dost těžko se s nimi komunikuje, byla by situace asi jiná. Ale každopádně i v ČSSD existují názorové proudy a platformy více středové. Je tu určitě názorový proud, který se kdysi charakterizoval jako blairovský, tedy střed až doprava. A pak levicovější proud, který prezentuji i já a který říká jasně, že ČSSD by se měla orientovat na lidi, práce, rodiny s dětmi, seniory, na zdravotně postižené, drobné živnostníky. Moje kamarádka, která také podniká, říká, že je »podnikatel v montérkách«. Je to řešení obzvlášť lidí nad padesát let, kteří těžko shánějí práci. Postaví se jakoby na vlastní nohu, ale v zásadě dělají to, co by dělali jako zaměstnanci. Ale to jsem odbočil.

• Vraťme se tedy k ČSSD.

Jde o to, že skupiny, které jsem vyjmenoval, by ČSSD poskytly ten hard core, o který se dělí ještě s komunisty, další levicové strany v ČR nejsou. Část voličů nám sebral Babiš se svým nejasným programem, který může lavírovat někdy až doleva. Jsem přesvědčen o tom, že ČSSD by se měla více vymezovat levicově, více prezentovat zájmy skupin, které nás přirozeně volí. I ve věcech, které třeba nejde prosadit v rámci koalice. ČSSD předložila v Senátu návrh na placení prvních tří dnů v nemoci, měla by přijít s návrhem na změnu podpory v nezaměstnanosti. Za Drábka bylo přijato, že když člověk dostane odstupné ve výši tří platů, po tři měsíce se mu nevyplácí podpora v nezaměstnanosti. To je obrovský podvod, protože každý, kdo pracuje, si platí sociální pojištění, a to je pojištění na dobu nezaměstnanosti.

• Psal se rok 2004 a Zdeněk Škromach uvažoval o zavedení třídenní karenční doby, tehdy byla nemocenská v prvních dnech asi 25 %, říkal jste, že by se nemusela vyplácet vůbec. Došlo k tomu až za Topolánka, Ústavní soud to jednou zrušil, podruhé ponechal. Musel jste projít nějakým vývojem. Vysvětlíte mi to?

Určitě. Diskuse o tom byla. Tenkrát jsme byli v koalici s US a KDU-ČSL. To byl třeba i důsledek toho, proč první tři dny nemoci byla nižší sazba nemocenské než další dny. Když se tenkrát přecházelo na nový zákon o nemocenské a mj. jsme zavedli i pro ústavní činitele stejný režim jako pro ostatní občany (do té doby mohli marodit měsíc, aniž by to poznali v peněžence). To bylo také za Škromacha mimo jiné! Člověk prochází vývojem, nejsme dokonalí, děláme chyby. Stejně tak bych dnes zřejmě nepodpořil zákon o exekutorech, pro který jsem jako poslanec hlasoval, zvažoval bych podporu zákona, který umožnil realizaci slunečních elektráren. To jsou životní zkušenosti, někdy až čas ukáže, kam některá rozhodnutí mohou vést. A je dobré se poučit a věci napravovat, a z tohoto pohledu se nyní vyvinula diskuse, zda by ty první tři dny nemoci měly být placeny nižší sazbou, což mělo svoji logiku, když základní nemocenská byla 67 procent. Pak byly první tři dny zavedeny jako neplacené a ještě základní sazba byla snížena na 60 procent. V této situaci navrhujeme, aby to bylo stejné – 60 procent. Pokud by měla být jiná sazba za první tři dny, pak by zřejmě bylo dobré znovu hovořit o zvýšení i té základní sazby pro další dny nemoci. Nemocenská by neměla lidi existenčně ohrožovat, obzvláště u dlouhodobé nemoci, která bývá pro některé lidi existenčním problémem.

• Budu držet palce, ale vy dobře víte, že ve sněmovně takový návrh KSČM také leží.

Jsem rád, že i komunisté reagovali na náš návrh.

• Nevím, zda Senát přece jen k projednání této změny komunisté nepohnali. Ve sněmovně je předkládání zákonných předloh jednodušší, tam může návrh podat jeden poslanec, v horní komoře to samotný senátor udělat nemůže, musí se na něm shodnout většina Senátu, musí to být senátní návrh.

• V Senátu má levice – počítám-li za ni ČSSD - přece jen stále navrch...

Po posledních volbách se poměr zhoršil, oranžová tsunami z období před šesti lety se neopakovala, ale přece jen jsme byli nejúspěšnější, pravice nepotvrdila výrazný nárůst. Vždy nelze předpokládat ani chování některých pravicových senátorů, chtějí si uchovat podporu v obvodech.

• Jakou dáváte šanci vašemu návrhu ve sněmovně? Andrej Babiš není nadšený.

Babiš je jako správný oligarcha vlastně představitelem podnikatelské sféry, která jakékoliv náklady ve prospěch zaměstnanců nebo zlepšení jejich podmínek nebere. Přitom zákon umožňuje, aby v kolektivních smlouvách si dohodli zaměstnavatel a odbory právě placení i těch prvních tří dnů nemoci nebo i vyšší sazby za prvních 14 dní, které platí zaměstnavatel. Ale nevím, že by se to nějak výrazně využívalo. Ale tady se vycházelo z toho, že sociální cítění či zlepšení podmínek pro zaměstnance by mělo být i v zájmu zaměstnavatelů. Jsou firmy, které v tom zaměstnancům vycházejí vstříc, protože je jasné, že člověk, který přechází nemoc, jednak nemá pracovní výkon, a pak také ohrožuje ostatní zaměstnance, že je nakazí. Rozumný zaměstnavatel by měl naopak zaměstnancům, kteří nemarodí spekulativně často, a dnes jsem přesvědčen, že pod tlakem trhu práce, lidé doma bezdůvodně nezůstávají, vyjít vstříc. Dnes v Evropě téměř ve všech zemích je docela obvyklé, když zaměstnavatel platí zaměstnanců prvních několik týdnů nemoci, ty dva týdny jsou minimum toho, co vůbec platí. Jde o určitou prevenci, aby to spekulativně nezneužívali i zaměstnavatelé. Firma neměla zakázky a řekla – jděte marodit. To je také jeden z důvodů, proč se zavedlo placení zaměstnavatelem.

Pokud jde o valorizaci životního minima i dalších dávek – vláda by měla tuto otázku otevřít. Podpořil bych i paní ministryni Marksovou v tom, že je potřeba po šesti, sedmi letech, kdy pravicové vlády fakticky životní minimum nevalorizovaly, třeba to udělat. Mnohé rodiny se dostávají do existenčních problémů, a nejenže nemají na placení nájmů, ale nemají ani dětem ve školách na obědy. Anemyslím si, že situaci, kdy děti třeba nemají peníze na školní obědy, by měla řešit charita. Řešení musí být systémové. Mluvil jsem o tom i s paní ministryní. V minulosti jsme zkoušeli i pilotní projekt, rodiny se chovaly zodpovědně, všechny dostávaly dávky, takže by děti dostávaly stravenky přímo z úřadu práce. Školní jídelny jsou schopny zabezpečit i svačinku nebo snídani. Myslím si, že i přes odpor některých rodičů je třeba chránit zájmy dětí. Ne všichni rodiče se chovají zodpovědně a naturální plnění by bylo správné včetně třeba oblečení, vybavení dětí do školy.

• V pátek začíná sjezd ČSSD. Na předsedu je jediný kandidát, současný předseda. Bohuslav Sobotka je asi hodně dobrý, když jiný kandidát není...

ČSSD má svoji historii, kdy měla jednoho kandidáta, většinou v dobách, kdy předseda je zároveň premiérem. Je to silná pozice, a pokud se relativně daří, protikandidát se nestaví. Slávek Sobotka bude mít složitou pozici snad v tom, aby překonal Babiše, který získal ve volbě 100 % hlasů. Ale nemyslím si, že by se odehrála nějaká bitva.

• Souhlasíte, že napínavý bude souboj o křesla místopředsedů?

Určitě se odehraje souboj o prvního místopředsedu, kde je docela zajímavá sestava kandidátů – Jiří Dienstbier, Jeroným Tejc a Milan Chovanec. Fandím Tejcovi, jsem přesvědčen o tom, že ve vedení strany by měly být zastoupeny všechny názorové proudy. Vždycky se osvědčilo, pokud předseda byl schopen rozlišovat tyto proudy tak, aby se nakonec sešly. Připomenu minulost, kdy na billboardech se prezentovali společně Zeman, Buzková a Gross, lidé v rámci ČSSD názorově hodně vyhranění. Ale v rámci »akční« jednoty byli schopni stranu postavit...

• Soutěž bude i o další místopředsedy. Proč do toho nejdete?

V ČSSD jsou hlasy, že by nebylo špatné, kdybych kandidoval. Ale byl jsem místopředsedou od roku 1997 přerušovaně, předsedou klubu ve sněmovně. Po skoro patnácti letech ve vedení strany, kdy jsem tam zažil předsedy od Zemana, Špidly, Grosse, po Paroubka, Sobotku. A člověk by měl dát prostor i mladším nástupcům, ať si to také vyzkoušejí, je to přece jen nápor na čas atd. Nechal jsem si určitý prostor i pro určitý senior přístup a chci se věnovat i některým dalším věcem.

• Zmínil jste rok 1995, tehdy se konal sjezd ČSSD v Bohumíně, který přišel s tzv. bohumínským usnesením. Není už po dvaceti letech čas říci mu sbohem? Problém je, že vůbec takové usnesení vzniklo, neznám politickou stranu, která by se vyhraňovala, s kým nechce a s kým chce spolupracovat. Je to něco nadbytečného, spíš to ukazuje na určitou slabost. Strany by se neměly vázat podobnými usneseními.

• Proč není chuť toto usnesení zrušit?

Problém je, že když se o tom otevře debata, otevře se i mediální debata. A mediální dopad je horší než samotné rozhodnutí. Bohumínské usnesení je dávno přežité a má smysl ho řešit ve chvíli, kdyby situace nastala. Zatím není o čem mluvit, výsledky KSČM v parlamentu jsou, jaké jsou. V době premiérování Jiřího Paroubka se ukázalo, že vždy se najde způsob, jak v rámci i takových usnesení najít způsob řešení.

• Chcete říci, že praxe je už někde jinde?

Praxe je někde jinde a teď vidíme docela zajímavý i přístup hnutí ANO, na spoustě radnic ANO a KSČM intenzivně spolupracují, třeba v Hodoníně je taková koalice. Týká se to ODS, někdy dokonce i TOP 09. Je to vždy otázkou situace, konkrétních lidí. Problém je, že většinou tato debata odvede od věcného tématu. Třeba TOP 09, kterou považuji za extrémní stranu, má až některé fašizoidní prvky a ukazuje se to i v jejím vztahu v mezinárodní politice apod., nemá věcná témata, protože by se musela vracet k Drábkovi a dalším svým »expertům«. Proto řeší víceméně jen antikomunismus apod.

• Jaká je dnes ČSSD, na sjezdu se asi bude mluvit také o schůzce v Lánech. Nebo už je to zapomenuto?

Tato záležitost nebyla tak jednoznačná, jak se prezentovala, Michal Hašek to trochu nezvládl. Nemá smysl se k tomu vracet. Dá se říci, že to byl výsledek mocenského boje, ale oboustranně. Podobné věci stranu spíše rozbíjejí, než sjednocují. A jednota založená na tom, že se umlčí některé názorové proudy, není jednotou. A vede k tomu, že lidé, kteří jsou v pozicích díky vládnímu účinkování ČSSD, jsou spokojeni, a mezi lidmi, kteří mají pocit, že nic nemůžou prosadit, vládne určitá apatie, což straně neprospívá.

• Pane místopředsedo, co vy a Hrad? Novináři, politici i občané už asi pochopili, že to není z vaší strany jen žert.

Je to ještě běh na dlouhou trať a nechtěl bych dopadnout jako Jan Fischer, který nastartoval brzy, dlouho vedl a dopadl, jak dopadl.

• Kdyby kandidoval Miloš Zeman, šel byste do toho?

Už jsem řekl, že nikoli. Bude záležet také na tom, jak na tom bude Miloš Zeman i zdravotně, otázka je i dalších kandidátů. Velkou chybou bylo, že ČSSD umožnila, aby se do vlády dostal Andrej Babiš. Po zkušenosti ve sněmovně, ve vládě i v Senátu si myslím, že čím méně změn, tím je to pro občana lepší. Je paradoxní, že v listopadu 1989 jsme volali po svobodných volbách, a když je máme, chodí k nim horko těžko polovina těch, kteří mohou volit.