Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) pro Deník:

Praha – V neděli překročí konvoj 118 amerických vojenských obrněnců s posádkami hranice na východě naší země a ve středu ji opustí na západě. Přesto tyto čtyři dny budí nebývalé vášně. Čerstvý průzkum agentury STEM/MARK zjistil, že čtyřem pětinám lidí "Jízda dragounů" nevadí, 16 procent je proti ní. Pro 69 procent respondentů je konvoj vyjádřením spojenectví České republiky v rámci NATO. Téměř 60 procent dotázaných míní, že veřejná diskuse o průjezdu konvoje vytváří zbytečný rozruch, naopak 39 procent je rádo, že debata probíhá. Deník o přesunu Američanů z Pobaltí na mateřskou základnu v Německu hovořil s ministrem obrany Martinem Stropnickým.

• Ze záběrů zahraničních televizních stanic i našich štábů vidíme, že průjezd Američanů pobaltskými zeměmi a Polskem tamní obyvatelé vnímali spíš jako pozitivní, možná až radostnou událost. Proč je u nás kolem toho takový humbuk?

Protože se vyrábí. Ten humbuk vůbec není úměrný procentu hlasů, které mají nějaké výhrady. Je to především mediální téma. Tím nechci říct, že negativní postoje neexistují. My je vnímáme, ale jde o nějakých zhruba 16 procent lidí. Neustále se to přitom prezentuje, že tady jsou nějaké dva tábory. Dobře, jeden má ale 82 procent, druhý šestnáct a zbytek neví. Dostaňme to do reálné rovnováhy.

• Nějak pořád nerozumím podstatě těch debat. Nikdo se tu nezabydluje, nestaví radarovou základnu. Vojáci se zkrátka přesouvají ze cvičení do sídla své posádky. Fakt, že tak činí nikoliv po železnici, ale po silnici, má asi potenciálnímu nepříteli ukázat, že ta technika tady je, že jsme připraveni, ale jde přece o spojence z NATO, jejímž jsme členem. Proč tedy tolik emocí?

Nevidím sebemenší důvod k emocím. Ona to ani není tak ukázka síly pro nějakého protivníka, neboť ten má nepochybně dost vlastních informací o amerických jednotkách a nepotřebuje jako zdroj televizní šoty. Cenné na tom průjezdu je, že našim občanům umožní uvědomit si, že jsme součástí aliance, co to občas v běžném životě znamená, že uvidí, co jsou ti američtí vojáci zač. Proto jsem rád, že v místech zastávek konvoje dojde ke kontaktům s místními obyvateli.

• Sejdete se s nimi i vy?

Já je samozřejmě půjdu pozdravit, ale nepůjde o žádnou návštěvu protokolárního charakteru. Bude naopak co možná nejvíc neformální. Já jsem se s americkými vojáky už setkal, ať už to bylo v Kábulu, při cvičení na našem území nebo v Norfolku na letadlové lodi. Většinou jsou to mladí lidé, takže ta setkání nemají punc návštěvy ústavního činitele, ale mají lidský rozměr. Zatím mám v tomto směru nejlepší zkušenosti. V tomto duchu se za nimi pravděpodobně v Praze Ruzyni zastavím. Je ale zajímavé, že teď u nás permanentně zvoní telefony s žádostmi o to, aby se různí politici či známé osobnosti s vojáky mohli setkat. Určitě nepůjde o nějaké vystoupení podle rigidních pravidel a i vaším prostřednictvím si jim dovoluji vzkázat, že to spíš bude ve sportovním duchu, ale tak to má být, když jde o přesun vojáků. Není to návštěva u královny.

• Zastavme se ještě u těch 16 procent lidí, kterým se průjezd Američanů nelíbí, vnímají ho jako demonstraci síly. Nepodcenili jste přece jen jak vysvětlovací činnost, tak souhlas parlamentu? Ten sice v případě pobytu ozbrojených sil, který zpravidla nepřekročí 48 hodin, nutný není, avšak tentokrát jde o čtyři dny a hlasy poslanců by možná přispěly k jednoduššímu průběhu celé akce.

Naší povinností je postupovat podle zákona, což jsme udělali. Myslím, že souhlas sněmovny by na to neměl velký vliv. Komunisty bychom určitě nepřesvědčili, ti budou mluvit stejně, protože si potřebují udržet své voliče.

• Ale třeba byste předešli zbytečnému divadlu, když podají stížnost k Ústavnímu soudu.

Kdyby to KSČM udělala, sama se tím shodí, na druhou stranu je to ovšem vážnější, neboť jde o parlamentní stranu. Jedním z groteskních paradoxů je, že na mě někdo podal trestní oznámení pro vlastizradu. Já mám ale spíš pocit hraničící s jistotou, že vlastizradou nebo něčím, co se k ní blíží, by mělo být zpochybňování našeho spojenectví v rámci demokratického uskupení, které vytváří podmínky pro naši bezpečnost. Žádná rozumná alternativa k NATO neexistuje a není důvod ji hledat ani o ní spekulovat. Podobné nahlodávání tohoto svazku z úst politických představitelů považuji za nezodpovědné.

• Pojďme ještě k praktické otázce bezpečnosti. Kolona 118 vozidel je poměrně dlouhá, takže průjezdnost silnic, kudy pojedou, bude asi omezená.

Vozidla pojedou ve třech kolonách přes hraniční přechod Harrachov, Bohumín a Náchod, ale každá z nich ještě bude rozdělena na tři podkolony po zhruba dvakrát dvanácti a jednou šestnácti vozidlech, mezi nimiž budou podstatné rozestupy. Když pak pojedou z Prahy na Rozvadov, budou vyjíždět z Ruzyně ve velkých časových intervalech od brzkých ranních hodin až do dopoledne, takže i tam budou proluky. Ani na dálnici to nebude souvislý pás.

• Co když přes veškerá opatření dojde třeba k nehodě, nebo se něco stane v kasárnách? Jaké jurisdikci američtí vojáci budou podléhat?

Záleží na tom, zda by šlo o přestupek, nebo trestný čin. V první fázi to je rozhodně pod naší patronací, je to práce pro Policii ČR, jež by případného provinilce okamžitě předala Vojenské policii k řešení. Až třetím v pořadí by byla americká jurisdikce. Spíš chci ale apelovat na občany, aby se chovali maximálně ukázněně, protože u těch vojáků o tom nepochybuji. Zaslechl jsem o případu z Polska, kdy si při předjíždění kolony někdo natáčel vojáky na mobil a zároveň řídil auto, takže to skončilo kolizí. Proto moc prosím řidiče, aby respektovali, že obrněný transportér je podstatně pevnější než jejich rodinný automobil.

---

"Já mám ale spíš pocit hraničící s jistotou, že vlastizradou by mělo být zpochybňování našeho spojenectví v rámci demokratického uskupení, které vytváří podmínky pro naši bezpečnost."

Foto: SETKÁNÍ S MÍSTNÍMI. "Cenné na tom průjezdu je, že našim občanům umožní uvědomit si, že jsme součástí aliance, co to občas v běžném životě znamená, že uvidí, co jsou ti američtí vojáci zač," říká v rozhovoru ministr obrany Martin Stropnický.
Foto: Deník/Martin Divíšek