17.4.2015 - První pocity? V Heřmanicích jsem našel dobrou partu fotbalistů

Záložník FC Heřmanice Slezská Jakub Sittek prožil povedenou premiéru. Po utkání, ve kterém přímo asistoval u tří gólů, mimo jiné řekl:

Ostrava – Má za sebou úspěšnou premiéru v novém působišti. Zkušený třicetiletý záložník Jakub Sittek si ve fotbalovém krajském přeboru na jaře poprvé zahrál v dresu Heřmanic. A divákům ve slezské části Ostravy nabídl hodně ze svého umění – v prvním poločase kromě jiných skvostných pasů i dvě gólové pobídky Martinu Šebkovi a na konci utkání s Markvartovicemi předvedl hbitý průnik do šestnáctky soupeře, po němž se pískala penalta. Z té uzavřel jeho spoluhráč ze středu zálohy Ondřej Strojek gólový účet na konečných 4:1.

• Jaké jsou vaše první dojmy z působení v Heřmanicích?

Super. Jsem hlavně rád, že jsem do Heřmanic šel. V Bohumíně jsem se neshodl, takže mě potěšila nabídka od pana Mlčocha. Mám pocit, že první dojmy jsou opravdu bezvadné, v Heřmanicích jsem našel dobrou partu fotbalistů. První i druhý trénink byl úplně v pohodě a hned o víkendu jsem si užil i zaslouženou výhru. A navíc po solidním výkonu.

• Co podle vás víkendový zápas proti Markvartovicím rozhodlo?

Mám pocit, že jsme byli na balonu silnější a hodně nám pomohl první Šebkův gól. Kluci navíc vzadu uhlídali standardky a posbírali všechny důležité hlavy. Do druhého poločasu jsme sice nastoupili špatně, jenže pak se nám podařilo přidat třetí gól a v té chvíli už soupeř nevěděl, co má hrát.

• Bylo těžké udržet nervy? Přece jen jste měl na hřišti už v prvním poločase s protihráči několik výměn názorů...

Ani ne, i když je pravda, že mě chtěli vyprovokovat. Od začátku mi říkali, že mě okopou, tak jsem jim na to odvětil, že klidně, v pohodě. Držel jsem se zpátky, protože jsem před zápasem dal trenérovi ruku na to, že se na hřišti budu chovat normálně. To jsem myslím dodržel, nikomu jsem nic neudělal, po nikom jsem neřval, takže mám pocit, že jsem úkol splnil. Navíc jsem přihrál na dva góly a taky na mě byla penalta… Prostě pohoda.

• Uvést se přihrávkami na dva góly, to asi musí člověka potěšit...

Se Šebou, kterému jsem dal ty dvě finálky, jsem hrál chvíli i v Bohumíně, takže se známe. Je to výborný, gólový útočník. Takového by určitě chtěl mít v mančaftu kdejaký tým.

• Jak dlouho jste se vlastně rozhodoval, zda do Heřmanic jít?

Ani moc dlouho ne. Jen jsem uvažoval, jestli to bude klapat, protože jsem tady i v Bohumíně měl na podzim s trenérem Mlčochem extempore. Takže jsme si nejdřív všechno vyříkali, pak mi udělal nabídku a já na ni kývl. Ale museli jsme počkat na to, až se domluví v Bohumíně.

• Byla možnost jít i někam jinam?

Existovala šance, že bych mohl jít do Rakouska, jenže tam se mi moc nechtělo dojíždět. Takže jsem si říkal, že sezonu dohraju v bohumínském béčku jen tak pro radost, a potom by se vidělo, co dál. Pak ale přišla nabídka z Heřmanic, kam to mám kousek, takže jsem plány trošku změnil.

• Co vlastně stálo za vaším koncem v Bohumíně?

Nepohodl jsem se s gólmanem a už jsem tam nechtěl být. Aldovi (trenéru Neuwirthovi) jsem to napsal hned poté, kdy mě vyhodil z tréninku. Totéž jsem napsal předsedovi Fluxovi. Zkrátka jsem si řekl dost. Povahu na nějaké dolézání nemám a celé to stejně nemá cenu.