28.4.2015 - Musím zůstat nohama na zemi

Talentovaná mladá bohumínská fotografka Nikola Liberdová říká:

Bohumín – Ještě jí nebylo ani dvacet let, už dnes ale patří k nejtalentovanějším a nejvýraznějším fotografům našeho regionu. Její fotografie už několik let mohou obdivovat nejen návštěvníci zdejších výstav. Bohumínská fotografka Nikola Liberdová naposledy zabodovala v celorepublikové soutěži Photocontest pro studenty a pedagogy, kteří se zabývají tvorbou digitální fotografie. S cyklem snímků "Na výletě s mámou" obsadila první místo ve středoškolské kategorii. Docela všední příběh, fotografie s názvem Sněhová vločka jí zase přinesla druhé místo v kategorii nazvané Svět na dlani.

• Vy jste se v dané soutěži umístila jak v kategorii fotografie, tak s uměleckým snímkem Sněhové vločky. Dokážete říci, které druhy a kategorie focení vás baví nejvíce a máte k nim nejbližší vztah?

Každý druh fotografie má něco do sebe a je něčím výjimečný. Doposud jsem se převážně věnovala tzv. fantazijnímu portrétu, ale po této soutěži bych se chtěla hlouběji věnovat i dokumentárním tématům.

• Dnešní doba umožňuje fotografům také daleko větší volnost v následných úpravách snímků a možné jsou i různé experimenty a dotváření snímků v počítači. Vy sama jste velká experimentátorka, nebo se spíše snažíte už při samotném focení, aby snímek byl co nejblíže vašim představám a v počítači už pak jen případně doděláváte detaily?

Jak už jsem zmínila, mým oblíbeným žánrem je fantazijní portrét. Jsou to fotomontáže, u kterých nechávám volně plynout svou fantazii a nápady. Dlouho přemýšlím nad tím, jak by výsledná fotografie mohla vypadat a o čem by měla vypovídat. Až se má myšlenka rozvine, seženu modelku nebo patřičné věci k focení, což trvá několik hodin, dokud nejsem spokojená, a následně konečnou fázi dotvářím v počítačovém programu. Jiné styly fotografií naopak fotografuji tak, aby úprava snímek neměnila, pouze doplnila.

• V jednom z dřívějších rozhovorů pro náš list jste mimo jiné řekla, že u focení je důležité i umět vidět věci z jiného úhlu a vložit do fotografie také kus sebe. V umění obecně je ale v dnešní době být originální hodně těžké a také od některých umělců slýcháváme, že už v podstatě vše bylo objeveno. Jak se tedy svého úhlu pohledu a originality snažíte dosáhnout vy sama?

Je pravda, že je těžké být zcela výjimečný, ale každý fotograf má svůj tvůrčí přístup a styl stejně jako já. Dávám prostor svým vlastním nápadům a i na první pohled zcela běžným záběrům dávám svůj úhel pohledu, jako jsou například fotografie z poslední soutěže, a to právě spoustu autorů od sebe odlišuje.

• Zatím studujete a žijete v našem regionu, ale spousta talentovaných lidí pak odchází například do Prahy či do zahraničí, kde je pro tvorbu přeci jen více možností. Máte už nějaké plány a představy zda se rovněž vydáte touto cestou?

Ve velkých městech je určitě více příležitostí, ale já se naopak velkých měst straním a raději preferuji přírodu. Jelikož letos končím se studiem oboru fotograf na SŠ služeb a podnikání v Ostravě­Porubě, chtěla jsem se jako další krok pokusit o studium na FAMU v Praze. V tom mi ale brání zdravotní problémy mé i mé maminky, od které bych určitě neodešla, i kdybych toho sama byla schopna.

• Focení samo nabízí hned několik možností. Člověk může mít svůj ateliér a věnovat se zakázkovému focení svateb a podobných událostí, někdo fotí pro noviny či další média, jiný najde uplatnění ve světě modelingu, designu, jiní fotí čistě uměleckou tvorbu, někteří kombinují i více těchto možností dohromady. Víte už vy sama, kde byste jednou měla ve světě fotografie své hlavní místo, nebo toto zatím necháváte otevřené?

Myslím si, že hlavně ze začátku je důležité být všestranný a chytit se každé příležitosti ať už jde o focení reportáží, architektury nebo modelingu. Dnes po světě pobíhá spousta lidí s fotoaparátem a je těžké si udělat jméno. Proto jiná možnost než všechnu práci kombinovat není, pokud nejste slavný a chcete se focením uživit. Díky svému studiu jsem se dostala i ke tvorbě videí a krátkých filmů, takže bych byla nejraději, kdyby ze mne byl fotograf, kameraman a režisér v jednom. Ale musím zůstat nohama na zemi a doufat, že pokud mi zdravotní potíže zabrání být fotografem z povolání, zůstane mi to alespoň jako koníček, protože sama sebe bez fotoaparátu si už ani nedovedu představit.

vizitka
Nikola Liberdová Narodila se v srpnu roku 1995 v Bohumíně. Krom fotografování se věnuje také tvorbě videí, skládá básně, hraje v ochotnickém divadle Boban a ráda má také cukrařinu a setkávání se s přáteli. Mezi její oblíbená zvířata patří kůň a mezi její relaxační chvíle patří také jen tak si lehnout do závěsné sítě a psát básně.

Foto: