30.6.2015 - Další země? Už o ničem nevíme

Místopředseda Slovanu Záblatí Ivo Sebera popisuje, jak začala spolupráce s chorvatským NK Polet Zablaće, a také říká:

Bohumín – Mezinárodní spolupráce mezi profesionálními kluby není ve fotbale nic výjimečného. Často se mezi nimi řeší výměny hráčů, hostování a podobně. Jiné je to ale na výkonnostní úrovni. Bohumínský klub Slovanu Záblatí, jehož mužský tým hraje okresní přebor, před řadou let započal spolupráci se stejnojmennými kluby na Slovensku, Polsku a v Čechách. U toho však nezůstalo a dnes jezdí i do Chorvatska za tamním NK Polet Zablaće. "Když jsme tam byli poprvé, tak to byl impuls, aby se v klubu, který byl fotbalově mrtvý, začalo něco dít," vypráví v rozhovoru pro Ivo Sebera, místopředseda Slovanu Záblatí a člen "starých pánů", kteří se tam od roku 2013 vypravují.

• Jak vznikla spolupráce na dálku jednoho tisíce kilometrů?

Před šesti či sedmi lety jezdil náš hráč Petr Gřibek po Jadranu na lodi a přistál u Šibeniku. Dostal se do obce Zablaće a zjistil, že tam vlastní penzion Čech. Přes něj jsme komunikovali s vedením místního klubu a po pár letech i s dobrovolnými hasiči.

• A hned vás napadl fotbal?

Ano. Péťu napadlo, že když tam to Zablaće je a mají tam hřiště, tak by nebylo špatné a stálo by za to zkusit je kontaktovat.

• A co jazyková bariéra?

Jelikož tam byl Čech, pan Krejčí, tak to ze startu odpadlo. Domluvil začátek, pak jsem to převzal já. Letos, kdy jsme tam byli potřetí, jsme však spolupráci s panem Krejčím z určitých důvodů ukončili.

• Ovlivnilo to komunikaci mezi kluby?

Družba je v pohodě, ale obloukem se vracím k jazykové bariéře. Nezdá se to, ale chorvatština je úplně jiná než čeština. Nicméně hrajeme i s vojáky, kde je velitel brigády 113, která v devadesátých letech v době občanské války osvobozovala Šibenik a ten umí slušně česky. A my sami máme v týmu bosenského Srba, který měl za ženu Chorvatku, ale nyní bydlí snad patnáct let v Ostravě a ten s námi jezdí a samozřejmě umí příslušný jazyk.

• Takže tímto jste tento problém vyřešili.

Ano. Do příštích let nám bude dělat kompletního zprostředkovatele kontaktů, včetně dohody zápasů a podobně.

• Chorvaté nemají ještě z válečných let problémy se Srby?

On nebyl profesionální voják, prostě musel narukovat. Já si ale myslím, že je to pryč. Samozřejmě určitá nevraživost mezi Srby a Chorvaty existuje, ale přátelské vztahy už možná převažují.

• Jak vypadá tamní fotbalové prostředí?

Mužský fotbalový tým nemají. Když jsme tam byli poprvé, tak jsme dali impuls, aby se v klubu, který byl fotbalově mrtvý, začalo něco dít. Při příležitosti naší návštěvy tak posekali trávník, natřeli branky, dali dohromady kabiny a později i sprchy. Nakonec se celá vesnice dostala k tomu, že se na hřišti opět něco děje a hraje fotbal. Nicméně dospělo to jinde, než by se nám líbilo.

• V čem?

Hřiště ovládl Šibenik a mládežnické týmy, přičemž mužstvo starých pánů Zablaće tam není domácí. To je škoda.

• Šibenik je znám jako oblast, kde moc neprší. Jak to tam vypadá třeba s trávníkem?

Už nějakou dobu slibovali umělý, což by v té oblasti byla velká výhra, ale nic se neděje. Uvidíme v dalších letech. Letos to vypadalo, že nás na něj ani nepustí a nebudeme tam hrát, protože hřiště bylo katastrofální.

• A co jiné hřiště?

Mohli jsme jet do Skradinu, ale my jsme řekli, že jsme přijeli hrát do Zablaće, takže budeme hrát na čemkoliv.

• Ve Skradinu jste ale hráli.

Ano, proti brigádě 113. Když tam jedeme na čtyři dny, tak odehrajeme dva zápasy: proti vojákům a Zablaće. Každý jinde.

• Jak plánujete s načatou spoluprací a kontakty naložit dál?

Teď jsme tam jezdili tři roky po sobě a je pravda, že od cedulky Záblatí po cedulku Zablaće je to tisíc kilometrů. Není to úplná sranda. Vždy je třeba, aby nás jelo šestnáct, jinak se to fyzicky nedá stíhat. Ne každý má navíc volno, peníze a jiné věci na to, aby jel. Proto jsme se rozhodli, že budeme jezdit každé dva roky.

• Příští rok tak přijedou Chorvaté?

Ne, už letos na podzim. Chtěli jsme, aby přijeli za rok na 26. ročník Turnaje čtyř Záblatí, který bude u nás v Bohumíně, ale oni o prázdninách nemohou. Žijí zemědělstvím a nemohou odjet, dokud není sklizeno. Rádi bychom se ale v pořadatelství střídali.

• Jak se k těmto aktivitám staví město Bohumín, jehož podporu také určitě využíváte?

Pro nás poměrně příznivě. V rozpočtu města jsou peníze vyčleněné na zahraniční spolupráci na všech úrovních. Toto samozřejmě mezinárodní spolupráce je, takže jsme jako fotbalisté na tuto cestu dostali pět tisíc korun, což nejsou malé peníze.

• Dokonce se mluvilo, že navazujete kontakt se srbským Záblatím. Co je na tom pravdy?

Rádi bychom něco zkusili, ale srbské Záblatí nemá fotbalový klub, takže to nepřichází v úvahu. Navíc je to extrémně chudý kraj a nejsou tam peníze, aby se něco zásadního vymyslelo. Výlet plánujeme, ale nebude to mít nic společného se Záblatím, protože není s kým se družit. Bude to spíše dobrodružná výprava.

• A co jiné země?

Nevíme o ničem, jinak bychom neváhali. Dokonce i na území naší republiky je více obcí s názvem Záblatí, ale fotbalový klub máme jen my a Záblatí v Čechách u Prachatic, se kterým také hrajeme. Vždy je důležité, aby to byla vesnice a měla fotbalový klub. A to není jednoduché najít.

Foto: STAŘÍ PÁNI záblatského klubu jezdí za fotbalem už i po Evropě.
Foto: archiv oddílu