1.7.2015 - Využijeme kritizovanou novelu pro práci s lidmi na ubytovnách

Rozhovor Haló novin s náměstkem primátora Havířova Miroslavem Hajdušíkem (KSČM)

• V médiích vznikly velké diskuse kolem změny zákona o hmotné nouzi, podle nějž se vyplácejí příspěvky a doplatky na bydlení. Jak tuto novelu vnímáte? Je to správná změna?

Touto novelou měly dostat obce do svých rukou nástroj, jak regulovat ubytovací byznys na svém území. Původní myšlenka této novely určitě nebyla špatná. Nicméně podoba, v jaké je nyní platná, není úplně ideální. Místo regulace konkrétního zařízení se rozhoduje přímo o žadateli, tedy o občanovi. Obec, která má ubytovnu přímo v centru na náměstí nebo na místě, kde se svým charakterem provozu prostě nehodí, by měla mít nástroj, jak toto omezit. Je mnoho ubytoven, které dříve sloužily pro krátkodobé ubytovávání pracovníků nebo hostů, a nikomu na daném místě nevadily, ale nyní se přeměnily na ubytovny, kde lidé bydlí i s dětmi několik let.

Ještě před účinností této novely, tedy před 1. květnem 2015, jsem se aktivně zajímal o to, jak celý systém bude fungovat. Byl jsem zděšen, když jsme čtrnáct dní před účinností svolali schůzku s představiteli měst okresu Karviná, vedoucími odborů sociálních, zástupci Úřadu práce a krajského úřadu, a zjistil jsem, že neexistuje žádná metodika, jak k celému problému přistupovat. Cílem schůzky bylo informovat se navzájem, jak jednotlivá města budou problematiku řešit. Informací bylo málo. Úřad práce nevěděl, v jaké podobě bude obcím informace předkládat a jak by mělo vypadat závazné stanovisko, které má obec vydat. Postupem času za pochodu informací přibývalo a nakonec se vše rozjelo. Úředníci začali připravovat materiály a my politici mohli začít rozhodovat.

• Ministryně Marksová začala bít na poplach. Chystá prý urychleně změnu zákona, neboť údajně hrozí, že ulice zaplaví desetitisíce bezdomovců. Co na její postoj říkáte?

Nedivím se jí. V důsledku toho, že některá města přistoupila k radikálnímu řešení a nedávají souhlasy nikomu, nic jiného jí ani nezbývá. Problém je, že pokud lidé souhlas obce nedostanou, nic se tím samo nevyřeší. Ti lidé se takzvaně nevypaří.

• Jak jste k novým pravomocím, které po novele zákona máte, přistoupili u vás v Karviné? Jak byste to srovnal s jinými městy? V médiích se hodně mluvilo třeba o Bohumíně.

V prvé řadě jsme přijali nového zaměstnance na odbor sociální. V Karviné žije na osmi ubytovnách asi 500 lidí. Jenom pro představu vám řeknu, jak celý proces funguje. Dle zákona je potřeba ke každé žádosti přistupovat individuálně. Z úřadu práce však dostáváme pouze jméno žadatele, datum jeho narození, jeho platný trvalý pobyt a název ubytovny, na které je ubytován. Na základě těchto informací se samozřejmě nedá rozhodovat, komu souhlas udělit a komu ne. Pracovnice tedy vyráží na ubytovnu a zjišťuje, v jaké situaci se žadatel nachází. Zajímá nás, proč se na ubytovnu dostal. Jak dlouho tam žije a jestli pracuje. Také ověřujeme, jestli dluží městu třeba na odpadech nebo nájmu. Zajímáme se o to, jestli dluží i u největšího majitele bytového fondu v našem městě, tedy RPG, a u poskytovatelů energií.

Na ubytovnách jsou dokonce i lidé, kteří dluží nejen městu, a tudíž nemohou získat nájemní smlouvu k obecnímu bytu, ale dluží i RPG, takže nemohou využít volných bytů, které tato společnost má, a navíc dluží i u poskytovatelů sítí, a proto i kdyby získali nájemní smlouvu u jiného vlastníka bytu, nikdo je nepřipojí k elektřině nebo plynu. Tito lidé pak samostatně v bytech tedy žít nemohou. Materiál do rady je vyhotoven pro každého žadatele zvlášť a stává se, že zasedání rady má i více než 150 bodů. V našem městě rada obce zatím rozhodovala tak, že souhlas vydala pouze na půl roku a lidem, kteří mají trvalý pobyt v Karviné. Rada zasedá dvakrát do měsíce a zatím rozhodovala tak, že souhlas nevyslovila zhruba patnácti procentům žadatelů. Vzhledem k tomu, že většina lidí ubytovaných na ubytovně dluží městu, pracovnice odboru sociálního společně se žadatelem o doplatek zjistí, jak vysoký dluh vůči městu má a sepíše s ním splátkový kalendář. Občan tedy hned ví, za jakých podmínek může souhlas za půl roku získat. Pokud bude aktivní a svoje dluhy bude splácet, souhlas dostane. Každý má tedy možnost využít druhé šance a aktivně přistoupit k řešení svých problémů. Využijeme tedy platnou novelu jako nástroj jak s lidmi dál pracovat. Doposud dostávali lidé doplatky automaticky a neměli tak žádnou motivaci, jak řešit svoji životní situaci.

Omezení ubytovacího byznysu budeme regulovat tak, že novým žadatelům, kteří by se chtěli ubytovat na ubytovně, souhlas rada nevydá. Ve městě máme celou síť zařízení poskytujících pobytové služby, kupříkladu azylový dům pro rodiny s dětmi, noclehárnu a jiné. Věřím tedy, že pokud se někdo nově dostane do svízelné situace, na ulici určitě neskončí. Na rozdíl od Bohumína budeme tedy omezovat postupně. Nedokážu si představit, že bychom měli bez přístřeší najednou pět set lidí.

•  Měly by podle vás tyto pravomoci městům zůstat?

Jak jsem uvedl, zavedení do praxe bylo celkem bolestivé, ale přistoupili jsme k problému zodpovědně a nastavili jsme si v Karviné dle mého názoru spravedlivé podmínky. Díky rychlému vytvoření nového pracovního místa a agendě nám vzniknou náklady přes 500 000 korun, se kterými jsme v letošním roce nepočítali. Je otázkou, zdali by stačilo novelu upravit a náš model využít. Popravdě, byl bych rád, kdyby město mohlo regulovat počet ubytoven, a nějaký nástroj k tomu potřebujeme.

• Máte v Karviné problém s ubytovnami a bezdomovectvím?

V Karviné máme osm ubytoven, za problémovou považuji jednu ubytovnu skoro v centru města a druhou, která je v budově vlakového nádraží. Pokud se týká bezdomovců, tak v posledních letech se našim sociálním pracovnicím podařilo dostat z ulice mnoho lidí. Jen před třemi lety bylo ve městě asi 168 bezdomovců a nyní je to asi 44 lidí.

---

Byl jsem zděšen, když jsme 14 dní před účinností zákona zjistili, že neexistuje žádná metodika, jak k celému problému přistupovat.

Problém je, že pokud lidé souhlas obce nedostanou, nic se tím samo nevyřeší. Ti lidé se takzvaně nevypaří.