10.7.2015 - Zábavou proti nenávisti

Zesměšňovala neonacisty, sabotovala protiromskou akci známého podvodníka Lukáše Kohouta a díky svým protirasistickým aktivitám na Facebooku dostala místo na Úřady vlády. Lucie BittaLová tam pracuje na kampani proti rasismu. Není to její jediný boj, ten největší teď vede s rakovinou.

Na svůj facebookový profil vyvěsila velmi provokativní fotku s oholenou hlavou a řetízkem s vulgárním slovem: Kunda. Zajímalo mě, co tím tahle sedmadvacetiletá slečna, nejznámější trollerka v Česku, chtěla říct. "Ten nápis patří mně – za to, jak jsem blbá, že jsem nechodila pravidelně na gynekologické prohlídky. a taky to přesně vystihuje téma kampaně Měsíc raka, kterou vedu a upozorňuji ženy na nutnost preventivních kontrol," říká mi v pražské kavárně Lucerna, kde jsme se spolu sešly – Lucie teď žije v brně. upřímně, po téhle fotce a pár přečtených internetových diskusích, kde si nebrala servítky a "vypekla" zaryté neonacisty, jsem čekala, že přijde holka trochu od rány. Lucie je nesmělá, mluví tiše a trochu unaveně. ani se nedivím – má za sebou kolečko chemoterapií.

Facebook je můj život

Rakovina děložního čípku, se kterou se Lucie léčí už čtyři měsíce, jí otočila život naruby. Do té doby žila jen svojí prací pro Úřad vlády, který vede kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti nazvanou HateFree Culture. Lucie měla na Facebooku na starosti mimo jiné komunikaci s fanoušky, ale i tzv. hatery, kteří šíří v diskusích nenávistné příspěvky.

Právě na populární sociální síti si jí před více než rokem všiml koordinátor kampaně proti rasismu při Úřadu vlády Lukáš Houdek. Lucie tehdy aktivně trollovala, tedy nabourávala svými vtipnými a zesměšňujícími komentáři internetové diskuse. Jejím terčem se stávali náckové a rasisti. utahovala si z nich."Začalo to tím, že jsem se jednou dostala na diskusi u protiromského pochodu. tehdy jsem tam narazila na kluky ze sdružení Žít brno, kteří diskusi trollovali. psali příspěvky typu: super, a bude tam nějaká tombola? nebo: přijdu, jenom když bude hezky. přišlo mi to tehdy hrozně vtipný, jak tím úplně rozložili celou jejich debatu. a chtěla jsem to zkusit taky," vypráví Lucie. Zjistila, že jí trollování jde samo od sebe a dokáže být na internetu vtipná. "Hodně mě to chytlo, dokázala jsem sedět na Facebooku celý den," říká.Jako troll nejvíc zabodovala na akci proti podvodníkovi Lukáši Kohoutovi, který jako falešný asistent politiků v roce 2002 za státní peníze cestoval do exotických zemí. "Kohout mě rozčílil měsíc předtím, protože začal vydávat články proti homosexuálům. Štvalo mě, jak tím ubližoval ostatním. Když jsem pak viděla, že pořádá pochod proti romům, nabídla jsem mu pomoc. on mi uvěřil a to byla velká výzva," vzpomíná Lucie. Kohoutovi loni v létě nabídla, že mu na akci pomůže sehnat mikrofony a reproduktory. v den pochodu na ni Kohout čekal v děčínské kavárně, ale Lucie mu několik hodin posílala jen mlhavé zprávy, že už je na cestě. Teprve chvíli před začátkem akce mu napsala, že je na tenise a přidala k tomu vulgární, dnes už skoro legendární dovětek novináře Jaroslava Plesla: "Ty kudrnatá p..o!" Kohouta pak na protestním pochodu proti Romům pravděpodobně bez ozvučení nikdo neslyšel. Mise byla splněna.

Ty Židovko, kdy pojedeš do Osvětimi?

Lucie neměla snadné dospívání. V osmi letech jí tatínek onemocněl schizofrenií, rodiče se rozvedli a její bratr, který situaci nezvládl, se předávkoval léky. "Byla to velká škola. Když jsem nedávno zjistila, že mám rakovinu, nezhroutila jsem se, už jsem zažila v životě tolik těžkých situací, že jsem jen věděla, že tohle je další, kterou musím zvládnout," říká Lucie. V šestnácti letech bydlela už sama, její maminka a pak i sestra se odstěhovaly a na jídlo si musela sama vydělávat nebo spoléhat na pomoc babičky. V té době už chodila do typicky "náckovského" baru v Bohumíně."Měla jsem tam kamarádky, které obsluhovaly, a za nimi jsem chodila. Našla jsem si tam kluka, měl dlouhé vlasy, metalák. Jenže pak mu náckové nabídli, že když se k nim přidá, může jim šéfovat. A on na to kývl. Bylo to pro mě zklamání a brzy jsme se rozešli. A já si nechala narůst dred. Do náckovského prostředí jsem opravdu nezapadala," říká Lucie. Do baru nepřestala chodit kvůli kamarádkám, ale měla prořízlou pusu a nenechala si nic líbit. Brzy si vysloužila přezdívku Židovka. "Dali mi ji kvůli nosu. Nezajímalo je, že nejsem Židovka. Ale při každé příležitosti tak na mě volali a posílali mě do Osvětimi," vypráví dnes o šikaně Lucie. "Na druhou stranu musím říct, že jsem tam nikdy nepotkala nácka z přesvědčení. Většinou šlo o kluky, kteří chtěli někam patřit, mít partu."

V Bohumíně je podle ní latentní rasismus hodně rozšířený a sama přiznává, že i ona se na Romy nedívala dobře. "Neměla jsem potřebu je vyhánět, ale komentovala jsem to, když někde Romové byli. Dalo by se říct, že jsem byla i já latentní rasistka," říká. Pak odešla jako au-pair do Anglie. Měla dost všech těch brigád, které jí zajišťovaly živobytí. Chtěla se postavit na vlastní nohy úplně a dostat se z Bohumína. "V Anglii jsem začala přemýšlet úplně jinak. Viděla jsem, že tam Romové dokážou fungovat, když dostanou šanci, to na mě hodně zapůsobilo," říká Lucie. Po návratu začala studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně anglistiku. Díky skvělému učiteli se začala ještě více zajímat o lidská práva. "Čím dál tím víc mi docházela ta nespravedlnost a začala jsem přemýšlet o situaci Romů u nás," vypráví.

Pak se v Brně seznámila s iniciativou Žít Brno a začala s trollingem."Trolling je sranda jedině v případě, když na vaše příspěvky lidé reagují. A nám šlo hlavně o to, znepříjemnit náckům život. Ale taky se u toho pobavit. Věřím tomu, že jsme odradili některé lidi, aby se zúčastnili protiromských pochodů. Občas jsme je dokázali hodně vytočit. Samozřejmě že náckové nás po nějaké době prokoukli a už nebylo tak snadné trollovat," říká Lucie.Lucie mě pomalu zasvěcuje do tajů trollingu a vypráví mi o jedné zajímavé zkušenosti, kterou zažila. Jako vždy se zapojila do diskuse u protiromské akce. Chtěla zesměšnit nácky a poukázat na to, že jim Romové vadí bez ohledu na to, co dělají. "Předstírala jsem, že jsem bílá Češka, která nemůže najít práci, a napsala jsem: ,Neuvěříte, co se mi dnes stalo. Byla jsem v restauraci a obsluhovala mě Romka.‘ Stěžovala jsem si, že mi vlastně ukradla práci, že to je nefér. Kamaráditrollové se toho hned chytli, nadávali na Romku a napsali: ,Jdeme do ulic,‘" popisuje průběh trollingu.Jenže do debaty se zapojili i ostatní, kteří byli přihlášení na pochod proti Romům. "Začali mi psát, jestli jsem se nezbláznila. Že oni také nemají rádi Romy, ale proč závidím Romce práci? Já jsem na to napsala, že mám tři děti a že mi nezbude nic jiného než si udělat čtvrté, abych měla alespoň dávky. Udělala jsem ze sebe sociální případ. A najednou se ukázalo, že všechny štve, co píšu, a pustili se do mě, i když jsem bílá. Bylo jasné, že je neštvou jen Romové, ale to, když někdo nepracuje a bere sociální dávky. Bylo zajímavé, že se někteří lidé, přihlášení na protiromskou demonstraci, začali zastávat Romů. To byl pro mě velmi zajímavý trolling," vypráví.

Pro Lucii to byla zábava, kterou bojovala za lepší svět. Ale byla tím ve světě trollů vlastně trochu výjimka. V drtivé většině jde při trollingu o zábavu a o zesměšnění někoho, kdo má jiný názor. Trolling se ovšem používá i jako marketingový a politický nástroj. Nedávno například vyšlo najevo, že Rusko má svou trollovací továrnu, kde zaměstnává lidi, kteří nabourávají internetové diskuse a šíří propagandu kremelského režimu. Zatím poslední případ trollení v Česku mají na kontě lidé z hnutí Žít Brno, kteří ošklivě napálili Jiřího Vyvadila, bývalého poslance, soudce a senátora za ČSSD. Pravda, Vyvadil si na lep sedl doslova sám a prokázal neuvěřitelnou míru naivity a neznalosti facebookového prostředí. Před pár měsíci plánoval akci s cílem zablokovat průjezd amerického armádního konvoje Českou republikou. Trollům Jaroslavu Cermanovi a Robinu Kvapilovi se podařilo získat jeho důvěru a přesvědčit jej, že jsou jeho "spojenci". Celou dobu ovšem škodili a akci rozložili. Vyvadila navíc veřejně zesměšnili. Když se o tomto případu bavím s Lucií, trolly brání. "Chápu je, že nemohli přestat. Vždyť on si jim sám sedl na vidle," říká. Namítám, že ale Vyvadila zesměšnili i díky určité intelektuální převaze a je podle mě sporné, zda to bylo ještě morální. Lucie nesouhlasí: "Žijeme ve 21. století a spousta věcí se odehrává na internetu. Pokud někdo organizuje pochod, vy můžete jít a udělat protidemonstraci. Můžete po něm něco hodit. A trolling je jeden z nástrojů, jak ukázat, že s tím člověkem nesouhlasíte. A pokud jde o intelektuální převahu? Tam je důležité, má Jaroslav Cerman opravdu intelektuální převahu nad soudcem Nejvyššího správního soudu? Oni prostě jen využili jeho slabiny," tvrdí Lucie a připouští, že trolling by neměl ubližovat. Vzápětí si však trochu protiřečí, když říká: "Odolat pokušení někoho vytrollit, je hrozně těžké. A kdyby se mi takhle někdo nabídl – jako pan Vyvadil klukům –, tak se taky neudržím a začnu trollit," dodává a přiznává, že nemá na věc jednoznačný názor.

Přehlcená nenávistí

Lucie byla po akci s Lukášem Kohoutem tak známá, že musela s trollováním přestat. "Všude mě začali blokovat. Mám fiktivní profily, ale už to není ono, není to autentické a spontánní. A navíc, když jsem nastoupila na Úřad vlády, neměla jsem na trollování čas," říká Lucie, pro kterou byla vládní nabídka na úrovni snu. "Kampaň proti rasismu, na které jsem se začala podílet, mě úplně pohltila. Dalo by se říct, že to nahradilo radost z trollování," říká Lucie. Kampaň HateFree Culture cílí na mladé lidi od 15 do 25 let a snaží se jim přitažlivě ukázat, že být rasista není cool – například prostřednictvím známých osobností, které se k iniciativě připojily.

Lucie dnes přiznává, že boj proti nenávisti ji ale úplně vyčerpal. Už v době, kdy trollovala, si stále více uvědomovala, jak velká nenávist vůči menšinám v Česku vládne. Když pak na Úřadu vlády měla na starosti komunikaci s fanoušky a hatery, pochopila, že nesnášenlivost může být ještě větší. "Po útocích na Charlie Hebdo jsme v kampani nafotili muslimy s nápisem Ne mým jménem. Sotva jsme snímky zveřejnili, museli jsme si dávat po hodině směny, abychom stíhali mazat nenávistné komentáře typu Do plynu s nima. Nechtěli jsme, aby to ublížilo muslimce, která má odvahu se vyfotit a ukázat svůj názor. Tehdy byla ta nenávist nejvyšší. To je hodně frustrující a těžké udržet si čistou mysl a být spokojený, když se na vás valí tolik nenávisti," říká Lucie a přiznává, že už toho na ni bylo moc. Ptám se jí, zda neuvažovala o tom, že by z Facebooku odešla. Přece jen je to prostředí, kde má nenávist opravdu velký prostor. "Ne! To bych neudělala. Díky Facebooku jsem našla práci, spoustu kamarádů, které bych v běžném životě nikdy nepotkala. Nezůstávám navíc u přátelství jen na internetu, s těmi lidmi se i potkávám a navazuju vztahy," říká rezolutně.

Dnes už ale nehodlá řešit nenávist, chce myslet víc sama na sebe a zabývat se pozitivnějšími věcmi.Třeba kampaní Měsíc raka, prostřednictvím které se snaží připomenout ženám nutnost preventivních kontrol u gynekologa. Lucie se raduje z každého kladného ohlasu ženy, jež se díky její iniciativě objednala na prohlídku. "Chtěla bych být spokojená, mít svoje koníčky. A i když mě HateFree opravdu hodně naplňuje, je to hodně psychicky náročné. Je otázkou, co u mě zvítězí. Jestli snaha za lepší svět, anebo budu sobecká a řeknu si, ať to vybojuje někdo jinej," dodává. Svoje poslání Lucie Bittalová ale částečně přece jen naplnila. Trollování neonacistů se díky ní stalo populární mezi mladými lidmi a pokračuje dál. "Jsem ráda, humor je dobrá forma protestu proti rasismu. A třeba si někteří rozmyslí, jestli se k náckům připojit a stát se terčem posměchu. Nebude to zkrátka cool," myslí si Lucie a uvažuje o tom, zda by v Česku měla šanci uspět obdoba německé organizace Exit Deutschland, která pomáhá neonacistům vyčlenit se z komunity, třeba i změnou identity. "Čím dál tím víc tyto lidi vnímám tak, že neměli v životě štěstí a dělají tyhle věci proto, že jsou nešťastní. A mám pocit, že je vlastně potřeba jim pomoct," dodává Lucie, když se loučíme. Vykročíme do rušné Vodičkovy ulice, ona se s úsměvem nadechne: "Miluju Prahu, je plná života, už mi chyběla."

Jednou jsem se dostala na diskusi u protiromského pochodu a narazila tam na kluky, kteří diskusi trollovali. přišlo mi to tehdy hrozně vtipný, jak úplně rozložili celou debatu. a chtěla jsem to zkusit taky. Když jsem nedávno zjistila, že mám rakovinu, nezhroutila jsem se, už jsem zažila v životě tolik těžkých situací, že jsem jen věděla, že tohle je další, kterou musím zvládnout. Co je trolling V on-line diskusích, na Facebooku či v chatovacích místnostech trollování představuje záměrně urážlivé nebo zavádějící příspěvky. Cílem je narušit diskusi nebo zesměšnit některé debatující, aniž by si toho však sami všimli a nejlépe i bez využití vulgarismů. Slovo pochází z angličtiny a má se za to, že k současnému významu má nejblíže ve smyslu rybaření – nalákat rybu na návnadu.