14.7.2015 - Abraxas roztáhl křídla plná hry i hrátek

Písek – Nejednalo se pochopitelně o z říše motýlů pocházejícího tvora, leč o závěr sobotních Hrátek na Otavě, pořádaných v rámci Píseckého kulturního léta Centrem kultury Písek, o. p. s. Celodenní program, určený především rodinám s dětmi, vyvrcholil koncertem legendární kapely Abraxas s veterány rockové muziky Slávkem Jandou a Miroslavem Imrichem.

Abraxas krom Slávkovy kytary a Mirkova zpěvu doplňovala rytmická sekce, ostřílený Ivan Doležálek na baskytaru a kapelový elév, talentovaný Eduard Štěpánek za bicími. Doležálkova brilantní hra byla lahůdkou pro milovníky čtyř strun a nenávratně smetla do propadliště dějin iluzi, že mistrem basů by snad mohl být Karel Vágner.

Kapela způli tvořená protagonisty prakticky důchodového věku v energické show předvedla, že "staří psi" s podporou moderní rytmiky mají stále, jak se s prominutím říká, správné koule, a večer s hochy ve sportovních dresech s čísly roku zrození na zádech měl patřičný tah na bránu. Svůj díl poctivé muzikantské práce odvedl kytarista, zpěvák a skladatel Slávek Janda, ne každý asi dovedl ocenit takové vychytávky jako precizní práci s těžko ovladatelným talk boxem, ale každopádně jeho kytara a funkově šlapající hravý repertoár oslovily beze zbytku přítomné publikum. Imrich, jak je jeho zvykem, střídal příležitostně pódiové rekvizity a masky, pochopitelně i vzhledem k repertoáru ne tak monstrózní jakými ohromoval Petr Gabriel v dobách největší slávy Genesis.

Kapela dávno hraje jinou muziku, než se kterou pod fluoroskujícími křídla obrovitého motýla kdysi oblažila pražskou Lucernu (jiná nejmenovaná česká kapela objevila inspiraci Pink Floyd jaksi poněkud později), a právě na její charakteristickou tvář, vykrystalizovanou v počátku let osmdesátých, posluchači dorazili. S největší odezvou se, jak se dalo i očekávat, setkaly písničky z ve své době přínosně novátorského alba Box, které však oproti jiným hudebním produktům z tehdy módní novovlnné inspirace, dnes mnohdy spíše směšných, je dodnes stále lahodně příjemné i nám, příznivcům starých blues, hard i art rockových vln, stejně jako současných progresivních tsunami.

Došlo například i na božského Káju, který, jak všichni my jeho uctívači víme, drogy nebere. Při identifikaci hlasů zviřátek v ZOO pak Imrich zmínil i stýčka Jedličku, noční můru černobílých, leč rudou propagandou sálajících televizních obrazovek dětí našeho věku. Finální přídavek Praha – Bohumín uspokojil přítomné, ti, kdož se dožadovali Co s tím sklem, asi jaksi pozapomněli, že se jedná o kousek z repertoáru Imrichovy party Tango, byť jeho zařazení by spojitostí frontmana bylo logičtější, než flamengovské Stále dál v repertoáru Blue Effectu – naštěstí k mýlkám typu dožadování se Jasné zprávy však nedošlo. Centrum kultury Písek se rozhodně po sobotě 11. července může pochlubit dalším hlubokým zářezem na pomyslné pažbě vydařených koncertů.