24.7.2015 - Studénka má třetí oběť, ve městě už je vše při starém

Kdo by očekával hloučky postávající v okolí nádraží nebo lidi v hospodách či v ulicích horlivě diskutující o středeční tragédii, mýlil by se. Den po nehodě je ve městě všechno jako předtím

Deník sleduje

Studénka –Den poté, co na železničním přejezdu narazil rychlovlak Pendolino do návěsu kamionu, se vracím do Studénky. Mířím přímo k železničnímu přejezdu, který padesátiletý polský řidič chtěl přejet na červenou. Ta bliká i teď, v osm hodin ráno. Závory jsou stažené, z obou stran je poměrně dlouhá fronta aut. Některá se otáčejí a odjíždějí, z čehož usuzuji, že čekají už dlouho. Právě pomalu projíždí vlak od nádraží, po chvilce mizí za zatáčkou, ale červená bliká dál a závory se ani nehnou. Jede další vlak z opačné strany a situace se opakuje. A do třetice totéž, jako by někdo pustil filmovou smyčku. Další auta se otáčejí a odjíždějí. "Stojím tady tak čtvrt hodiny," říká mi postarší řidič ve felicii. Podle něj takové čekací doby kdysi u přejezdu bývaly běžně, ale v poslední době se to zlepšilo – až na dnešek. "To se nedá nic dělat, když je někdo takový blázen, že to přejíždí na červenou," dodává smířený se situací.

Co by se dělo, kdyby...

Opouštím přejezd, kde kromě několika pracovníků Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) nic nepřipomíná, že by se tady něco hrozného stalo. Jdu podél kolejiště, na některých místech jsou hromady všeho možného, včetně nějakých součástek, patrně z návěsu, do nějž rychlík ve středu narazil. Pracovníci SŽDC a Českých drah, všichni v oranžových reflexních vestách, buď něco řeší, nebo odklízejí či upravují.

Podchodem se dostávám na 2. nástupiště studéneckého nádraží, kde na druhé koleji pendolino po srážce zůstalo stát. Dívám se na uražený kus výtahové šachtice a stopy, které přes celou šířku tohoto nástupiště a po celé jeho délce nechal patrně podvozek kamionu, který lokomotiva táhla s sebou. Se zatajeným dechem si představuji, co by se dělo, kdyby na tomto nástupišti stáli ve středu ráno lidé. Jímá mě hrůza a vybavují se opět vzpomínky na tragédii, která se nedaleko odtud odehrála před sedmi lety, když před projíždějící vlak spadla konstrukce opravovaného mostu. Tehdy se krátce poté na místě začaly objevovat svíčky a kytice. Dnes to tak není. To, že se tady něco dělo, připomínají jen rozbité okraje nástupiště, poničená výtahová šachtice, pokřivené sloupy. A taky dvojice mužů s igelitovými pytli, která v kolejišti sbírá to, co tam ještě po včerejšku zůstalo. Divný pohled a ještě divnější pocit... Právě se dozvídám, že v nemocnici zemřel jeden z cestujících, kteří při nehodě utrpěli těžká zranění. Je v pořadí třetí obětí.

Lidé se "o tom" moc nebaví

Přijíždí starší muž na kole, čekám, že zastaví a půjde místo trochu obhlédnout. Mýlím se, jen udělá oblouk a vrací se zpět. "Já ani nevím, kde to tady vlastně bylo," odpovídá na můj dotaz, zda se přijel podívat na místo tragédie. V centru města je vše tak, jako v jiné dny. Neslyším, že by se někdo o středeční nehodě vlaku bavil. "Zaslechl jsem akorát jednu paní v obchodě, jak o tom mluvila, ale lidi se tady o tom moc nebaví. Jako by se jich to moc netýkalo," říká mi mladík Lukáš.

Pokračování na straně 5

Studénka má třetí oběť, ve městě už je...

Pokračování ze strany 1

"Je to jiné než před těmi sedmi lety. Tehdy měli skoro rok omezenou dopravu kvůli opravě toho mostu, a když už to mělo být skoro hotové, tak přišla taková tragédie. A místní museli čekat další měsíce. Navíc ten rozsah byl mnohem větší a do zachraňování se zapojilo mnohem více zdejších lidí. Zřejmě proto se jich to více dotklo." Vracím se k železničnímu přejezdu. Je slyšet houkání vlaku. Po chvilce pomalu projíždí nákladní souprava. Červená bliká nadále a závory se nezvedají. Z dlouhé kolony aut vyjíždí další řidič a otáčí se…

Foto: STUDÉNKA A BOHUMÍN. Nádraží je sice poznamenané následky neštěstí, ale na pohled se vrátilo "do normálu". Dolní snímek nabízí pohled do zdevastované kabiny pendolina.
Snímky: Deník/Ivan Pavelek a Lukáš Kaboň