7.8.2015 - Krásy Vyškovska z vlaku

Vyškovsko – "Krajinu mého srdce znám z vlaku. Sedím na dvou židlích – bydlím a pracuji v Brně, zahradu mám v Orlové, tedy vlastně už ani ne na Moravě, ale v těšínském Slezsku. A tak se stalo, že železniční tratě č. 270 a 300 Bohumín – Brno a jejích okolí se staly mou oblíbenou krajinou." Takto věcně začíná doktor zemědělských věd a praktikující zahrádkář Zbyněk Ulčák svoje vyznání v samém závěru své první básnické sbírky Život je černý i bílý, kterou právě vydává drnovický spolek Drnka. Ulčákovo veršování je pro regionálního čtenáře zajímavé hned ze dvou důvodů. Orientovaný pamětník nebo znalec lokální poezie snadno rozeznají, že v Ulčákově díle rezonují ozvuky ekologického realismu drnovického insitního básníka Miroslava Daňka (1929­2007). V jeho literárních stopách autor hrdě kráčí, aby dále nesl skomírající pochodeň obav o osud devastované přírody.

Na rozdíl od svého předchůdce Ulčák nepíše verše propisovací tužkou na kousky papíru, které mu zrovna přijdou pod ruku, ale s bouřlivou výbušností je rozesílá svým čtenářům v podobě SMS zpráv přímo z jedoucího vlaku. A ubíhají­li za oknem svištícího rychlíku vesnice, městečka a obrazy nám důvěrně známé krajiny, autora jejich poetické reflexe tím můžeme adoptovat za regionálního. Že si Ulčák náš kraj i okresní město oblíbil, dokládá nejlépe jeho tvorba samotná. Ač mohou verše někdy znít střízlivě věcně – "v batohu pytel chřestu / přes Vyškov máme cestu", "z Vyškova posílám vzkaz: / zmije je smrtící plaz!" – většinou z nich autorova láska a obdiv ke kráse našeho města explicitně prýští: "jsem klient hromadné dopravy / Vyškov je klenot Moravy" nebo jindy "slunečnice vysoká do pasu / Vyškov je synonymum věhlasu!" Stejně jako se kdysi na vydání básní Miroslava Daňka skládali jeho drnovičtí sousedé, i Ulčákova sbírka vychází díky finanční podpoře téměř čtyř desítek jeho přátel, především z brněnského univerzitního prostředí. Pochopení pro oba autory nedávno projevil i přední pražský literární kritik Viktor Šlajchrt.

Daňkovu tvorbu považuje za osvěžující, k poetice jeho následovníka dodává: "Verše Zbyňka Ulčáka se mi v parnu četly ještě lépe. Vím, jak je úlevné unikat občas z prostředí, kde vládne diktát intelektuální náročnosti, do čirého blbnutí, v němž ovšem autorova inteligence nemůže nezanechat otisky prstů a pachové stopy." Lze jen litovat, že cestující básník nejezdí danou trasou častěji, nebo že koleje nevedou Vyškovskem delší trasou: "opouštím Vyškov rychlostí blesku / na zahrádku vysázej švestku!" Komu je líto, že mu podobné veršované textové zprávy do telefonu nechodí, může se stát šťastným majitelem čerstvě vydané sbírky. První možnost se milovníkům insitní poezie nabízí zítra, kdy proběhne od 16 hodin za účasti autora v drnovickém kulturním domě její slavnostní uvedení.