11.8.2015 - Důležité je, aby lidé měli snahu svůj život změnit

Situaci řešíme i po změně stanoviska ze závazného na nezávazné stejně. Pracovník sociálního odboru navštěvuje ubytovny a zjišťuje, v jaké situaci a proč jsou jednotliví lidé ubytováni. Rada města pak na základě získaných podkladů vydávala souhlasy s vyplácením příspěvku na bydlení. Mysleli jsme si, že to trochu omezíme, protože náš zaměstnanec vynaloží hodně náročnou práci, a úřad práce stejně nakonec rozhodne, jak sám uváží. Ale systém už byl tak rozběhlý, že pracovníci sociálního odboru říkali, že bude lepší a přehlednější pokračovat v tom, co jsme si zavedli. Tak se i stalo.

Jak to u nás funguje? Žadatel o příspěvek (doplatek) na bydlení jde na úřad práce, vypíše si žádost, kterou nám úřad přepošle (musí tam být jméno, datum narození, místo trvalého pobytu a společně posuzované osoby). Naše pracovnice pak vyráží na ubytovnu a zjišťuje, jak se dotyčný člověk do ubytovny dostal, zda někomu dluží za bydlení, za služby apod. A nabízí mu pomoc, sociální práci. Někteří schůzku odmítají, jiní chtějí spolupracovat. Pracovnice na každého žadatele vytvoří materiál, který jde do rady města. My z něj vyčteme historii případu, důležité pro nás je, aby byl žadatel občanem Karviné. Řekli jsme si, že souhlas budeme dávat lidem, kteří mají trvalý pobyt v Karviné. Zákon o obcích říká, že obec se o svého občana musí postarat. Proč bychom se měli starat o jiné?
Pak pro nás je důležité, zda ten člověk je na ubytovně dlouhodobě.

Pokud ano, souhlas jsme dali. Pokud je Karviňák čerstvým uživatelem ubytovny, rozhodli jsme se mu souhlas s přidělením doplatku nedat. Nesouhlasíme s tím, aby ubytovna byla zařízením pro trvalý pobyt. Nepřistoupili jsme k tomu jako třeba v Bohumíně. Tam ubytovny nechtějí vůbec. Když někdo na ubytovně je, a my mu doplatek na bydlení zrušíme naším usnesením, ocitne se na ulici. To nechceme. Proto jsme se rozhodli problém řešit citlivě a také postupně. Takže pokud člověk už na ubytovně přebývá, bohužel tam ještě nějaký čas stráví, než se dokáže zařídit tak, aby mohl bydlet v klasickém bytě. Sociální pracovnice, která tyto nocležníky z ubytoven navštívila, s nimi dál pracuje. Snaží se jim pomoci. Na druhou stranu novela zákona o hmotné nouzi pro nás znamená, že máme přehled o lidech, kteří na ubytovně jsou. Doposud jsme tam neměli důvod chodit, pokud si nás někdo nevyžádal. Vše probíhalo mezi žadatelem a úřadem práce. Když ministr Jaromír Drábek (TOP 09) odejmul tyto dávky z místních magistrátů a přesunul je na úřad práce, práci jim ztížil.

My v práci pokračujeme, lidé dostávají souhlas na půl roku, a až za půl roku budou žádat znovu, budeme chtít, aby prokázali, kolik ze svého dluhu vůči městu splatili. Jde totiž o to, že 90-95 procent z těchto lidí dluží na odpadech, na pokutách městské policii. Oni už od začátku, kdy s nimi přišla do styku sociální pracovnice, vědí, že za půl roku se na to budeme ptát. Nechť splácejí třeba po stokoruně, důležité je, že mají snahu svůj život změnit. Dosud je nikdo k ničemu nenutil, řekli si: Doplatek dostanu, bydlet kde mám, a že mám dluhy? To mě nezajímá. A my jsme dostali do rukou nástroj, kterým můžeme důslednost v placení dluhů po lidech požadovat. Trochu to zkomplikoval fakt, že naše stanovisko k přidělení dávky není pro úřad závazné.