29.9.2015 - Cvičíme sami pro sebe, pro radost

Náčelnice karvinského Sokola Marcela Bořutová říká:

Karviná – Nadšená sokolka, která pro tento kolektiv dýchá. To je asi nejvýstižnější charakteristika Marcely Bořutové, náčelnice karvinského Sokola. Nejprve cvičení a poté práce pro Sokol ji tak pohltila, že jí věnuje prakticky všechen volný čas. Díky cvičení s bratry a sestrami ze Sokola také procestovala mnoho zemí Evropy. Ale jak sama říká, Sokol není jen o cvičení.

• Neurazím vás, přestože si netykáme, jestliže vás při setkání pozdravím zvoláním nazdar?

Oslovení Nazdar! mne neuráží, spíše naopak.

• Kdy a jak jste se setkala se Sokolem? Čím vás tato organizace zaujala?

Pravidelně jsem chodila cvičit do tělocvičen základních škol. Vždy tam, kde se zajistila tělocvična. Před asi 10 lety jsem se setkala s bývalou vrchní sestrou Hospůdkovou, která byla čerstvě členkou nově obnoveného Sokola v Karviné a jednu dobu náčelnicí. Pozvala mě na cvičení na Základní školu Prameny, kde probíhalo zdravotní cvičení odboru všestrannosti. Zaujalo mě to a od té doby jsem aktivní cvičenkou karvinského Sokola. Kromě zdravotního cvičení jsem se stala cvičenkou pro hromadné skladby určené na slet a jiné mezisletové akce (Všesokolský slet na Slovensku – Trenčín, GymBrno, Slet pod Ještědem, Kolín). Byla jsme na dvou světových Gymnaestrádách, ve Švýcarsku a letos ve Finsku. A čím mě Sokol zaujal? Zjistila jsem, že tam cvičí mí známí a měla jsem motivaci něco dokázat.

• Jste náčelnice karvinského Sokola. Co má takový člověk na starost?

Náčelnice odboru všestrannosti má na starosti členskou základnu, administrativu, komunikaci se župou, je členkou výboru Sokola Karviná, kde informuje o aktivitách všestrannosti o požadavcích, řeší finance odboru. Je také ve spojení s jednatelem Župy Beskydské Jana Čapka, které jsme součástí. Má tak přehled o všech akcích pořádaných župou, Českou obcí sokolskou nebo jinou sokolskou jednotou, předává informace členské základně a koordinuje a organizuje schválené aktivity.

• Jak byste veřejnosti přiblížila činnost Sokola a jeho členů?

Náplní odboru všestrannosti jsou různé pohybové aktivity. Cvičenci si mohou vybrat z několika možností. Pro ženy je připraveno zdravotní cvičení pod vedením zkušené cvičitelky, která do svého cvičení zapojuje prvky kalanetiky a jógy, což je velmi oblíbené. Druhá část cvičenek se připravuje na nácvik hromadných skladeb (každý rok se začíná nacvičovat jiná hromadná skladba). Také muži se soustředí do dvou skupin. Jedna skupina cvičí, hraje nohejbal a zúčastňuje se různých nohejbalových turnajů. Druhá skupina má jako hlavní sport stolní tenis a také organizují a účastní se různých okresních soutěží. Muži se rovněž aktivně zapojují do nácviku hromadných skladeb, ať již se jedná o skladby určené pouze pro muže, nebo v poslední době velmi oblíbených společných skladeb mužů a žen. Sokol, to je ale také společenský život. Propagujeme činnost Sokola tím, že vystupujeme s ukázkami skladeb na různých akcích (Spolek česko­polsko­ ­slovenského přátelství, PZKO, vystupujeme na rodinných oslavách). Pořádáme pravidelné akce, jako je pálení čarodějnic, smažení vaječiny, oslavy MDŽ, Mikulášská, společný silvestr, organizujeme turistické víkendové pobyty pro celou rodinu. Kromě toho pořádáme bowlingové a petanqueové turnaje, jsme spoluorganizátory župních turnajů (loni ve Frýdlantě, letos v Bohumíně). Tradičně pořádáme také sokolské plesy.

• Co pro vás znamená být členkou Sokola? Co to vám osobně to dává?

Vzhledem k tomu, že mám ráda kolektiv, tak mi tato forma sportovně­společenského vyžití plně vyhovuje. Je příjemné, když jsou ženy po zdravotním cvičení spokojené a když muži sehrají utkání a mají radost z jakéhokoliv umístění (protože cvičíme hlavně pro sebe). Radost mám třeba také z toho, když zvládneme nácvik nové hromadné skladby, která se zdá nezvládnutelná, a po několika nácvicích si ji oblíbíme. Pravidelně cvičí tyto hromadné skladby okolo dvaceti cvičenců, což je v rámci župy a taky jiných jednot ČOS velmi pěkné číslo. Organizace a zajištění peněz na tyto akce je vždy náročné, ale satisfakcí je bezproblémový průběh, radost z předvedeného cvičení, radost ze společného setkání se cvičenci z celé republiky.

• Dá se nějak přiblížit životní styl sokola (člena). Má nějaká specifika?

Nevím, jak bych to přesně specifikovala: jde o to, že členem Sokola se stává ten, kdo má chuť něco pro sebe udělat, je ochoten přizpůsobit se kolektivu, je soudný a neuráží se při upozornění na chyby při cvičení. Vše, co děláme, děláme pro sebe a za své peníze, předpokládáme proto, že to děláme pro radost a své potěšení. Pro radost z kolektivu a setkávání s přáteli. Možná to zní jako klišé, ale když jsem nabízela cvičení na slet, hodně lidí odradilo to, že prý nemají rádi davy, řízenou organizaci, samozřejmou poslušnost při nácviku.

• Existuje pro sokola, tedy člena organizace, nějaké tabu?

Nevím, co na to říct. Asi jen to, že nejen v Sokole, ale všude, by se měl každý chovat slušně.

• Obnovený Sokol funguje čtvrtstoletí, někde s větší členskou základnou, jinde s méně početnou. Sokol počtem členů, společenskou prestiží a v podobě, jak jej známe z období první republiky, už patří minulosti. Proč se podle vás dnes v našem regionu nedaří získat lidí pro členství a činnost v Sokole?

Velký problém v Karviné je ten, že nemáme sokolovnu, která by zajišťovala zázemí. Pokud jde o odbor všestrannosti, pronajímáme si čtyři tělocvičny na základních školách, které musíme platit. Jde tedy o nemalé peníze, které pak chybí na jinou činnost. S rozvojem různých sportů, posiloven, fitcenter atd. se příliš nedaří získávat cvičence. Přesto, i když se dlouhodobě nedaří ve všestrannosti získat mladé, 78 mužů a žen, kteří pravidelně cvičí, není zanedbatelné číslo.

• Je v dnešní hektické době ještě šance to změnit? Myslím zaujmout lidi ideou sokolského životního stylu?

V tomto jsem pesimista a obávám se, že šance to změnit není. Lidé v dnešní uspěchané době, v době existenčních nejistot žádnou ideu nemají, nechtějí se nijak angažovat, byť by to bylo pouze cvičení.

---

vizitka Marcela Bořutová (*1950) pracovala celý život jako zdravotní sestra. Už pět let je v důchodu, ale ještě pracuje u rentgenu na poliklinice u letního koupaliště. Kromě Sokola jsou jejími koníčky turistika, cykloturistika a v zimě běžky.

(toj)

Foto: