14.10.2015 - Požáry tvoří kolem kolem třiceti procent všech zásahů

Příbram –Tomáš Horvát (34), ředitel územního odboru Hasičského záchranného sboru v Příbrami, převzal pomyslnou štafetu od svého předchůdce Jiřího Heinricha před rokem a půl. Na Příbramsku však slouží sedmým rokem. Využili jsme návštěvy Tomáše Horváta u velitele stanice sedlčanských profesionálních hasičů Petra Hrona a požádali ho o rozhovor.

• Kde jste jako hasič začínal a jak pokračovala vaše kariéra?

U Hasičského záchranného sboru jsem začínal v Moravskoslezském kraji, kde jsem vystudoval školu požární ochrany. Nejprve jsem absolvoval magisterské studium zakončené inženýrským titulem a následně jsem v postgraduálním studiu v oblasti požární ochrany získal doktorát.

• Byl jste u hasičů organizován od dětství?

Ne. Paradoxně jsem do hasičárny ve svém rodném městě Bohumíně chodívával, ale členem jednotky nebo sboru dobrovolných hasičů jsem nebyl.

• Co nebo kdo výběr vaší profese ovlivnilo?

Můj děda byl válečný veterán, po válce byl pětadvacet let u policie a do důchodu odešel v kapitánské hodnosti. Když jsem se rozhodoval, co po maturitě na střední škole dál a jestli obléci uniformu, mohlo to na mě mít určitý vliv. Váhal jsem, zda budu policistou jako on nebo hasičem. Přednost jsem dal hasičské škole na severní Moravě z pragmatických důvodů. Fakulta bezpečnostního inženýrství byla v Ostravě a Bohumín je prakticky jejím předměstím. Na policejní akademii bych musel dojíždět do Prahy.

• A jak jste se dostal na Příbramsko?

Moje manželka, v té době ještě přítelkyně, odtud pochází. Nejprve jsme sice bydleli v Moravskoslezském kraji, později jsem ale přijal nabídku pracovat na Generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR v Praze, kam jsme se přestěhovali. Protože manželka byla z Příbrami, přesun z hlavního města byl logický.

• Zaškoloval vás Jiří Heinrich jako svého nástupce delší dobu?

Než jsem se stal ředitelem územního odboru, tak jsem byl velitelem družstva výjezdové jednotky HZS Příbram. To znamená, že jsem byl organizován ve třísměnné službě, což znamenalo mít po 24hodinové službě dva dny volna. Služební funkcionáři pracují v denní službě. Čili můj bývalý ředitel nebyl mým přímým nadřízeným. Proto mě nemohl ani nijak takzvaně vychovávat, protože v té době měl jiné starosti a řídil si své přímé podřízené.

• Ani jste k němu nezašel na radu?

Po nástupu do funkce jsme se několikrát setkali a já ho maximálně vytěžil, abych získal co nejvíc informací o lidech i o agendě. Studnice zkušeností ´kmeta´, který řídil sbor devatenáct let, je nepřeberná. Zkušenosti se sice předat nedají, ale o některých úskalích je dobré vědět, zvlášť když je člověk na začátku. Na tomto postu je dobré věci koordinovat a snažit se, aby lidé, které řídíte, vykonávali službu nejen dobře, ale byli v zaměstnání spokojeni.

• Zažil jste ve své praxi zásah u požáru, na který jen tak nezapomenete?

Požáry nám tvoří jednu třetinu a podle některých statistik dokonce jednu pětinu událostí. Na Příbramsku se konkrétně pohybují kolem třiceti procent. To znamená, že zbylé dvě třetiny jsou zásahy u dopravních nehod, úniků nebezpečných chemických látek, řešíme technickou a technologickou pomoc při povodních a jiných živelných pohromách... Byl jsem sice u spousty požárů, ale víc na mě zapůsobily záplavy, s nimiž jsem se setkal v Moravskoslezském kraji už jako čtrnáctiletý. Za poslední rok a půl pro mne bylo velmi závažnou událostí protržení hráze rybníka Linhart ve Zduchovicích. Mělo katastrofální následky až po Kamýk nad Vltavou, kde jsme zasahovali jeden a půl dne. Především nárazová vlna při protržení rybníka znamenala ztráty na majetku a terénní problémy v celé této lokalitě. Pro nás hasiče to bylo především o koordinaci následných likvidačních prací, které souvisely s tím, aby se samospráva vypořádala se situací, byl zajištěn veřejný pořádek a obnoven chod celé obce.

• Jaké období je pro hasiče nejnáročnější? Je to pálení čarodějnic nebo spíš vánoční svátky a silvestrovské oslavy?

Musím to zaklepat, že v těchto exponovaných obdobích se nám za posledních pět let daří držet statistiky na průměrných nebo i podprůměrných číslech. Lidé k těmto oslavám zřejmě přistupují zodpovědněji.

• Platilo to i o letošním tropickém létě?

Letošní léto vstoupí do dějin územního odboru jako rok, kdy máme statisticky nejvíc zásahové činnosti za celou historii hasičského záchranného sboru, potažmo za historii všech jeho stanic na Příbramsku. Jen pro připomenutí – letos slavila hasičská stanice v Sedlčanech 15 let, HZS Příbram 45 a stanice HZS v Dobříši 40 let. V této chvíli evidujeme nárůst v zásahové činnosti na všech stanicích zhruba o 20 až 30 procent. Léto bylo na Sedlčansku a zejména na Příbramsku na požáry extrémní. Situaci nezlepšil ani nástup takzvaného babího léta. Na začátku října stouply zásahy v lesních porostech a na strništích. Byl to paradox v tomto období.

• Vraťme se k "oslavenci" – stanici HZS v Sedlčanech. Jak jsou tu podle vás profesionální hasiči vybaveni?

Od roku 2010 až 2012, kdy vláda nás svými rozpočtovými opatřeními dostala na hranu ekonomické soběstačnosti, se situace zlepšila. Na druhou stranu je potřeba vnímat, že existují věci, které nejsme stále schopni řešit z vlastních zdrojů. Je to i o tom hledat partnery – například větší podnikatelské subjekty nebo i samosprávy, kde jsou naše stanice dislokovány a to v oblasti spolupráce nad smysluplnými projekty, především pak hledat možnosti financování z mimorozpočtových zdrojů. Mým úkolem – jako ředitele územního odboru – je mluvit se starosty měst a obcí o tom, že v požární profesionální ochraně se zkrátka nepostará o všechno stát. Poskytujeme pomoc všem občanům v základních sídelních jednotkách. Města by měla vnímat, že nemají jen své dobrovolné hasiče, ale že mají na svém území i profesionální hasiče a ti také mají svoje potřeby. Je to vždy o tom, dohodnout se a pomoci, jak výkon služby profesionálních hasičů zlepšit pro blaho všech. Podívejte se například tady na tu roztrhanou pohovku v denní místnosti hasičů – to je jeden z příkladů, na co už prostě v rozpočtu nezbyly peníze. Tím se přes sedací soupravu obšírně vrátím k otázce. Přímo výkonu služby se týká technika. Jsem velice rád, že se letos podařilo pro stanici Sedlčany získat z evropských strukturálních fondů motorový člun pro práci a zásahy na vodě. Stanice HZS Sedlčany patří mezi ty, které mají pod ochranou veliké množství vodních ploch – konkrétně kolem 56 kilometrů – především v oblasti Slap, Orlíka, ale i místní retenční nádrže. Na druhé straně tu ale chybí některé důležité prostředky, například defibrilátor. Je to záležitost, kterou bych rád systémově změnil. Vyhláškou máme přesně stanovený čas akceschopnosti a výjezdů. To znamená, že každá profesionální jednotka musí vyjet ze své stanice do dvou minut a poskytnout základní a účinnou pomoc všem občanům České republiky, žádný region nevyjímaje. Spolu se zdravotnickou záchrannou službou a Policií ČR jsme tady nositeli jakýchsi hodnot a propojení v rámci integrovaného záchranného systému. I právě proto dnes Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje vybavuje i ostatní složky automatickými externími defibrilátory. Mojí snahou bude přes záchrannou službu v Příbrami v budoucnu nějakým způsobem dostat defibrilátory i k nám k profesionálním hasičům v Příbrami, Dobříši i v Sedlčanech. K událostem většinou přijíždíme zároveň spolu se záchrannou službou, ale pokud ta je u jiného případu, pak poskytujeme zraněné osobě mající problémy srdečního charakteru neodkladnou resuscitaci, ale bohužel zatím bez defibrilátoru.

• V roce 2012 prosakovaly dokonce zprávy o tom, že by se sedlčanská hasičská stanice mohla rušit. Je tahle katastrofická vize zažehnána?

Jeden z dokumentů opravdu řešil katastrofální situaci, kdybychom museli přistoupit z hlediska Hasičského záchranného sboru ČR jako celku k tomu, že by některé stanice se sníženým počtem výjezdů než byl dlouhodobý limit, byly zakonzervovány. To by znamenalo, že by v ní pravděpodobně do doby, než by se zlepšily podmínky, ani nikdo nepracoval. O Sedlčanech se v té době mluvilo, ale my jsme si nepřipouštěli, že by k tomu mohlo vůbec dojít. Po deseti letech profesionálního působení tohoto pracoviště, které se v 90. letech nerodilo vůbec lehce, to bylo pro nás nepřijatelné. Mohu s odpovědností své funkce říci, že tento scénář je bezpředmětný a není třeba se jím zabývat. Doufám, že se do stádia úvah o rušení některých stanic v budoucnu nikdy nevrátíme. Naopak v některých lokalitách se uvažuje i o stavbě nových stanic. V rámci Středočeského kraje se mluví o Milovicích, kde došlo k velkému nárůstu obyvatel a tím i nárůstu požárního nebezpečí lokality, která si tak žádá adekvátní zajištění požární ochrany.

• Potkáváte se, pane řediteli, nejen s profesionálními hasiči, ale také s členy sboru dobrovolných hasičů?

Samozřejmě ano. Dobrovolných hasičů si velmi vážím, protože kromě svého hlavního poslání bývají v obcích hlavními organizátory různých brigád, tanečních zábav, připomenutí lidových tradic a podobně. Setkáváme se zejména v období od konce listopadu do února, kdy se konají jejich takzvané valné hromady. Na nich se hodnotí celý rok nejen sborů, ale i jednotek. Já a velitelé stanic dostáváme hodně pozvánek. Jde zejména o víkendové akce, a proto nemůžeme vyhovět každému. Každopádně o všech jednotkách dobrovolných hasičů na našem okrese víme, protože je metodicky řídíme. Máme zmapovaný jejich počet, a kategorie, vybavení mobilní požární technikou a věcnými prostředky tak, abychom je byli schopni vyslat a využít při spolupráci s profesionálními jednotkami na základě konkrétní operační na místě události.

"Letošní léto vstoupí do dějin územního odboru jako rok, kdy máme statisticky nejvíc zásahové činnosti za celou historii hasičského záchranného sboru, potažmo za historii všech jeho stanic na Příbramsku."