3.11.2015 - Hrozba povodní nás straší dodnes

Dobrovolní hasiči, bratři Michal a František Mlynkecovi, se shodují:

Bohumín – Když se v Bohumíně řekne Mlynkecovi, mnozí směřují otázku prakticky najisto: "Ti hasiči?" Bratři František a Michal jsou synonymem pro sbor dobrovolných hasičů v bohumínské osadě Kopytov, který před necelými 20 lety obnovili a dlouhodobě vedou. Ne, oni jím žijí! Jednoduše řečeno, kdo tyto dva kluky zná, ví, že jsou blázni do hasičství. Myšleno v dobrém, samozřejmě...

• Čím jste chtěli být jako malí kluci? 

Michal: Záchranářem, pak hasičem.
František: Zemědělcem, pak hasičem.

• Čím vám práce hasiče učarovala? Byl snad někdo v rodině Mlynkecových hasičem?

Michal: Nebyl, ale naše rozhodnutí přišlo po zkušenosti z povodní 1997, kdy nás v Kopytově zasáhla tisíciletá povodeň. Několik dnů k nám nedorazila žádná pomoc, až nám z vrtulníku shazovali a hasiči po krk ve vodě dopravili humanitární pomoc ve formě chleba a konzerv.

• Měli jste nějakou zájmovou alternativu?

Sport, hudbu… Michal: Rybaření, cyklistiku, výlety s rodinou do přírody.
Hodně mě bavily také zdravotnické dozory u Českého červeného kříže. Dodnes dělám lektora první pomoci a požární ochrany na základních školách v Bohumíně.

• V Kopytově se vám podařilo vzkřísit hasičský dobrovolný sbor. Jakou úlohu či funkci tam bratři Mlynkecovi mají?

Michal: Jsem starostou sboru. Už potřetí.
František:A já velitelem, taky potřetí.

Když se řekne rok 1997, je asi jasné, co si vybavíte. Jak na léto toho roku vzpomínáte? Věřili jste, že to zvládnete? Že třeba váš Kopytov nedopadne například jako Troubky? František: Je to tak, jsou to dodnes špatně popsatelné pocity. Třímetrové moře kalné vody z Beskyd a Jeseníků kolem domu, silný proud unášel i dvacetimetrové stromy, které těsně míjely náš dům, a strach, že dům zasáhnou. Ataky hlad a lítost z utopených zvířat (lidé v obci tehdy přišli o zhruba sto králíků, kozy, koně, které jsme po krk ve vodě zachraňovali, ale nedařilo se to, unesla je voda). Povodňová vlna byla tak rychlá, že během dvou hodin byl celý Kopytov pod vodou.

• To musela být totální zkáza…

Michal: Byla! Po opadnutí vody bylo všechno zničené: hračky, fotky, nábytek, vždyť v domě byl asi metr a půl vody. A všude zapáchající bahno. Nezbylo nám nic, jen oči pro pláč. Nikdo nás na to nepřipravil, nevaroval... Humanitární pomoc po opadnutí vody byla velmi chaotická, někdy jsme se k ní ani nedostali. To byl také impulz pro obnovení hasičského sboru v Kopytově.

Nestraší vás ještě tehdejší události ve snech?

• Michal i František: Ano, při každém silnějším dešti už preventivně sledujeme hladinu Odry i Olzy. I v noci držíváme pohotovost, rozdělujeme si hlídky. Také proto jsme v roce 2010 včas (ve tři hodiny ráno) evakuovali celý Kopytov na nejvýše položené místo v okolí, což je místní čistička odpadních vod, odvezli jsme 15 aut... A už v půl sedmé ráno se do Kopytova nedostal ani autobus...

• Lidé, kteří vás dokonale neznají, si vás jako dvojčata jistě pletou. To může být někdy jistá výhoda... Co by se muselo stát, abyste se vydávali jeden za druhého, že byste se jednoduše "zapřeli"?

Michal: Nevím, opravdu mně nic nenapadá. Ale aby si nás mohli splést, musel bych nejprve shodit pár kilo.:­)

• Nelezete si občas někdy na nervy? Trávili jste spolu mládí, teď v dospělosti spoustu času mimo své rodiny jste zase spolu…

Michal: Občas ano. Na základku i na střední školu jsme chodili spolu – a deset let na záchrance v Bohumíně. Až nyní bratr změnil profesi a pracuje jako vychovatel v dětském domově.

• Vašemu koníčku, kterým je hasičství, věnujete prakticky všechen volný čas. Co vám na to říkají manželky, nebo děti?

Michal i František: No, taky jim už ta hasičina někdy leze krkem. Hlavně když je potřeba udělat něco kolem baráku, a my řekneme, že jedeme s dětmi na soutěž. Ale na naši obhajobu neskromně tvrdíme, že bez tak ohleduplného přístupu, nejdříve rodičů, a nyní i manželek, by určitě Kopytov neměl tak aktivní hasiče. Každopádně v rodině máme oba úžasnou podporu.

• Jaký má nadšený dobrovolný hasič největší sen?

Michal i František: Získat požární techniku na vysoké úrovni, abychom měli čím lidem pomáhat, a naplňovat tak heslo "Bližnímu ku pomoci". Holýma rukama nic nezmůžeme. Pomaličku se nám to daří.

---

vizitka Michal a František Mlynkecové se s rodiči do Kopytova přistěhovali ve svých sedmi letech. Dnes je jim 34. Možná i proto, že jsou dvojčata, mají prakticky stejné koníčky: oba jsou zdravotníky u Českého červeného kříže a také lektory první pomoci a požární ochrany. Hodně se věnují osvětové činnosti v tomto oboru na základních školách v Bohumíně. Mají rádi přírodu a působí jako její strážci v lokalitě přírodní památky Hraniční meandry Odry.

Foto: MICHAL (vlevo) a František Mlynkecové už téměř 20 let žijí pro hasičský sbor v Kopytově.
Foto: Tomáš Januszek