6.1.2016 - "Pavlíku, budeš nám chybět"

Se slavným bohumínským rodákem a bývalým brankářem Pavlem Srničkem se včera přišly rozloučit stovky lidí

Bohumín – Bude­li si někdo pročítat kondolenční knihu, kam své vzkazy zapisovali smuteční hosté včerejšího rozloučení s fotbalistou Pavlem Srničkem, bude to smutné a hlavně dlouhé čtení. Hostů i vzkazů v češtině, angličtině či italštině byla spousta.

Loučení

V obřadní síni ve Starém Bohumíně, jen pár set metrů od domu, kde Pavel vyrůstal, se s ním jeho rodina a všichni, kdo ho znali, loučili. První auta se smutečními hosty dorazila už tři čtvrtě hodiny před začátkem obřadu a vystupovaly z nich fotbalové veličiny minulosti: Srničkovi spoluhráči i protihráči, jeho trenéři i kluci, které on trénoval... Marek Jankulowski, Václav Svěrkoš, Daniel Zítka, Karel Kula, Jan Laštůvka, Werner Lička, Jaroslav Hřebík, Martin Hašek, téměř kompletní generalita fotbalové Sparty Praha, kde Srniček naposledy trénoval brankáře, ale také lidé z anglického klubu Newcastle United, kde Pavel hrával a zanechal nesmazatelnou stopu. "Všechno, co jsem si dobrého za poslední dny o Pavlovi v novinách přečetl, bych podepsal. Byl to skvělý kluk, skvělý spolupracovník, výborný hráč i trenér. Typ člověka, po kterém, když odejde, zůstane prázdno. Když je s vámi, tak jeho přítomnost vnímáte nějak automaticky, a když teď odešel, tak si uvědomíte, jak velký člověk to byl a že jeho nepřítomnost budete pociťovat hodně dlouho," řekl rozechvělý Martin Hašek, s nímž se Srniček potkal v reprezentaci a poslední roky spolu vedli sparťanský tým.

"Znali jsme se od devíti let, hráli jsme spolu fotbal. Oba jsme byli brankáři, ve stejnou dobu jsme šli na vojnu," vzpomínal se smutečním věncem v ruce Radim Parwa z Bohumína. Kolik lidí Pavel Srniček, milý, skromný a pracovitý kluk ze Starého Bohumína, svou existencí spojil a poznal, se ukázalo právě včera. Zástup kondolujících nebral konce a i po skončení obřadu čekali venku promrzlí lidé, kteří chtěli ke katafalku položit květinu a Pavlovi věnovat tichou vzpomínku.

Člověk se srdcem na dlani

A nebyli to jen lidé od fotbalu. Asi nejslavnější bohumínský rodák posledních desítek let si svou povahou a chováním získával všechny kolem sebe. Rozloučit se s ním dorazila i pětičlenná rodina z Vřesiny. Zima nezima, navlečeni v bundách, čepice na hlavách, syna upoutaného na invalidní vozík s sebou. "Pavel byl velký kamarád a nejen kvůli tomu, co pro nás udělal. Když v televizi před časem viděl příběh našeho nemocného syna, sám se nám ozval a dal nám peníze na vozík a další pomůcky. Byl to zlatý člověk," vzpomínala se slzami v očích Jana Matlachová. Kdyby obřadní síň byla o polovinu větší, pak by možná stačila pro všechny, kteří přišli Pavlu Srničkovi dát poslední sbohem. U vstupu visely výstřižky z novin s články a fotografiemi z Pavlových zápasů. Z plakátu vedle katafalku shlížel na všechny přítomné "Srňa" z obalu své nedávno vydané knihy s názvem Pavel is a Geordie.

Po proslovu řečníka a faráře promítli film sestříhaný z fotek a videí z Pavlova dětství a fotbalové kariéry, člověk měl najednou pocit, jako by tam Pavel byl. Když z reproduktorů zpíval Richard Krajčo tklivou baladu Ty a já i ti tvrdí chlapi, fotbalisté, sklopili hlavy a brečeli jako malé děti. Poslední píseň, Až mě andělé Josefa Fouska, zazpívali Pavlovi společně s Petrem Spáleným jeho fanoušci v dresech držící se kolem ramen. Na pohřbech se obvykle netleská, ale včera v Bohumíně mohutný potlesk zazněl... Pro Pavla Srnička, pana Brankáře s velkým B.

Foto: PAVEL SRNIČEK zemřel poté, co ho při běhu v rodném Starém Bohumíně postihla zástava srdce. Po devíti dnech v umělém spánku byl odpojen od přístrojů, protože vyšetření ukázala, že jeho mozek byl nevratně poškozen. Včera se s ním přišly v Bohumíně rozloučit na jeho poslední cestě stovky lidí. Snímky: Deník/Pavel Sonnek