Historie psaná s šestkou na konci přinesla nové panovníky, úmrtí slavných osobností i významné politické a jiné události

Žďár nad Sázavou – Při každoročním psaní historické sondy o číselném zakončení letopočtů vždy zvažuji, jak nejlépe zpopularizovat jiné události, než jsou všeobecně známé osudové osmičky a devítky. Tentokrát se mi při první myšlenkové asociaci vybavila následující trojice: poválečné volby (1946), úmrtí Františka Josefa I. (1916) a nástup Karla IV. na trůn (1346). Kalendárium dějin však nabízí zajímavých a často osudových okamžiků mnohem více. První šestkový letopočet je spojen se zánikem nejstaršího státního útvaru na našem území – Velkomoravské říše, jejíž konec je datován kolem roku 906 při vpádu Maďarů na Moravu. Osudová šestka zasáhla do naší státnosti o 400 let později, když byl 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn český, polský a uherský král Václav III. a tím vymřel vládnoucí rod Přemyslovců po meči. Po mezidobí neúspěšného hledání se stal českým králem nakonec Jan Lucemburský.

Právě s rodem Lucemburků jsou spojeny další šestkové letopočty. Konečně rok 2016 bude ve znamení oslav 700. výročí narození Karla IV. (14. května 1316), českého krále a císaře Svaté říše římské, jehož rodiči byli Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Osudovou se stala šestka pro Jana Lucemburského, když 26. srpna 1346 padl v bitvě u Kresčaku na straně Francouzů proti Angličanům, kteří mezi sebou bojovali ve stoleté válce. Ještě před smrtí otce byl v roce 1346 Karel IV. zvolen římským králem (o devět let později korunován i císařem) a posléze i králem českým. V roce 1356 Karel IV. nechal schválit říšským sněmem Zlatou bulu, jež posílila nezávislost českého království a pozici českého krále mezi tzv. kurfiřty, což byli volitelé krále Svaté říše římské. V témže roce převzal práci na svatovítské katedrále Petr Parléř, který navázal na nedokončené dílo Matyáše z Arrasu.

Václav IV.

V roce 1376, dva roky před Karlovou smrtí (1378), byl nejstarší Karlův syn Václav IV. zvolen římským králem, ale jeho domácí vládu provázela politická, hospodářská, ekonomická i náboženská krize a v důsledku upálení Mitra Jana Husa se radikalizovala nemalá část společnosti. Méně vzpomínanou událostí roku 1416 je pak upálení Jeronýma Pražského v Kostnici, náboženského myslitele, přítele a spolupracovníka mistra Jana Husa. O deset let později se české země zmítaly ve válkách a vojska husitů vedená Žižkovým nástupcem Prokopem Holým porazila v roce 1426 v bitvě u Ústí nad Labem proti nim uspořádanou již třetí křížovou výpravu. S šestkovým letopočtem je spojen závěr husitského hnutí a naplnění ambice Zikmunda Lucemburského. Na sněmu českých stavů v Jihlavě v létě 1436 byla vyhlášena basilejská kompaktáta (dohoda umírněných husitů s církví umožňující přijímání podobojí) a Zikmund byl přijat za českého krále (zemřel však již v roce 1437).

Počátek 16. století lze spojit s šestkami hned dvakrát. V roce 1516 byly například otevřeny stříbrné doly v Jáchymově, patřící šlechtickému rodu Šliků, a novým českým králem se stal po smrti otce Vladislava mladičký Ludvík Jagellonský. Jedním z osudových letopočtů českých dějin se ovšem stal rok 1526. Po porážce Turky v bitvě u Moháče v Uhrách 29. srpna 1526 zahynul při útěku Ludvík Jagellonský a český trůn se opět ocitl bez krále. Dne 23. října 1526 čeští stavové zvolili za českého krále Ferdinanda I. Habsburského, jenž sice nebyl prvním Habsburkem na českém trůnu, ale vzhledem k dalšímu vývoji se stal prvním v souvislé řadě panovníků rodu Habsburského, později Habsburskolotrinského, kteří budou řídit osudy našeho státu a národa až do vzniku Československa v roce 1918.

Ostatně ještě za vlády Ferdinanda I., nepřejícímu náboženské toleranci a posilujícímu centrální řízení soustátí z Vídně, došlo v roce 1546 k prvnímu protihabsburskému odporu českých stavů. Pozice Ferdinanda vzrostla v roce 1556, kdy byl zvolen císařem Svaté říše římské národa německého a do českých zemí byl uveden jezuitský řád usilující o posílení katolické církve. Z období třicetileté války dějiny nepřinesly známější událost s šestkou na konci, ale osudovou se stala šestka pro českého pobělohorského emigranta Jana Amose Komenského, pedagoga, spisovatele, filozofa a v neposlední řadě člena Jednoty bratrské. V dubnu 1656 totiž při požáru polského města Lešno, kde žil v exilu, shořela celá jeho knihovna, archiv a rukopisy knih.

Přesně o století později již šest let habsburské říši vládla Marie Terezie (od roku 1743 též korunovaná česká královna) a od samého začátku vlády v roce 1740 se musela potýkat s válkami proti pruskému králi. Právě v roce 1756 Prusové vpadli do Saska, čímž začala již třetí slezská válka, později označovaná jako sedmiletá. Jiný šestkový letopočet nás uvádí do počátků českého národního obrození. V červenci 1786 v divadle zvaném Bouda v Praze na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí) začala skupina českých herců hrát česká divadelní představení. O deset let později, v roce 1796, zase učitel Jakub Jan Ryba z Rožmitálu složil slavnou Českou mši vánoční Hej mistře.

Napoleonské války

Začátek 19. století se ubíral ve vleku napoleonských válek, jež uspíšily zánik Svaté říše římské národa německého. V roce 1806 se František I. Habsburský vzdal titulu římsko­německého císaře a zůstal jen císařem rakouským, kterýžto titul přijal již v roce 1804. Svatá říše římská přestala fakticky existovat a byla částečně nahrazena Rýnským spolkem (1806­1813) a po Vídeňském kongresu Německým spolkem (1815­1866). Vraťme se však do českých zemí, kde bylo v roce 1816 umožněno vyučovat v českém jazyce na gymnáziích v českých a smíšených městech, i když dekret později pozbyl platnosti. V roce 1826 český vynálezce Josef Ressel z Chrudimi provedl v Terstu úspěšný pokus s lodním šroubem, na který následujícího roku obdržel patent. V roce 1826 se také konala ve Stavovském divadle v Praze premiéra první české opery Dráteník, k níž složil hudbu František Škroup.

Hned několik událostí přinesl rok 1836. V Praze vyšla básnická sbírka Máj Karla Hynka Máchy a František Palacký vydal zatím německy I. díl svého klíčového historiografického díla Geschichte von Böhmen (Dějiny Čech), později rozšířené v českém jazyce pod názvem Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Rozvíjelo se také hospodářství. V roce 1836 založená rakouská železniční a těžební společnost C. k. privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda zahájila výstavbu železnice z Vídně do Bohumína. V témže roce byla v Rudolfově huti ve Vítkovicích zapálena první vysoká pec na koks. A v roce 1836 byl také korunován císař Ferdinand V., zvaný Dobrotivý, českým králem. Význam korunovace podtrhuje skutečnost, že se jednalo o poslední českou královskou korunovaci. V roce 1846 pokračovaly další projevy českých obrozeneckých snah. Karel Havlíček Borovský se stal redaktorem Pražských novin a v Praze zahájila činnost Měšťanská beseda jako politicko-společenské středisko pražských měšťanů. V roce 1846 byla telegrafní linkou propojena Vídeň a Brno.

Rok 1856 je spojen s předčasným úmrtím významných obrozenců, dvou českých a jednoho slovenského. Ve věku 40 let zemřel 12. ledna 1856 slovenský politik, jazykovědec, spisovatel a novinář Ĺudovít Štúr. Dne 11. července 1856 zemřel český dramatik Josef Kajetán Tyl (48 let) a 29. července 1856 český politik, novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský (34 let). Při rakousko­pruské válce v roce 1866 se zase odehrála jedna z nejznámějších bitev na českém území, ve které 3. července 1866 pruská vojska porazila rakouskou armádu u Sadové u Hradce Králové. Prusko tím posílilo velmocenské ambice na cestě ke sjednocení Německa.

V roce 1876 zemřel v Praze František Palacký. O deset let později vyšly články profesorů Jana Gebauera a Tomáše G. Masaryka zpochybňující pravost tzv. rukopisů, v nichž čeští vlastenci spatřovali důkaz starobylosti českého jazyka, zatímco ve skutečnosti to byla falza. Během roku 1906 probíhala politická diskuze nad zavedením všeobecného, rovného a přímého volebního práva (pro muže) a soubor volebních zákonů z prosince 1906 schválil v lednu 1907 i císař František Josef I. O deset let později se ocitáme v poločase tzv. velké války (1914­1918), kdy 21. listopadu 1916 ve věku 86 let umírá císař František Josef I. (na trůnu od roku 1848), a jeho nástupcem se stává arcivévoda Karel.

Československo

V roce 1926 již osmým rokem existuje samostatné Československo. V Praze se konal všesokolský slet a dočasnou úřednickou vládu vystřídala od října 1926 vláda premiéra Antonína Švehly, ve které poprvé zasedli i němečtí ministři. Byly odhaleny snahy českých fašistů o převrat a vzneseno obvinění proti náčelníkovi generálního štábu generálu Radolu Gajdovi, bývalému legionáři. O 10 let později se ale nad republikou začínají pomalu stahovat mračna. Naplno se rozjela výstavba pohraničního opevnění a hrozba nacistického Německa i domácích nepřátel si vynutily přijetí zákona č. 131/1936 Sb. ze 13. května 1936 o obraně státu. Poválečný vývoj osvobozeného Československa se zpočátku ubíral v naději k budování nové republiky a v úvahách prezidenta Edvarda Beneše o naší roli jako mostu mezi východem a západem. Hodně se očekávalo také od voleb, do nichž šly poválečné politické strany, existující na platformě Národní fronty, v omezeném počtu.

O charakteru prvních poválečných voleb 26. května 1946 bylo a bude diskutováno, ale přes různá omezení je lze na rozdíl od vývoje po únoru 1948 považovat za svobodné a demokratické. Můžeme to ostatně doložit jejich výsledkem v našem a celé řadě moravských regionů, kde vyhrála Československá strana lidová v kontrastu s celostátním vítězstvím KSČ. I když ve vládě zůstaly zastoupeny všechny politické strany, komunisté ovládali klíčové rezorty a nově získali křeslo premiéra, kterým se stal Klement Gottwald. V roce 1946 byla ukončena také hlavní fáze odsunu Němců (organizovaný odsun na základě rozhodnutí mezinárodní postupimské konference).

Šestkové letopočty v období komunistického Československa (1948­1989) nepřináší zásadní události, přesto mnohé za zmínku stojí. Rok 1956 byl ve znamení událostí za hranicemi, z nichž zaujme ostrá kritika diktátora Stalina z úst jeho nástupce a nejvyššího představitele Sovětského svazu Nikity Chruščova a maďarská revoluce, v níž bylo reformní úsilí tamních komunistů utopeno v krvi. Českoslovenští představitelé nepřipouštěli diskuzi a kritiku, i když k určitému uvolňování přece jen od poloviny 50. let začne docházet.
To o deset let později prožíval kulturní a společenský život již relativní míru uvolnění, v roce 1966 je mimo jiné schválen čtvrtý pětiletý plán a zmírněna cenzura. Z regionálních dějin stojí za zmínku otevření elektrifikované tratě Brno­Havlíčkův Brod. První elektrická souprava slavnostně přijela na nové, ještě nedokončené, žďárské nádraží 4. listopadu 1966 a tehdejší týdeník Směr Vysočiny přinesl o týden později reportáž pod titulkem Elektřina místo páry.

V roce 1976 žily politické orgány přípravou druhých normalizačních voleb do všech stupňů zastupitelských sborů, jež proběhly ještě v letech 1971 a 1986. Je paradoxní, že tehdejší zákony neukládaly občanům volební povinnost a přiznávaly jim právo upravit ve volební místnosti hlasovací lístek za plentou, ale politický nátlak z voleb učinil manifestační hlasování. Dne 26. dubna 1986 došlo v Černobylu na Ukrajině k havárii jaderného reaktoru tamní elektrárny. A jaké šestkové události přinesl vývoj v České republice? V roce 1996 navštívila naši republiku britská královna Alžběta II. a čeští hokejisté po jedenácti letech vybojovali titul mistrů světa. Sněmovní volby skončily nevýrazným vítězstvím vládnoucí ODS, což vedlo k ustavení menšinové koaliční vlády vedené opět Václavem Klausem (ODS).

Poprvé se konaly volby do horní komory Parlamentu – Senátu, zřízeného až po čtyřech letech platnosti Ústavy ČR. Na letní olympiádě v Atlantě rychlostní kanoista Martin Doktor vyhrál dvě zlaté medaile a zlato vybojovali také kajakářka Štěpánka Hilgertová a oštěpař Jan Železný. Historie nedávná zaznamenala mimo jiné patový výsledek sněmovních voleb 2006 a při větší rozhádanosti politiků ve srovnání s rokem 1996 komplikovaněji probíhala i povolební jednání. V úctyhodném věku v roce 2006 krátce po sobě zemřeli legendární čeští letci z druhé světové války – František Peřina (95 let) a František Fajtl (94 let).

Pluto vyřazeno ze seznamu planet

Na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Praze bylo vyřazeno ze seznamu planet sluneční soustavy Pluto a na zimní olympiádě v Turíně vyhrála zlatou medaili běžkyně na lyžích Kateřina Neumanová. Zamýšlet se nad prognózami do nadcházejícího přestupného roku 2016 je více než "ošemetné", poněvadž v okamžiku otištění může zejména mezinárodní vývoj přinést nejeden zvrat či komplikaci. Českou republiku čekají krajské a ve třetině obvodů (nikoliv na Žďársku) i senátní volby. Protože jsem v uplynulém roce zažil situaci, která se dá bez přetvářek nazvat lidským podrazem, mimo tradičního zdraví bych si dovolil v novém roce popřát více tolerance, vzájemného respektu a mezilidské komunikace.