12.1.2016 - Značky, které nás proslavily

Existují výrobky, značky, které jsou spjaty s určitým místem, zpravidla s tím, kde se vyrábějí. To je něco pro nadšené patrioty. A nemusí to být jen lokálně známé věci – potraviny, nápoje, spotřební zboží –, ale třeba i velké průmyslové výrobky. A že jich v našem regionu máme! Některé jsou notoricky známé, u některých značek možná budete překvapeni

ZALOMENÉ HŘÍDELE Z VÍTKOVIC. Mezi nejstarší a dodneška stále žádanější výrobky z Ostravy patří zalomené hřídele (na snímku Pavla Sonnka komponenty, z nichž se kompletují), které vyrábí firma Vítkovice Machinery Group. První z nich byla vykována a obrobena v tehdejších Vítkovických železárnách v roce 1897. Šlo o významnou vojenskou zakázku – navíc velmi drahou. Hned první pokus dopadl nad očekávání dobře; obrovská hřídel, určená pro bitevní loď třídy Habsburg, byla do loděnice přepravena vlakem. Na moře byla loď spuštěna v Terstu roku 1901. Také s armádními zkouškami hřídele v plné zátěži byli experti válečného námořnictva spokojeni. Zájem o další výkovky projevila vedle rakouských řada dalších loděnic, například v Rusku, Itálii, dokonce i v zámoří. Po první i druhé světové válce byly lodní zalomené hřídele vítkovickou specialitou. V současné době – podle poptávky – se jich zde ročně vyrobí dvě stě až tři sta, do roku 2007 (tedy za 110 let) jich byly z Vítkovic vyexpedovány rovné čtyři tisíce. Vítkovické zalomené hřídele představují přibližně celou pětinu jejich světové produkce. Největšími odběrateli jsou jedničky ve výrobě velkých lodí – Čína a Jižní Korea.

PIVO SE V NOŠOVICKÉM PIVOVARU VAŘÍ UŽ 45 LET. Nevelká podbeskydská obec se díky zelí, automobilce a pivovaru proslavila daleko za hranicemi kraje. Letos v červenci uplyne padesát let od položení základního kamene pivovaru. První várka piva byla uvařena v prosinci 1970, krátce nato pivovar získal svoje jméno po pohanském bohu Radegastovi. Dostatek vynikající pramenité vody byl jedním z předpokladů vybudování moderního závodu. Pivo bylo od začátku charakteristické výraznou hořkostí, na které si Radegast zakládá dodnes. Už v roce 1988 Radegast překročil hranici milionu hektolitrů uvařených za rok, o deset let později dosáhl mety dvou milionů hektolitrů. K čtyřicátému výročí nadělil pivovar všem zájemcům nové návštěvnické centrum, které doplnilo tradiční prohlídky pivovaru. V roce 2012 pak byla dokončena druhá etapa prohlídkové pivovarem.

Savo je z Bohumína. A aspirin a sacharin taky Kdo by si nepamatoval ten výrazný zápach dezinfekčního prostředku! Ano, Savo se ten prostředek jmenoval. Možná ale málokdo z Karviné a okolí tušil, že tento postupně nejrozšířenější dezinfekční prostředek za dob socialismu se vyráběl a vlastně dodnes vyrábí v Bohumíně v tamní chemičce Lachema, po listopadu 1989 přejmenované na Bochemii. Savo se začalo vyrábět v roce 1973 a dlouhá léta bylo synonymem pro dezinfekci, kterou nešlo v prostorách, kde se použila, nevnímat. Nicméně dnes už se vyrábí i s vůní magnolie, levandule nebo citronové trávy. Život jsou samé paradoxy a platí to i u tohoto dezinfekčního prostředku, jehož název se stal často skloňovaným v roce 1997 při katastrofálních povodních na Moravě. Právě dezinfekční prostředek značky Savo používali lidé při likvidaci bakterií množících se ve vytopených domech a všude tam, kudy prošla velká povodeň. Tehdy Bochemie nestíhala vyrábět, jaký byl o její výrobek obrovský zájem. Paradoxně ve městě, které bylo samo strašlivou povodní postiženo... Historie chemické výroby v areálu dnešní Bochemie se začala psát v roce 1904, a k historickým pokladům ve výrobním sortimentu firmy patří vedle sava tak slavné výrobky, jako byly aspirin a umělé sladidlo sacharin, které se vyvážely do celého světa.

OTICKÉ ZELÍMÁLETITOU TRADICI. Na Opavsku platí přísloví: Když zelí, tak jedině z Otic. Pokud byste čekali, že při výrobě tohoto kysaného zde hraje prim nejmodernější technika, jste vedle. Pravé kouzlo jedinečné chuti spočívá v zachování tradice. Arozhodně je co zachovávat. Vždyť výroba kysaného zelí v Oticích byla zahájena už v roce 1886, tehdy ještě pod společností Velikosa. Nyní jde o jednu ze specialit Zemědělského podniku Otice, který stále sází na osvědčené metody. Zelí se zde například pořád šlape tradiční formou. Žádné stroje, ale lidská síla. Jedna směna pracovnic za den dokáže odšlapat i padesát tun zelí. "Holky je nutné pochválit. Přece jenom odvádějí těžkou a hlavně zodpovědnou práci. Nad použitím strojů na šlapání zelí vůbec neuvažujeme. Jsme přesvědčeni, že tato klasická metoda je klíčová pro to, abychom dosáhli ideální chuti," řekl ředitel ZP Otice Petr Ševčík. Kvalita otického zelí je nesporná. Dvakrát za sebou získalo prestižní ocenění udělované regionální potravině roku. V roce 2011 slavilo úspěch otické kysané zelí červené a o rok později pak otické kysané zelí bílé s mrkví.

KLOBOUKY MAJÍ VE MĚSTĚ STALETOU TRADICI. Jestli se nějaký podnik na Novojičínsku může chlubit dlouholetou a zároveň úspěšnou érou, pak je jím určitě dnešní společnost TONAK v Novém Jičíně. S výrobou klobouků je Nový Jičín spjat od roku1630, kdy městská rada potvrdila artikuly kloboučnického cechu. V roce 1799 cech přijal tovaryše Jana  Nepomuka Hückela, který tu založil kloboučnickou manufakturu. Kvalitní výrobky brzy pronikly na rakouské i další zahraniční trhy. V roce1865 Hückel pořídil pracovní stroje, a stal se tak zakladatelem mechanizované tovární výroby srstěných klobouků. Název Veřejná obchodní společnost J. Hückela synové měla firma až do znárodnění, po němž vznikl národní podnik TONAK (TOvárna NA Klobouky). V roce 2001 podnik koupil divizi pokrývek hlavy od strakonického Fezka a stal se jedním z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy.

KOFOLA VZEŠLA Z MALÉ KRNOVSKÉ SODOVKÁRNY. Generální ředitel společnosti Kofola Jannis Samaras v roce 2011 zvítězil v celorepublikové soutěži Podnikatel roku. Trofej převzal z rukou tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska. Ale jak se z malé krnovské sodovkárny stal nápojový gigant? Jannisův otec Kostas Samaras patřil k prvním na Krnovsku, kdo se v roce 1990 pustili do podnikání. Ukázal ostatním, jak se proměňují šance. Se společníky Reném Sommerem, Tomášem Jendřejkem a Reném Musilou pod názvem SP Vrachos dováželi nápoje z Řecka. Brzy si uvědomili, že bude perspektivnější sirupy, koncentráty a limonády vyrábět přímo na místě než dovážet přes půl Evropy. Proto od státního podniku Nealko Olomouc koupili malou krnovskou sodovkárnu. Z malého podniku SP Vrachos po třech letech vzešla firma Santa Nápoje Krnov. Podnikatelský úspěch tato firma založila na vzkříšení téměř zapomenuté kofoly, která bývala v dobách socialismu tuzemskou náhražkou kapitalistické západní coca­coly. V roce 2002 Santa koupila skomírající značku Kofola za 215 milionů korun a udělala z ní svou vlajkovou loď. Pod názvem Kofola firma obstála v souboji s nadnárodními nápojovými koncerny. Zrodil se středoevropský nápojový gigant, jehož hodnota se odhaduje na miliardy korun. Miliardový byl ale především nápad, že čeští a slovenští patrioti budou z nostalgie fandit právě kofole.