2.2.2016 - Jak se měnily oderské lávky

Proměny Ostravy

Když Rakousko prohrálo s Pruskem válku o Slezsko, stala se Odra od soutoku s Opavou až k Bohumínu řekou hraniční. Hlučínsko už tedy bylo v cizině. Lidé žijící na pravé straně řeky byli "Cisaraci", protože hlavou jejich státu byl rakouský císař, ti na levé straně toku byli "Prajzaci", tedy Prusové. Navzdory tomu, že mluvili podobným jazykem a v mnoha případech byli i příbuzní.

Ale byly to dva státy, dvě odlišné ekonomiky a hranice hlídali celníci. Některé zboží bylo v Prusku levnější, jako třeba tabák, líh, textil, řemeslnické nářadí, osivo. Jiné zboží mělo výhodnější cenu na rakouské straně. Není proto divu, že zde bujelo podloudnictví. V pozdějších letech se do Rakouska pašovaly zejména líh, tabák, cukerín, vydělané kůže a dražší látky, jako třeba hedvábí. Uhlídat hranici nebylo při nejlepší vůli možné. Sedláci na obou březích na sebe povolávali, co potřebují, v Prusku byly lepší radlice na pluhy, zatímco rakouské kosy a srpy měly světovou kvalitu. Směna trvala pár minut.

Hraniční Odra byla v létě vděčným místem ke koupání, někdy tu byly stovky lidí, občané obou států se prostě promíchali, a když se přiblížili celníci, přeplavali prostě na druhou stranu domů. Nicméně řeka byla nebezpečná, protože po jarních povodních se změnil profil dna, kde sahala před rokem plavcům voda po kolena, byla naráz třímetrová tůně. Není proto divu, že se zde každoročně utopilo pět šest lidí. V době záplav dokonce zastavili převozníci svou činnost, dřevěné lávky voda nemilosrdně sebrala. Tak to bylo až do roku 1918, kdy se stalo Hlučínsko součástí Československa, ale k definitivnímu připojení došlo až v roce 1923. Ale i tak ještě trvalo dlouho, než se Hlčínsko stalo součástí republiky, a to včetně výstavby protipovodňových hrází, nových mostů a lávek.