Zpravodajství
17.2.2016 - Elektrické dobrodružství s šestkou na konci
Zdroj: Moravskoslezský deník
Ročník a číslo: 40
Strana: 4
Autor: Boleslav Navrátil
Před 140 lety zahájily Vítkovické železárny první pokusy s využitím nového druhu energie
Historie
První doložené pokusy s výrobou elektřiny v našem regionu se uskutečnily v roce 1876, tedy právě před sto čtyřiceti lety. Stalo se tak ve Vítkovických železárnách. Ty byly vůbec v čele technického pokroku. Tento podnik měl také první skutečnou elektrárnu hodnou toho jména, nikoliv jeden nebo dva parní stroje, které hnaly malý generátor elektrického proudu. Do provozu byla dána v roce 1896. Ve stejném roce byla dána do provozu první městská elektrárna v Moravské Ostravě.
Čas pokusů
První experimenty s elektřinou se tedy uskutečnily ve Vítkovických železárnách před sto čtyřiceti lety. Byla to úžasná doba okouzlení elektřinou, kdy třeba na společenských večírcích poučení odborníci předváděli funkci elektromagnetu, demonstrovali jak indukční cívka uštědřuje citelné rány, jak funguje elektrický zvonek či jak pomocí proudu rozžhavit drátek do běla. První vítkovické dynamo bylo poháněno malou vodní turbínou, což byl téměř zázrak, protože první dynamo na světě vynalezl Ernst Werner Siemens teprve v roce 1866. Z logiky věci pak vyplynulo, že bude nutné postavit efektivní a výkonnou elektrocentrálu. Do provozu byla dána v roce 1896 a sloužila především pro potřeby Žofinské hutě a blízkých dolů. Jejímprvnímředitelem se stal Carl Richter. Původní experiment byl základem pro rozsáhlé využití elektrického proudu v celém ocelářském kolosu. První elektrárna vyráběla pouze stejnosměrný proud, ty další, které byly postaveny, už měly agregáty vyrábějící pouze střídavý proud. Například druhá elektrárna zásobovala elektřinou Žofinskou huť a šachtu Karolina.
Městská elektrárna
I když je pravda, že první městská elektrárna byla dána do provozu v roce 1895 ve Slezské Ostravě a sloužila k čerpání vody do vodojemu na Hladnovském kopci, nijak se tím nezmenšuje význam stavby elektrárny v Moravské Ostravě, která vznikla nedaleko jámy Jindřich v roce 1896. V tomto roce totiž udělilo město Moravská Ostrava budapešťské firmě Ganz Co. koncesi na zřízení a provozování městské elektrárny. Zpočátku měla výkon – z dnešního pohledu úsměvných – 260 kW o napětí 105 voltů. Ale už v roce 1898 byly provozy elektrárny rozšířeny a výkon zvýšen na 600 kW. Na přelomu 20. století se už na moravskoostravskou rozvodnou síť napojují Přívoz, Hrušov, Vrbice, Bohumín, Nová Ves a Svinov. Proud začíná odebírat Ostravskofrýdlantská dráha, Báňské dráhy a další. V roce 1907 elektrifikována první tramvajová linka ve městě. Elektrárna pak střídalarůznémajitele,nakonecji získala a držela aždoroku1945 Moravskoostravská elektrářská akciová společnost (MOEL), v níž měla většinu rakouská společnost AEG. Nicméně je pravda, že podnik velmi prosperoval a rozšiřoval se, výkon elektrárny dostoupil na 11 500 kW, takže dokázala zásobovat elektřinou velkou část města i s připojenými obcemi, v nichž bylo zhruba 67 tisíc obyvatel. Vítkovice a okolí zásobovaly proudem elektrárny tamních železáren, Mariánské Hory elektrárna dolu Ignát. Jednotlivé dělnické kolonie byly napojeny na příslušné důlní elektrárny.
Sjednocení rozvodů
Systémy rozvodů v odlišných proudových sestavách nebyly kompatibilní. To působilo velké těžkosti po vzniku Československa, které již v roce 1919 schválilo zákon o jednotné soustavě elektrického rozvodu v celé republice, což by umožnilo využívat elektřinu i malospotřebitelům. Jak podnikové, tak městské elektrárny v Ostravě se postavily ostře proti, obávaly se, že se tento různorodý systém nepodaří sjednotit. Největším nepřítelem jednotné soustavy elektrického rozvodu byl tehdejší generální ředitel Vítkovického hutního a důlního těžířstva Adolf Sonnenschein. Ale stát nakonec prosadil své, čímž se vytvořil dobrý technický základ pro osvětlení domů i veřejných prostranství. Elektrické osvětlení vytlačilo z ulic zastaralé plynové lampy. Teprve nyní si mohli řadoví občané všech částí Ostravy kupovat elektrické spotřebiče, jako třeba žehličky, vařiče, ohřívače vody, kamna, rozhlasové přijímače, dokonce i první pračky a vysavače koberců.