10.5.2016 - Děti vedu k soupeření fair play a zdravé rivalitě

Držitelka ceny Bohumínský Ámos pro rok 2016, vedoucí a choreografka souboru Radost&Impuls Lenka Krčová, říká:

Bohumín – Taneční soubor Radost&Impuls vede Lenka Krčová už 34 let. Na kontě mají její svěřenci titul Mistrů Evropy i světa. I když neučí děti ve školních lavicích, získala v letošním roce titul Bohumínský Ámos.

• Co pro vás vítězství v anketě Bohumínský Ámos znamená?

Znamená pro mě hodně. Zejména to, že si lidé mojí práce cení, a já ji mám opravdu moc ráda a snažím se ji dělat poctivě a s láskou.

• Zvítězila jste navzdory tomu, že nejste učitelka. Máte k učitelství blízko?

Určitě ano, a byl to velký sen mého otce. Musím děti nejdřív naučit tančit, tedy rovně stát, chodit, skákat, točit piruety. K tomu dělám spoustu jiných věcí, které choreografové dělat nemusí. Učím je teorii tance, jeho dějiny, zásady společenského chování a vždy se něco učíme o tématu, které právě tančíme. Třeba jsme tančili stroj času a vrátili jsme se do roku 1953, kdy do kosmu letěl pes Lajka, a tak jsme se učili, jak to bylo s pejskem Lajkou… Učit mě baví, po gymnáziu jsem šla na zkoušky na pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova – občanská nauka, ale nedostala jsem se.

• Stála jste u zrodu souboru Radost&Impuls, jak vznikal?

Taneční soubor Radost založila moje starší sestra Zdeňka Cichá. Pracovala jako skupinová pionýrská vedoucí a měla na tehdejší dobu docela velký nápad. Všechny pionýry z celé školy rozdělila do pionýrských oddílů, ne podle tříd, ale podle zájmů. Vznikly tak zájmově zaměřené oddíly a mezi nimi i taneční, jehož instruktorkou jsem se v šestnácti letech stala. Začalo to v roce 1982. O čtyři roky později se mi stala práce v souboru zaměstnáním. Je to moje jediné povolání v celém profesním životě.

• Jak vznikl název souboru? Co vyjadřuje?

Nejdříve vznikl pionýrský taneční oddíl Radost a název mu dala moje sestra. Znamená radost z tance, hudby, úspěchů, kamarádství a přátelství, které děti i jejich rodiče v souboru uzavírají, a některá vydrží hodně dlouho. Nemohla jsem vědět, co mě čeká, a tak po čtyřech letech, kdy děti musely opustit základní školu a chtěly dále tancovat, jsme založili taneční skupinu pro mládež. Na začátku ji tvořilo devět dívek a letěl tehdy intimsprej Impuls. Soubor se jmenuje podle něj. Ten sprej mám dodnes ve skříňce v tělocvičně.

• Co je pro vás při tvorbě choreografie největší inspirací?

Tady jde o dvě věci. Nejdříve vymyslet téma, o čem a proč tančit. Pak dané téma vytvořit, tedy hudbu a pohyb v tanečním sále. Z jedné strany jde o zvládnutí choreografického řemesla, k němu je zapotřebí talentu. A pak otřepané učit se, učit se, učit se. Je moc těžké přijít pokaždé s něčím novým anebo sám vymyslet nové pohyby. To asi neumím až tak dobře. Ale v tématech mám dáno od pánaboha a jsem za to moc pokorná a vděčná. Zatím je chrlím z rukávu a vždy si říkám, že příště už asi nic nevymyslím.

• Kterého úspěchu si vážíte nejvíce?

Nejdříve odpovím profesně. Nejvíce si vážím, že se nám podařilo v roce 2010 získat titul mistra Evropy i mistra světa. Bylo to za choreografii "A přece se točí" – Galileo Galilei. Tančili jsme v disciplíně show dance formation v kategorii dospělých. A odpovím také osobně. Pro mě je úspěch, že tu práci dělám třicet čtyři let, že umím nadchnout děti tak, aby milovaly tanec a soubor, a chodily do něj dlouho. U nás v souboru je praxe, že děti přicházejí ve čtyřech letech a končí v osmnácti, kdy odcházejí na vysoké školy směr Praha, Brno, anebo do tanečního důchodu. Mám i tanečníky, kteří končili v souboru spolu s promocí na vysoké škole. Za to si jich vážím, že to vydrželi a vydrží. A to jsem na ně po celou dobu jako pes.

• Jak jste se k tanci dostala?

Já jsem celé dětství dělala moderní gymnastiku, rodiče mě vozili čtyřikrát týdně z Bohumína do Havířova. Neměli jsme auto, takže vlaky a autobusy. Tehdy jsem si neuvědomovala, jaká to byla oběť. Dnes jsem jim neskutečně vděčná. K tanci jsem se pak od gymnastiky dostala přes pionýrský oddíl. Měla jsem kliku, že jsme v gymnastice měli výuku klasického baletu a měli jsme tam opravdovou ruskou baletku. Pak jsem začala sama učit, různě po seminářích a workshopech. Tančím moc ráda. Někdy se tajně sama zamknu v tělocvičně a tam si tančím.

• Soubory Radost&Impuls čítají 150 tanečníků ve věku od čtyř do 22 let. Kde se bere tolik nadaných dětí a mladých lidí?

Základ tvoří děti z Bohumína a k němu samozřejmě okolí, říkáme jim přespolní. Ale dobře se ptáte. Jsou to naše talentované děti z Bohumína. Parta, která vyhrávala v dobách, kdy jsme tančili na téma Galileo Galilei, stála na stupních vítězů. Tak to bylo šestičlenné finále a v něm tanečníci z Moskvy, Helsinek, Kapského Města, Toronta, Ljubljany a Bohumína.

• Jaká je konkurence mezi ostatními místními soubory?

V domě dětí a mládeže jsme dva taneční soubory – Radost&Impuls a Kates… Děti a rodiče někdy mezi sebou soupeří, ale my dva vedoucí s Jirkou Truclou jsme kamarádi a pomáháme si. A na soutěžích jsme dlouholetí rivalové se souborem Akcent Ostrava. S manželi Buroňovými, kteří jej vedou, jsme kamarádi a zcela v pohodě zdravými rivaly. Snažím se své děti vést k soutěžení fair play a zdravé rivalitě. V soutěži neznám bratra a po soutěži jsme kamarádi. Umět prohrávat je taky dobrá zkušenost do života.

---

vizitka Lenka Krčová Vede soubor Radost&Impuls už 34 let. Jejím největším koníčkem je tanec. V bohumínském domě dětí a mládeže pracuje jako pedagoožka volného času.

Foto: LENKA KRČOVÁ při vyhlašování ankety Bohumínský Ámos.
Foto: Lukáš Kania